Když stojíte před budovou Nejvyššího sovětu Podněsterské moldavské republiky v hlavním městě Tiraspolu, máte pocit, že to, co vidíte, je výjimečně zdařilé dílo skupiny recesistů. Jenže není.
Podněsterskou republiku s image skanzenu komunismu sice žádná země světa, ani Rusko, neuznává, přesto existuje. Má svoji vládu, parlament a zákony, kterými se řídí zhruba půl milionu lidí žijících v úzkém, čtyři sta kilometrů dlouhém pásu země na levém břehu řeky Dněstr.
Země rozprostírající se mezi Ukrajinou a Moldávií je podle mezinárodního práva součástí Moldávie. Když chtějí lidé z pseudostátu, bedlivě střeženého podněsterskými pohraničníky a více než tisícovkou pozvaných ruských vojáků, vycestovat, musí mít moldavský, případně ruský pas. Existují i podněsterské pasy. Zřejmě, aby měli světoví sběratelé kuriozit po čem toužit. Lidem z levého břehu Dněstru jsou úplně k ničemu.
Třetina obyvatel už je pryč
Vycestovat je ale i pro majitele těch správných pasů drahé. "Potřebujeme víza a to stojí peníze. Moc peněz," říká Elena Rezvanová, která pracuje pro jednu z nemnoha tiraspolských nevládních organizací. Monopol nad získáváním víz totiž mají v Podněstří, ale i Moldávii cestovní kanceláře, které si účtují i několik tisíc eur.
"Navíc oběhat ty spousty úřadů a sehnat desítky formulářů řada lidí sama nezvládne," říká moldavský překladatel Igor Botan. I přesto z Podněstří za posledních sedm let dokázala natrvalo odcestovat celá třetina obyvatel. Odešli do Ruska, Moldávie i jiných evropských států. Vládci země samozřejmě viní Moldávii.
"Moldavská ekonomická blokáda ubila náš střední a velký byznys a má podobné důsledky jako válka a genocida. Z Bosny kdysi odešlo kvůli válce 30 procent lidí, od nás celá třetina," řekl nabroušeně lídr nejsilnější politické strany Hnutí za obnovu a předseda Nejvyššího sovětu Podněstří Evgenij Ševčuk.
Trochu přeháněl. Je sice pravda, že Moldávie uvalila clo na některé zboží z Podněstří, zároveň však umožňuje tamním firmám registraci v Kišiněvě a vývoz do EU bez cla. Daně přitom platí dál v Tiraspolu, což moldavské vládě leckdo z domácí opozice vyčítá.
V Kišiněvě se tak registrovaly už přes čtyři stovky podněsterských firem. Moldávie, ve které panuje znatelně modernější režim, navíc investuje ročně miliony dolarů na podporu studentských výměnných programů či podporu handicapovaných lidí v Podněstří.
"Chceme být pro Podněstřany čím dál atraktivnější zemí, proto se neuzavíráme a některé skupiny obyvatel dokonce podporujeme," uvedl moldavský ministr zahraničí Andrei Stratan.
Země upadá
Ekonomický úpadek země, která vyhlásila samostatnost už v roce 1990 a o dva roky později vyhrála díky množství Rusy dodaných zbraní několikaměsíční válku s Moldávií, je přitom stále znatelnější. Podněstří, za sovětských časů nejbohatší oblast Moldávie s ocelárnami a strojírenskými podniky, nyní v HDP na obyvatele i celkové životní úrovni stále více zaostává za zemědělskou Moldávií, která je sama jednou z nejchudších zemí Evropy.
Od země, která má na světě stále asi největší koncentraci soch Lenina na čtvereční kilometr, by demokracii snad ani nikdo nečekal. Přesto se nedá říct, že by Podněsterská republika byla úplnou totalitou. A určitě ne komunistickým režimem. "V komunismu žili moji prarodiče, já už se tak vůbec necítím. Můžeme si říkat, co chceme, jsou tu i opoziční noviny," říká Elena Rezvancová.
Demokratickou zemí však Podněstří není. Prezident Igor Smirnov vládne zemi od jejího založení již čtvrté volební období a v roce 2001 dostal v jednom okrsku úsměvných 103,6 procenta hlasů.
Opozice v Podněstří sice existuje, ale musí mít trochu štěstí, aby se dostala k volbám. Problémy se zákazy mělo několik politických stran, dost absurdním bylo uvěznění lídra opozičních komunistů Olega Horjana za organizování protestních mítinků.
Podobné je to s tiskem a médii. "Televize i většina tisku je provládní. Opoziční noviny existují, ale lidé je moc nečtou. Nejsou dotované, takže stojí třikrát více než naše," říká Alexander Dorošenko, který sám pracuje pro vládní tisk Gazeta Pridněstrovija.
Bratři, které dělí Dněstr
Mejinski je moldavský ministr vnitra, jeho bratr je zase náměstkem ministra vnitra v Podněstří. Na levém břehu Dněstru se narodil i moldavský prezident Voronin a několik členů moldavské vlády, skoro každá rodina má příbuzné na obou stranách řeky. Sherrif Tiraspol, se kterým se utkala v předkolech fotbalové Ligy mistrů Sparta i Slavia, hraje a vítězí v moldavské fotbalové lize.
Ale zatímco v Moldávii žije etnických Rusů a Ukrajinců jen něco přes dvacet procent, v Podněstří jich je přes šedesát procent. Navíc celé Podněstří patřilo více než dvě století k ruskému impériu, Tiraspol založil v roce 1792 slavný ruský generál Alexander Suvorov jako ruskou hraniční pevnost. "Cítíme sounáležitost s Ruskem, ne s Moldávií," říká asi padesátiletý novinář Dorošenko.
Podobně cítí skoro každý, koho v Tiraspolu oslovíte. "Moldávie nás napadla, ve válce zahynulo více než tisíc lidí, byl v ní i můj otec, už s nimi být nechceme," říká i dvacetiletá Rezvancová, která by oblečením i piercingem v nose zapadla na ulici jakékoli západní metropole.
Podněstří ale zřejmě podobný osud jako dvě separatistické oblasti Gruzie nepotká. Rusové se totiž rozhodli, že na oblasti, se kterou nemají hranice, předvedou světu svoji schopnost urovnávat konflikty i jinak než bombardováním. Po ukončení války v Gruzii prezident Medveděv vyzval první muže Moldávie a Podněstří k jednání.
První kolo se i s Medveděvem uskutečnilo v Tiraspolu, ale výsledek nepřineslo. Nyní se obě strany dohadují, kde bude druhá schůzka. Podněsterský prezident totiž nechce vkročit na půdu Moldávie, aby nebyl zatčen. "Náš prezident je ochoten se setkat se Smirnovem opět v Tiraspolu, aby se nebál," řekl MF DNES moldavský ministr reintegrace Vasile Sova, jehož úřad se zabývá pouze konfliktem s Podněstřím.
"Srpy a kladiva vymažeme"
Sjednotit s Moldavskem se však Podněstří nechce. Proto, aby získalo mezinárodní uznání, by udělalo ledacos. Například by se klidně zřeklo svých komunistických symbolů. Na anglicky psaných internetových stránkách země to už beztak udělalo. Zatímco na rudé vlajce se zeleným pruhem, která vlaje na nejvyšším sovětu v Tiraspolu, je žlutý srp a kladivo jasně vidět, na internetových stránkách už není.
"Naše symboly pochází z dob založení země a zejména pro starší lidi mají význam. Ale víme, že do dnešní doby se taková image už moc nehodí. Pokud nás svět uzná, změníme je," řekl MF DNES sedmatřicetiletý předseda parlamentu a bývalý bankéř Ševčuk.
