„My se nebudeme odvolávat. A to z toho důvodu, že ministr zemědělství ve svém rozkladu rozhodl, že zámek Blansko nepatří do kompetence restitučního zákona o půdě, protože v době podání nároku nesloužil zemědělství. Uznáváme, že pan ministr měl pravdu,“ sdělil právní zástupce restituentů Felix Nevřela.
Ministr zemědělství Jan Fencl už letos v červenci konstatoval, že zámek byl využíván od 18. století jako administrativní centrum Salmových železáren a od 19. století v něm byly byty - fakticky tedy podle něj šlo o nájemní dům. Nesloužil zemědělské výrobě a nešlo tedy o majetek, který lze vrátit podle zákona o půdě.
Na základě jeho stanoviska posléze vydal okresní pozemkový úřad rozhodnutí o tom, zámek restituentům nevydávat. Zámek tak zůstane nadále v majetku města a bude v něm sídlit blanenské muzeum. Čekají ho také nemalé opravy.
„Očekávali jsme, že to takto dopadne. Finanční prostředky na opravy budeme hledat různým způsobem. Počítáme s penězi jak z rozpočtu města, tak s dotacemi od státu a případně i památkářů. Nebude to však záležitost příštího roku, půjde o dlouhodobější řešení,“ řekla blanenská starostka Jaroslava Králová.
Rozhodnutí o blanenském zámku však neznamená konec jednoho z největších restitučních případů u nás. Salmové usilují o vydání lesů v Moravském krasu či zámku v Rájci.
Přestože část lesů například u obce Veselice byla restituentům vydána, v jejich neprospěch hraje nyní rozhodnutí ministerstva vnitra, které zamítlo žádost o zachování československého občanství poslednímu majiteli panství Hugovi Mikuláši Salm-Reifferscheidtovi.
O občanství, jež je jednou ze základních podmínek restitucí, budou ještě rozhodovat soudy.
