Tak se můžeme dočíst, že za mřížemi sedí zbytečně člověk, který měl už být na svobodě, protože zákony o sebe drhnou jako člun na mělké vodě. Druhý muž naopak za mřížemi není: pustili ho z téhož důvodu jako prvního nepustili a asi už je na útěku, k němuž má rozumný důvod - jednu miliardu prošustrovaných korun. Pan Gabčo a pan Smetka.
Právní labužník to může louskat: pan Gabčo sedí, protože ho pozoruhodná hra termínů, novel a jejich mnoha výkladů nepustila ven. Pan Smetka má problém opačný: dveře věznice mu otevřel podobný právní chaos. Objasnit obě ta rozhodnutí je složité, asi také nudné a přitom ani není jistota, že bychom my, právní laikové, ta objasnění pochopili.
Chápat můžeme až konec těch dvou kauz: pana Gabča stíhají za čachry s byty, tak sedí, pana Smetku za miliardový kejkl, tak nesedí. Ve prospěch obou pánů hovoří jakési nepochopitelné výklady paragrafů, termínů, různá stanoviska různých soudů a různé výklady těch stanovisek.
Spravedlnost je noční motýl: trest nepřichází přiměřený činu, nýbrž výkladům a názorům soudů, kteréžto se přirozeně prudce navzájem liší. Co každý víme kdy je člověk darebákem, a kdy ne -, nevědí často české soudy. Produkují rozhodnutí, která nás uvádějí v úžas. Ocitáme se v síni zázraků, kde můžete být padouchem i neviňátkem zároveň.
Říkají nám sebevědomě - nejste právníci, nerozumíte spravedlnosti. A zavalí nás citací paragrafů, odstavců, doložek, novel a stanovisek. To nás poleká, protože opravdu nejsme právníci a nerozumíme spravedlnosti. Jedno bychom však chtěli: aby ta jejich spravedlnost nebyla často v tak obrovském rozporu s tím, jak ji cítíme my a každý vězeňský vechtr - pozor na pana Smetku. Možná vzal tisícovce lidí miliardu korun...
