Na dobu, kdy Iráku vládla bída a hlad. "Svůj" Irák chtěl vyléčit. Válka v Zálivu mu prý zkřížila plány. Kvůli ní a embargu lidé opět trpí, píše Saddám.
Saddám vydal knihu o svém dětství
"Moje matka mi projížděla kadeře jemnými prsty a vyprávěla mi pohádky," vzpomíná láskyplně na své dětství irácký prezident Saddám Husajn ve vlastním životopise.
Lidé a město, nová autobiografie tohoto obávaného diktátora, je podle agentury Reuters příběh pastýřského synka vázaného na matku. A nikde ani zmínka o násilnických sklonech budoucího despoty.
Sálih, jak se Husajn ve své knize jmenuje, byl prostě obyčejným chudým chlapcem, který svou pílí ke štěstí přišel.
Nejenže se Saddám ve svých vzpomínkách zatoulal do minulosti, ale okrajově se dotkl i problémů, jež trápí současnou iráckou společnost.
Čtenář se dozví, jak je irácký vládce znepokojen rostoucí korupcí, která v zemi houfně kvete od války v Perském zálivu roku 1991. Autor též podrobně popisuje, jak obtížné je vládnout Iráčanům z jednoho centra.
Lidé a město se však především soustředí na Saddámovo dětství a mládí. Autor barvitě líčí řadu svých dětských historek, a uvádí tak čtenáře do tajů dospívání. Tak například prozrazuje, jak se naučil jezdit na koni.
Začínal na oslu. Ale v pěti letech spadl z jeho hřbetu a zlomil si ruku. To ho neodradilo. Pár let nato si troufl na koně a stal se z něj obstojný jezdec.
A co třeba plavání? Svá první tempa si malý Saddám vyzkoušel ve vodách řek Eufrat a Tigris. Výcvik v plavání člověka cvičí ve vytrvalosti, míní Saddám.
Jeho dospívání ovlivnily dvě osoby - matka Sabha a strýc Chajralláh. Svého otce Husajna Saddám nezažil. Zemřel krátce před jeho narozením.
Sabha Talfová byla podle Saddáma dokonalým "manažerem" rodiny. Vždy přesně věděla, jak naložit se skromnými rodinnými prostředky. "Matka mě často laskala a vyprávěla mi o předcích. Byla mou učitelkou a mentorem," píše.
Přestože se znovu vdala, o svém nevlastním otci se Saddám téměř nezmiňuje. Mnohem větší vliv na něj měl strýc Chajralláh Talf. Ten ho inspiroval ke vstupu do politiky.
"Irák v časech mého dospívání byl chudým a zaostalým státem. Bylo naprosto běžné, že lidé zbytečně umírali na řadu nemocí, především na venkově," líčí Husajn.
"Bída a zaostalost byly všude, dokonce i v Bagdádu. Přes veškeré kulturní, civilizační i přírodní bohatství Iráku byl všude hlad a lidé umírali," dodává.
Saddámův život nebyl jen procházkou růžovým sadem. Ve své knize odhalil i své životní nezdary. Jedním z životních zklamání pro něj bylo nepřijetí na vojenskou akademii kvůli podvýživě.
Trpělivost růže přináší, a tak se jednou přece jen dočkal. Jakmile se v roce 1979 stal prezidentem, jmenoval sám sebe polním maršálem.
Život ho prý naučil řešit každou situaci chladnokrevně. Toto umění si vyzkoušel například při spoluúčasti na nezdařeném pokusu o zavraždění populistického vojenského vládce Abdala Karíma Kásima v roce 1959.
I když Kásimova ochranka postřelila Husajna do nohy, nikdy nečelil takovému nebezpečí jako nyní, kdy se Američané připravují na jeho svržení. Celý příběh končí právě v roce 1959, kdy bylo Husajnovi 22 let.
Okrajově však zabloudí i do současnosti. Paradoxně dnešní Irák připomíná časy monarchie, kterou Husajn tak nenáviděl.
Jeden z největších úspěchů jeho vlády - prvotřídní infrastruktura, vyspělý systém zdravotní péče a výkonná byrokracie - byl dle iráckého prezidenta zničen v roce 1991 a později.
