Škoda, že nepřišla dřív. Vlastně až teprve teď by měli Američané vyhlásit skutečný konec války.
Všichni činitelé iráckého režimu, kteří byli až dosud dopadeni, byli jen posluhovači. Bez ohledu na to, jak vysokou kartu jim Američané v seznamu nejnebezpečnějších osob přiřadili. Teprve teď byl lapen muž, kvůli němuž se kontroverzní válka uskutečnila. Saddám je to nejvyšší eso.
Jak důležitý je tento okamžik a co lze nyní očekávat? Význam zadržení Saddáma spočívá ve dvou rovinách. Ta první je symbolická. Všichni stoupenci bývalého režimu nyní vědí, že přišel definitivní konec.
Vůdce je polapen, prohrál. Už není, za co a za koho bojovat. Vědí to i všichni Iráčané. Saddám už se nevrátí, je třeba se obrátit k budoucnosti.
Ta druhá rovina je praktická. Jestliže Saddám skutečně řídil nebo se alespoň významně podílel na řízení odbojové činnosti proti koaličním silám a rozvracení Iráku - s jistotou to zatím nevíme, pak nyní gerilová hydra přišla o hlavu. Je tu šance, že by Iráku mohly nastat klidnější časy.
Ale nepřeceňujme ten fakt zase příliš. Saddám už několik měsíců v Iráku nevládl a nad jeho skutečným vlivem visí otazník. Je naprosto jisté, že ozbrojené útoky a další problémy v Iráku nekončí. Irák by nyní měl být bezpečnější.
Američané však dál stojí na kritické křižovatce: jak zajistit, aby vítězná válka měla smysl a přinesla Iráku i Iráčanům lepší život. Dopadení Saddáma tento úkol usnadní, ale nevyřeší.
