Teď mě zajímají jiné věci než šachy, říká Kasparov.

Teď mě zajímají jiné věci než šachy, říká Kasparov. | foto: Profimedia.cz

Šachová legenda Kasparov rozehrál partii s Kremlem

  • 11
Jen jednou vypadl v sobotu z role strohého politika. To když se jeho demonstrace probojovala do centra města, on se ohlédl a zjistil, že jde v čele několikatisícového zástupu. Zasvítily mu oči a polohlasně se zachechtal: "To se mi snad sakra jen zdá, kolik je tu lidí!" To je nový Garri Kasparov.

Dříve to jméno znamenalo především šachovou legendu, geniálního mladíka v kožené bundě sklánějícího se nad šachovnicí a možná, jak nedávno vypočetl jakýsi vědec, muže s jedním z největších IQ na planetě.

Není tedy snadné najednou přijmout se vším všudy Kasparova nového, muže systematicky budujícího opozici vůči Kremlu, vůdce pochodujícího před policejními kordony, řečníka varujícího před rizikem krachu Putinova Ruska a snílka, jehož bitvu mnozí od počátku považují za předem prohranou.

V sobotu dosáhl dílčího vítězství - jeho protestní "Pochod nesouhlasu“ přilákal zhruba tři až čtyři tisíce demonstrantů, což sami organizátoři považují za velký úspěch.

Akce byla totiž zakázána, stovky mužů speciálních policejních jednotek se ji mnohokrát pokusily rozehnat, desítky lidí skončily po šarvátkách v antonech a deštěm rozmáčené centrum města zažilo nemálo dramatických obrazů: mladíky prorážející kordon, bitky policistů s rozvášněnými důchodkyněmi i snahu těžkooděnců stáhnout jednoho z šéfů opozice dolů z římsy starobylého kostela, odkud promlouval k bouřícím davům.

"Až nás budou desetisíce“
"Mají hrůzu z toho, že už brzy nás do ulic nevyjde pár tisíc, ale pár desítek tisíc, a pak už nás nebudou schopni zastavit,“ řekl mi Kasparov, když jsem s ním o den dříve dělal rozhovor.

"Šachy mě naučily, že je neustále třeba pečlivě analyzovat situaci. A také uchovat si objektivní pohled na svět, a to neustále dělám,“ dodává.

Poprvé jsme se potkali v malé kavárně poblíž centra starobylého Petrohradu. Ze střech tekly proudy vody z tajícího sněhu a já zpovzdálí sledoval jeho předcházející schůzku.

Kasparov seděl uprostřed mladíků ve vytahaných svetrech, jimž plály oči. Vášnivě debatovali a vypadali trochu jako kroužek mladých anarchistů z konce 19. století či postavy z románu některého z petrohradských klasiků.

"Byli to lidé z nezávislých odborů, spolupracujeme i s nimi,“ řekl mi pak šachový král, který vyměnil v roce 2005 šachovnici za politické kolbiště.

Každý šachový velmistr, napsal v jedné své knize, musí do šachů přinést něco úplně nového. Platí to, ptám se tedy, i o politice, je i v jeho stylu něco zásadně nového? "Samozřejmě! V naší opozici jsme dokázali zrušit bariéry mezi různými politickými stranami, to se ještě nikomu nepovedlo,“ říká. "Přišel jsem s revoluční věcí, naučil jsem dřívější protivníky spolu mluvit, protože máme společný cíl.“

Jaká má být tahle revoluce?
Nu ano, koalice s názvem Jiné Rusko opravdu svým způsobem revoluční je - zahrnuje totiž nebývalou směs politických uskupení od liberálů, jako je bývalý premiér Michail Kasjanov, přes komunisty po extrémní nacionalisty. Kasparov ji však hájí, opakuje: opozice musí být jednotná.

K výrazným postavám Kasparovovy aliance patří například Eduard Limonov, šéf ultranacionalistické (či, tvrdí někteří, neofašistické) Národně bolševické strany, pochodující pod rudými vlajkami s černým srpem a kladivem.

Limonov je sám velmi kontroverzní postava, slavný dokument BBC o zločinech bosenské války ho zachytil při tom, jak si "s gustem zastřílel“ ze srbských zbraní na obklíčené Sarajevo.

"Já všem pořád jen opakuji: Je třeba jít vpřed rychleji! Rychleji!“ hřímal Limonov, který svým vzezřením trochu připomíná Lva Trockého, na tiskové konferenci vpředvečer pochodu. "A hlavně je stále třeba vyvolávat konflikty! Konflikt, to je cesta vpřed! Ať žije konflikt! Ať žije konflikt!“ Na demonstraci ovšem již nic hřímat nemohl, neboť byl zatčen ještě před ní.

Jako kdysi u nás
Protestní pochod v Petrohradě zpočátku trochu připomínal demonstrace před pádem komunismu v Československu: ulice před místem srazu výhrůžně lemovaly antony a těžká technika speciálních policejních jednotek, reproduktor nevelkým zástupům monotónně opakoval "toto shromáždění nebylo povoleno“, na dohled výhrůžně postávala kulisa těžkooděnců, zachmuření agenti v civilu vše filmovali a většina demonstrantů vše sledovala z uctivé vzdálenosti.

V něčem však rozdíl přece jen byl: nebyli tu jen mladí intelektuálové mluvící o nutnosti prozápadních reforem a babičky třímající ústavu v rukách, ale také skupinky mladíků s rudými vlajkami a symboly národních bolševiků.

Právě taková skupina protrhla jako první jeden ze zátarasů, proud lidí zamířil do centra, sváděl periodické bitky s těžkooděnci, řídl tím, že mnoho demonstrantů bylo zatčeno, ale zároveň sílil, neboť tak jako vždy, když do ulic vyrazí první skupinka, všichni ti jakoby nic postávající se nenápadně přidávají.

Do centra dorazili již jako poměrně početná demonstrace, která sice nic nezmění, avšak zcela zapomenuta také nebude. "Vláda má hrůzu z toho, že sem k nám přijde nějaká sametová revoluce jako u vás v Čechách,“ říká asi pětatřicetiletý počítačový odborník Igor. "Budovat svobodnou zemi není snadné,“ říká.

"Ano! Nesnadné to je!“ přizvukuje jiný muž, rázující vedle něj. "Vše se musí znovu znárodnit, znárodnit, znárodnit, vše musí znovu patřit lidu!“ vykřikuje.

"Jen to ne! Naopak, privatizovat se musí, a neděste nám tady hodného Čecha,“ okřikne ho Igor a vypukne drobná slovní bitka, na jejímž konci účastník číslo dvě praví: "Děsit vás tedy, mladý muži, nechci, ale trvám na svém: vše je třeba okamžitě znárodnit!“

Ale překvapivě to nevypadá, že by si chtěli nafackovat, a vás napadne, zda přece jen na Kasparovově tezi "zapomeňme na spory, teď je čas spojit síly“ něco není.

Teď se musíme spojit
Není pochyb - mnohým leze Kasparovova koalice na nervy, je v ní příliš mnoho extremistů. "Samozřejmě, v mnoha názorech se zásadně lišíme, ale musíme se spojit,“ řekl mi Kasparov.

Cíl, říká, je prostý: nabrat co nejvíce členů protiputinovské koalice a do prezidentských voleb v příštím roce postavit jednoho jediného kandidáta.

Budou to volby zcela zásadní - Putin v nich již nemůže potřetí kandidovat, je však téměř jisté, že bez potíží prosadí nějakého svého "vyvoleného“ kandidáta. Přesto to chce Kasparov zkusit, neboť předpovídá Rusku nestabilitu a vlnu krizí.

Otázka je nasnadě: Může tím kandidátem opozice být právě on? "Může se to stát, ale v současnosti je mým klíčovým úkolem hrát roli prostředníka mezi různými uskupeními a koordinovat opozici,“ říká.

A může se Kasparov ještě někdy vrátit k šachům? "Teď mě opravdu zajímají jiné věci,“ dodává a v tu chvíli vypadá, že promýšlí hodně, hodně tahů dopředu.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video