Noviny psaly: "Je to válka!" a některé dodávaly "třetí světová". Vypadalo to, že by měl každý vyfasovat zelený stejnokroj, pušku – a hurá na ně! Ale na koho? Jak se poznají teroristé a kde je hledat? Sprostí vrazi Mezi křesťanským a muslimským světem je celá řada rozdílů (mnohdy nepřekonatelných), ale islám jako takový militantní není. Problém je pouze s interpretací termínu svatá válka neboli džihád.
Ten ve skutečnosti dovoluje islám jen jako ozbrojený boj proti utlačovatelům a pod podmínkou, že jde utlačovaným o život. Svatou válku navíc nesmějí vést jednotlivci, ale může být vyhlášena pouze jako kolektivní vůle celého národa. Sebevražední atentátníci s bombou na krku či v kabině letadla proto nejsou žádní mučedníci, ale sprostí vrazi.
Co je však příčinou tak masivní vlny terorismu v posledních letech? Odpověď by mohla dát třeba společnost McDonald’s, jejíž arabské mutace vypadají nejen komicky, ale působí i jako pěst na oko. Muslimové se nebojí ani tak hamburgrů jako spíše globalizace a ztráty vlastní identity.
Dnešní doba je však založena na penězích a západní ekonomiky jsou nesrovnatelně silnější než ty východní.
Terorismus však prostředkem k odstranění nerovností v dnešním světě být nemůže, postrádá totiž konkrétní cíl. Vyvolávat strach a dosáhnout celkové nestability světa – to je jejich program, s ničím dalším se nepočítá.
Boření a ničení je vždy lákavější (a pro mnohé také zábavnější) než stavění. Terorismus zde byl, je a také bude – mění se pouze prostředky, fanatismus bez cíle zůstává.
Teroristy nic nezastaví Dalším problémem je nejasný počet teroristů. Proto ani metafora války s nimi není přesná. Proti terorismu je spíš nutné se bránit. Po 11. září sice různých bezpečnostních opatření rapidně přibylo, teroristé však útočí dál – loni na nádraží v Madridu nebo ve škole v Beslanu, letos třeba v londýnském metru. Na některé události zkrátka nemůže být svět nikdy zcela připraven, jak dokazuje hurikánem zasažené město New Orleans.
Teroristé naštěstí počasí neovládají, ale případný nukleární či biologický útok by jistě napáchal větší škody.
Pochyby navíc vzbuzuje pomalá pomoc postiženým oblastem a lidem.
Záchranáři mají potíže zejména s komunikací, což nápadně připomíná 11. září. Nacvičit se dá zkrátka cokoliv, praxe však bývá mnohdy jiná.
Asi jedinou šancí, jak předcházet terorismu, je proto posílení výzvědných a zpravodajských služeb. Zde je však zase tenká hranice mezi kolektivní bezpečností a osobní svobodou.
Takové šmírování typu Velký bratr je totiž únosné v době ohrožení, ale nikoli v době míru. A skutečnost, že jsme ohroženi neustále, je pro nás jen těžko stravitelná.
