Sázíme se spíš, kolik s nimi prohrajeme. Jako teď: ústavní soudci řekli, že stát bude platit škody za regulaci nájmů, za nečinnost parlamentu (dají-li ho majitelé domů k soudu). Stát jsme my, peníze státu jsou naše.
Kolik prohrajeme? Miliardu, deset? Prý i padesát! Politici v čele s hlavním brzdičem deregulací Křečkem jsou však v pohodě. Oni by měli vysouzené miliardové náhrady platit, ale nezaplatí. Nejde to.
Poslanec je ztělesněním vůle lidu, tupé zákony (či poslanecká nečinnost) jsou ztělesněním vůle poslanců, následné náklady jsou ztělesněním tupých zákonů. Poslanec Křeček a spol. je ta naše "výhra".
Podobně se lze rozčilit nad tím, že pokuty za špatná rozhodnutí státních úředníků zaplatíme my, z našich daní. Ale už to známe: úředník je ztělesněním vůle politiků, politici jsou ztělesněním vůle voličů. A voliči jsou přece děsní hazardéři. Vždyť v honbě za iluzí nesmyslně naházejí padesát miliard...
