"Kdybych někoho vytáhl z ohně, z vody, nebo mu pomohl z havarovaného auta. Ale místo toho mám divný pocit. Bylo to skoro nefér - stát mezi ostatními a brát ocenění," kroutí hlavou profesionální záchranář. "I když... Kdybychom nezasáhli, kdo by tomu muži pomohl?" zažertuje nad nejkurióznějším záchranářským činem v zemi roku 2001.
Josef z Českého Těšína bude na Romana a jeho kolegu Františka Mrázika - své záchrance, dlouho vzpomínat. Je prosinec, něco po poledni, a on čeká na olomouckém nádraží na svůj vlak. Lelkuje, pokukuje po ostatních v čekárně. Co dělat, když vlak nejede a nejede? Jeho pozornost proto přitáhl stolek - moderní ocelový, s efektními otvory. Bez rozmyslu strká jeden prst po druhém do děr tak dlouho až tam jeden zůstal.
"Volali nás jako k běžnému zásahu. Informace zněla: uvízlá osoba. Ale byli jsme fakt překvapeni. Kluk tak kolem dvaceti, seděl tam snad už hodinu. A byl z toho úplně v šoku," vypráví Alexa. Ruka otéká a otéká...
"Měl už ten prst jako balon. To prostě nešlo vyndat normálně. Celá čekárna se bavila, hlavně ženský měly na kluka narážky. Kolem stáli strážníci, železničáři, i my jsem se museli držet," přiznal hasič.
"Ale měli jsme s sebou jen masivní nůžky, se kterými vystříháváme lidi z nabouraných aut. Tak to pokračovalo," vzpomíná.
Hasičům nezbylo než mladíka odstřihnout i s kusem stolu, naložit ho do auta a jet na místo, kde je větší výběr nářadí - k hasičům do dílny.
"Obstřihli jsme mu kolem prstu takové kolečko ve stole a s tím jsme ho vezli k nám. Pak jsme museli vzít pilku na železo a propracovat se k prostředníku z obou stran."
Ocelovou vzpomínku na téměř tři hodiny trvající osvobozování v olomouckém sboru opatrují téměř jako různé medaile. "Nechali jsem si to jako trofej na památku," ukazují ochotně hasiči dvě torza stolku z nádraží.
"Manželka se mi směje, prý už v čekárně vystřihnutou část stolku dráhy nechaly zalepit kusem kovu. Tentokrát už ale bez dírek," dokreslí konec příběhu muž, který za jedenáct let u hasičů zažil kuriozit víc než dost.
"Už jsme si zvykli, že požárů je čím dál méně a my spíš vyrážíme k otvírání bytu, haváriím nebo chytat papoušky. Jednoho třicetitisícového už jsem také s kolegou honil v koruně stromu. Také jsme zachraňovali psa, který se vydal na příliš dlouhou procházku po okenním parapetu," připomene si příhodu se zvířaty záchranář.
"Dobrodružné může být ale také obyčejné otevírání bytu. Mezi kolegy se traduje historka, kdy jsme vyrazili na žádost muže k uzamčeným dveřím a když se podařilo vypáčit zámek u dveří, byla za nimi jeho žena s milencem. No, to je pak snad opravdu lepší zachraňovat prsty na nádraží."
