Mikuláši a čerti možná nyní nejsou tak přísní a zlí jako v minulosti, děti se jich přesto bojí i dnes.
Zatímco někteří rodiče by vystrašení zlobivých dětí občas uvítali, učitelé i psychologové varují, aby se plánované lehké postrašení nezvrtlo až do nočních děsů.
Rodiče by proto také do bytů neměli pouštět čerty a Mikuláše, kteří si už před samotnou akcí nadělili více alkoholu, než sami zvládnou.
Podle psychologa Pavla Schleisse je velmi důležité, zda jsou děti psychicky vyrovnané nebo labilní. Velmi záleží i na tom, kdo nadpřirozené postavy zosobňuje.
"Do bytu by se měli pouštět lidi, kteří mají vztah k dětem, jsou starší a eventuálně jsou schopní se podřídit sdělení rodičů," říká Schleiss.
Na děti s mírou
Parta rozjařených školáků, jejichž jediný cíl je vyděsit malé děti, nebo skupinka často opilých studentů, kteří se chtějí hlavně sami pobavit, není proto dobrá volba.
Rodiče musí také sami vědět, jestli je jejich dítě vyrovnané nebo psychicky slabší. Vyrovnaným dětem může podle Schleisse malé postrašení pomoci naučit se zvládat lehké stresy, u labilnějších může návštěva čertů vyvolat až noční děsy a pomočování.
Návštěva by proto v žádném případě neměla končit stresovanými plačícími dětmi, ale pochvalou a drobnou odměnou. "Pak by to nemělo nějak zvlášť škodit, jsou totiž kluci uličníci, kteří trošku vystrašit potřebují. Musí to ale být s mírou," poznamenal Schleiss.
Peklíčko je jen v pohádkách
"Spíš dětem vyprávím, že peklíčko je jen v pohádkách a že Mikuláš s čertíky jsou jen tety a strejdové, kteří se převléknou," říká ředitelka školky v centru Plzně.
K mírnému přístupu ji vede nejen zkušenost z práce s malými dětmi, ale i zážitek z dětství.
"Maminka taky šla dělat čertici a já s bratrem jsme byli doma samotní. Docela těžce jsme to snášeli, lezli jsme pod postel, různě jsme brečeli a nechtěli jsme nikomu chodit otevírat," vzpomíná dnes.
Čerti mlátili děti i dospělé
Na čerty ze svého dětství vzpomíná i jednašedesátiletá Alena. "Když jsem byla malá, tolik se nehledělo na nějakou ránu. Čerti mlátili děti i dospělé. Pamatuji se, jak sousedka, taková místní drbna, klečela uprostřed pokoje, musela se hlasitě modlit a čerti ji přitom šlehali metlou přes ruce," vzpomíná žena.
Čertů se celý rok nebojí čtyřletá Zuzana z Plzně, větší respekt má podle matky z policistů, které na rozdíl od čertů vidí téměř denně.
"Ale teď, jak se o čertech víc mluví, se v ní obavy probudily. Musím ji každý večer ujistit, že jsou to jen převlečení lidé a musím jí zopakovat, že do jejího pokojíku za ní sami čerti nepřijdou," říká jednatřicetiletá matka.
Zuzana strach sice nepřiznává, rodičům se ale snaží navrhnout, aby místo čertů přišla v pátek jiná, mírnější pohádková bytost.
Honit po domě se nemusí
Před návštěvou nadpozemských bytostí by se měli rodiče v pátek zamyslet a zapřemýšlet, co jejich dítě snese.
"Bez takové zálohy v zádech, zajištění základního pocitu jistoty a bezpečí, které zajistí pouze rodič, by se děti neměly pouštět do přílišného kontaktu. Už sama maska čerta může působit takovým stresujícím dojmem, takže už se nemusí používat slovní výhrůžky, honění po domě a podobně," uzavřel Schleiss.
