Když na konci 19. století nakreslil italský astronom Giovanni Schiaparelli při pozorování nepříliš dokonalým teleskopem na Marsu kanály, inspiroval mnoho literátů, ale i zájem veřejnosti o Mars. Kanály nakreslili také další iluzí ovlivnění pozorovatelé, kteří je považovali za dílo tamní civilizace. Mars se stal planetou záhadnou, a proto i cílem mnoha kosmických expedic. Ty poslední však nebyly příliš úspěšné: Mars Orbiter i Polar Lander byly ztraceny. Po úspěších Apolla na Měsíci v sedmdesátých letech zájem o kosmický výzkum ochabl. Přistání dvou Vikingů na Marsu (v roce 1976), analýzy, snímky i experimenty tehdy prokázaly nepřítomnost života na Marsu. V osmdesátých a devadesátých letech začala americká veřejnost hledět na velmi nákladný kosmický výzkum s pochybnostmi. Konec studené války a příchod nového šéfa změnily politiku amerického Úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). Každá kosmická expedice by měla být rychlá a levná, začalo se říkat. Kosmická zařízení se budou stavět ze součástek, které již existují. Šanci musí dostat i jiné týmy, kontraktoři a univerzitní badatelé. Tak zní současná ideologie. Rozpočet se ztenčil, hrozilo uzavření některých laboratoří NASA. Trochu nečekaně, i když možná plánovaně přišla zpráva, že v meteoritech, které pocházejí z Marsu, existují stopy života. Znamenalo to zvýšení zájmu veřejnosti, vědců a politiků. Do tří dnů po tomto oznámení mluvil veřejně o objevu americký prezident. Jenže zájem politiků a veřejnosti je pro bádání ošidná záležitost. Ve věku klipů chtějí lidé okamžitě vidět obrázky živých organismů, malé zelené mužíčky, led nebo vodu pod povrchem Marsu, jinak ztrácejí zájem. Začala i hra o malé mise. Ty však pro výzkumníky reprezentují velké peníze. V roce 1998 přistála na záhadné planetě sonda Mars Pathfinder. Byla důkazem, že takové malé, rychlé a levné expedice pracují. Zdálo se, že velkým expedicím s ohromným výzkumným zázemím je odzvoněno. Obrázky malého vozítka, balvanů povrchu, pohledy do marsovské krajiny a chemické analýzy povrchu obletěly slavně svět. Cílem další expedice, sondy Polar Lander, byl život na Marsu. Málokterý z laiků uvěří, že právě snaha prodat nápad, a tím kosmický projekt, vedla až k barnumské reklamě. I zájem veřejnosti sehrál ve výběru roli. Existovaly totiž projekty, které byly badatelsky hodnoceny příznivěji než Polar Lander. Ten ale sliboval objev vody, ledu a přirozeně i možného života. Očekával se úspěch, ale skutečnost, že v kosmickém výzkumu existuje riziko neúspěchu - tu veřejnost nevzala v potaz. Teď všichni vedení NASA kritizují, i když každý malý kosmický projekt stojí každého obyvatele USA sotva 40 centů. Přitom Polar Lander nebyl jediný z malých projektů, který selhal. Neúspěchy těch prvních, určených k dálkovému průzkumu Země, veřejnost nezaregistrovala. Někteří odborníci se zamýšlejí nad tím, zda tento směr - tedy rychle a levně, bez "zbytečného" výzkumu a otálení - je skutečně lepší. Podstatnou námitkou totiž je, že se nerozvíjejí nové technologie, které jsou vedlejším produktem kosmického výzkumu. Možná, že je to jako s oblekem: ten levný se po čase ukáže jako příliš nákladný.
- pátek 18. února 2000
