Už potřetí, stejně jako v předchozích letech, jste odmítl nabídku ČSSD kandidovat na prezidenta. Čím to je, že stále odmítáte nabídku, abyste se stal první osobou ve státě?
Práce prezidenta republiky, i když ji nechci žádným způsobem zlehčovat, není vůbec prací, o kterou bych stál, která by se mi jevila zajímavá. Ve skutečnosti znám jediný argument, který by mě lákal na této funkci, a to je možnost výběru a jmenování soudců Ústavního soudu. Ale ani tento argument není natolik silný, abych tu nabídku přijal.
Pravda je, že jedním z mnoha důvodů je výrazný nesouhlas mé ženy. Byla by to okamžitá a definitivní ztráta soukromí. Právě soukromí je jednou z hodnot, která mi i v mém věku ještě zbývá a chci si ji zachovat. Oproti roku 2003, kdy jsem poprvé tuto nabídku odmítl, se země také změnila natolik, že za současné situace, kdy dochází k demontáži sociálního státu, privatizaci veřejných funkcí státu, bych nebyl ochoten tomuto systému hrát kulisu, fasádu, reprezentovat ho.
Jen pro zajímavost. Kdo ze sociální demokracie vám tu nabídku dal?
Byla to celá řada lidí. To vážné jednání se mnou vedl předseda Bohuslav Sobotka.
Znovu ústavním soudcem? Maximálně na pět let
Vy ale budete prezidentskou volbu napjatě sledovat nejenom jako občan, ale i z profesních důvodů. Příští rok vám končí mandát v Ústavním soudu a prezident bude vybírat nové ústavní soudce. Vy jím můžete být znovu, pokud by vás navrhl. Měl byste zájem pokračovat jako ústavní soudce?
Moje odpověď má dvě dimenze. První je, že z hlediska systematického nepovažuji za optimální úpravu, která je obsažena v ústavě a která nezakazuje opakování mandátu. Většina vyspělých zemí má buďto jako USA mandát delší nebo na doživotí a tam, kde je mandát časově omezen, je v zásadě nepřípustné jeho opakování. Na druhé straně u nás je systémových vad v úpravě fungování Ústavního soudu více a jednou z nich je ta, že je jmenován z jednoho místa a vlastně najednou. Představa, že během krátkého období jednoho dvou let skončí mandát všech soudců Ústavního soudu a ten se vyprázdní, mě děsí z hlediska kontinuity práce i judikatury. Tato druhá dimenze je naopak spíše pobídkou k tomu, aby přece jen někdo ze soudců zůstal. Nevím, kdo bude prezidentem, do jaké míry bude ochoten se mnou konzultovat obsazení Ústavního soudu. Ale mohu říci, že dalších deset let nepovažuji za možné. Muselo by jít spíš o kratší období, maximálně pět let.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský poskytl rozhovor deníku iDNES.cz.
Naznačil jste už, že přímá volba prezidenta v řádném termínu může být ohrožena kvůli neexistenci prováděcího předpisu k volbě prezidenta. Může podle vašeho odhadu do případného sporu Ústavní soud vstoupit podobně klíčovým způsobem jako v případě předčasných voleb plánovaných v roce 2009, které nakonec nebyly?
Rozhodně ne v této podobě. To se nedá vůbec porovnávat. Já jsem neprohlásil, že dojde k odložení termínu voleb prezidenta, já jsem upozornil na zásadní vady legislativního procesu. Tou první a nejdůležitější je absence prováděcího zákona k volbě prezidenta. Odnepaměti platí v naší zemi legislativní pravidla, která přímo ukládají vládě, předkládá-li nějaký zákon, tím spíše jde-li o zákon ústavní, aby spolu s tímto návrhem předkládala vždy prováděcí předpis, jinak ten základní zákon nemá vůbec možnost existovat, žít a fungovat. To se vládě do dnešního dne nepodařilo. Co považuji za základní problém předložené osnovy zákona, je to, že zcela nedostatečně reaguje na velmi citlivou záležitost spočívající v tom, že podle přijaté novely ústavy je jednou z možností nominace kandidátů na prezidenta prostřednictvím podpisových archů, na kterých má být nejméně 50 tisíc podpisů.
Představa, že budeme zkoumat 50 tisíc podpisů, je nereálná
V čem je podle vás problém?
Platnost takové petice může zpochybnit každý volič. Má právo napadnout kterýkoli krok volebního aktu buď před volbami, nebo po volbách. Nepochybně prováděcí zákon zúží právo zpochybnit petici jiného kandidáta. Budou ho mít všichni ostatní kandidáti, jejich zmocněnci a navrhovatelé, tedy skupiny poslanců a senátorů. Zpochybnění může spočívat v jediné rovině, že nepovažují těch 50 tisíc podpisů za autentických. Představa, že nejprve správní orgán, pak soud a ve třetím stupni Ústavní soud budou kontrolovat 50 tisíc podpisů, jejich autenticitu, je naprosto nereálná z pohledu lhůt, jež zákon, který má vstoupit v platnost 1. října, předpokládá. Mezi tímto datem a dobou, kdy se má volit prezident, tedy do přelomu února a března, může klasický soudní přezkum těžko proběhnout.
Není už tím, jak byla schválena změna ústavy, založena nerovnost kandidátů? Na jedné straně jsou ti, které navrhují strany. Ti už mohou bez obav vést kampaň, oslovovat voliče. Pak jsou tu ale ti, kteří budou shánět podpisy a nebudou až do pozdního podzimu vědět, zda vůbec mohou kandidovat, zda mají dost podpisů. Až pak budou moci vést faktickou prezidentskou kampaň. To nejsou moc rovné podmínky.
Otázka principu rovnosti v procesu nominace a posléze voleb je kardinální. Nechci vyslovovat žádné předčasné soudy s ohledem na to, že i to se může stát předmětem řízení před Ústavním soudem. Nepochybné je ale jedno. Z přijaté změny ústavy jsme se dozvěděli, jakou váhu má hlas jednoho senátora a poslance. Vyžaduje-li se 50 tisíc podpisů a jde o akt rovnocenný návrhu deseti senátorů, tak teď víme, že každý senátor má vlastně váhu pěti tisíc hlasů voličů.
Dva dny na ochranu soudem při neschválené kandidatuře? To je exotika
V čem vidíte hlavní problém návrhu prováděcího předpisu k volbě prezidenta, kterým se vláda teprve bude zabývat?
Hlavní problém vidím ale v tom, že vláda hrubým způsobem zaspala. Jak změna ústavy, tak prováděcí zákon měly být přijaty nejméně rok před okamžikem, kdy se odstartuje jak kampaň, tak registrace kandidátů. Když se podíváte do návrhu prováděcího zákona k prezidentské volbě, který v navrhované podobě vůbec neobstojí, tak se dozvíte, že kandidátky mají být předloženy ministerstvu vnitra, včetně petičních archů, 66 dnů přede dnem volby. Dále ten zákon předpokládá, že ministerstvo vnitra rozhodne o tom, zda ji akceptuje nebo ji odmítne zaregistrovat, 49 dnů přede dnem volby. Prostor pro soudní přezkum se zásadně zmenšuje. Návrh dokonce obsahuje ustanovení, které je v našem právu skutečně exotické. Kandidát, jehož kandidátka by byla odmítnuta, má nárok na soudní ochranu, ale odvolání může podat jen do dvou dnů od chvíle, kdy bude kandidatura odmítnuta. Takovou dvoudenní lhůtu ani v trestním, ani ve správním právu zatím nemáme.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský poskytl rozhovor deníku iDNES.cz.
Politici uvažují o stanovení finančního limitu výdajů pro prezidentskou kampaň. Dělají to podle vás spíš proto, aby byla zajištěna rovnost kandidátů, nebo se obávají, že se objeví nějaký opravdu nezávislý kandidát, který bude mít dost peněz na to, aby strany "převálcoval"?
Majetkové cenzy ve volebním právu jsou pochybný institut. Ale v případě, že jeho smyslem není nepřipustit někoho k volbám, ale naopak limitovat vynaložené prostředky, tak to považuji za moudré. Nebude to ale k ničemu, když nebude zároveň přijata úprava, která zajistí dostatečnou kontrolu čerpání těch prostředků.
Když místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier v Senátu obhajoval přímou volbu, řekl, že lidé si přece nezvolí žádného kašpara. Připadá vám to jako relevantní argument?
Pevně věřím, že zvolena bude osoba úctyhodná. Problém vůbec nevidím v tomto, ale ve skutečnosti, že novela ústavy, která zavádí přímou volbu prezidenta, zapomněla na celou řadu věcí, které měly být současně upraveny. Výrazně se posílí legitimita hlavy státu. Na druhé straně v ústavě zůstává, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný, což je v rozporu s jinou částí ústavy, a to s tou novelizovanou, že prezident může být pohnán před Ústavní soud a zbaven mandátu, byť tak složitou procedurou, že je evidentní, že k tomu nemůže nikdy dojít.
V zahraniční politice má prezident nebývalé kompetence
Neměly se spolu se změnou volby hlavy státu změnit alespoň jeho pravomoci při sjednávání mezinárodních smluv?
Určitě. Dnešní ustanovení ústavy, které je z dob masarykovských, je naprostý archaismus. Nikdy prezident nesjednával žádnou smlouvu, vždy tím pověřoval vládu a bylo by třeba, aby toto ustanovení bylo v ústavě opraveno, protože to prezidentovi republiky v oblasti zahraniční politiky dává nebývalé kompetence.
Může to snad příští prezident, ať už to bude kdokoli, využívat víc než ve svých na vládě autonomních názorech na zahraniční politiku ukázal současný prezident Václav Klaus? Nenastavil laťku tak, že už ji těžko někdo posune?
To jsou spekulace. Úlohou ústavy je pamatovat na nouzové situace i na kritické stavy a představovat určitou překážku stanovením pravidel. A to se právě této novele ústavy příliš nepovedlo.
Dovolte ještě jednu otázku na jiné téma. Kdy bude ústavní soud posuzovat stížnosti opozice na vládní reformy?
Mám představu, že to bude určitě do poloviny roku. V té době bude soud usnášeníschopný, v té době nás bude možná čtrnáct, přinejhorším třináct.
