Rváče nechte být a mezi žáky si sežeňte informátory, radí učitelům ministerstvo

Příručka ministerstva školství radí učitelům, jak zvládat krizové situace. Kantoři se dozvědí, co dělat s žákyní anorektičkou nebo s dítětem, které si do školy přinese pistoli. V určitých situacích je nabádá k pasivitě. "Rvačka vyčistí vzduch," dočtou se. Odborníci aktivitu ministerstva chválí, ale k metodice mají i výhrady.

Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

"Normální rvačka vyčistí vzduch a případná zranění způsobená opět především celkovou neobratností aktérů nebývají nijak strašná," stojí v metodickém doporučení.

V kapitole zaměřené na násilí se pedagogové také dočtou: "Když se k rvačce nachomýtnete, zasahujte rozumně až ve chvíli, kdy se účastníci trochu unaví. Jinak můžete přijít také k úhoně a zranění učitele je přeci jen zbytečná komplikace."

MINISTERSKÉ RADY V PLNÉM ZNĚNÍ ZDE

Přečtěte si, co radí ministerstvo v jednotlivých kapitolách

V kapitole se řeší i zbraně. Jako jedno z doporučení je tu uvedeno, že by si učitel měl budoval síť "informátorů", od nichž by se dozvěděl, že si některý z žáků do školy zbraň přinesl.

RVAČKY

Z kapitoly o násilí:

"Z rvaček mívají učitelky dost hrůzu a mylně je považují za šikanu. Bitka není šikana, a to ani tehdy ne, když se jí zúčastní víc dětí. Bývá to záležitost kluků a rázných děvčat. Vzhledem k tomu, že na základce učí většinou ženy, které řeší obvykle problémy tím, že je nekonečným rozebíráním situace rozmělní do vytracena, nemají pro pranice pochopení. Jenomže některé děti si prostě nechtějí o svém problému promluvit, chtějí ho vyřešit ručně. Normální rvačka vyčistí vzduch a případná zranění, způsobená opět především celkovou neobratností aktérů, nebývají nijak strašná. Když ano, tak je alespoň neprovází ponižování a nejsou proto zdrojem nenávisti a dlouhodobého nepřátelství."

"Kapitola Násilí na mne působí jako neodborná a nesystematická. Nesouhlasím s výčtem rizikových faktorů na straně školy," uvedla metodička prevence z pražské základní školy Mendelova Jindra Janušková. Vadí jí, že jako jeden z projevů školního násilí je v textu uvedeno násilí mezi dospělými pracovníky školy.

"Za celou svou pedagogickou praxi jsem se nesetkala s násilím mezi dospělými pracovníky školy a po pravdě neumím si to ani představit," dodala Janušková.

Na metodice pracovali i lidé z terénu

Metodika se na stránkách ministerstva objevila začátkem listopadu, nejde ale o úplnou novinku, nýbrž o aktualizovaný starší text. Jednou ze změn je to, že pojem sociálně patologické jevy (krádeže, vraždy či alkoholismus) byl nahrazen pojmem rizikové chování.

Autory jsou zaměstnanci ministerstva a odborníci se zkušenostmi z praxe. Kladou důraz na praktický návod "co dělat, když".

Nic nového, říkají o metodice někteří kantoři. Ale přesto i pochválí. "Kladně hodnotím podrobná doporučení školám, jak postupovat v jednotlivých rizikových případech. Je to přehledné, souhrnné a srozumitelné," okomentovala pro iDNES.cz příručku ředitelka Masarykovy základní školy v Plzni Marta Jakešová.

Její pražská kolegyně Janušková namítá, že na ni dokument působí nejednotně a nekoncepčně. Upozorňuje i na gramatické chyby. "Jeho přínos vidím pouze v tom, že je vždy na danou problematiku uvedena odborná literatura a odkazy na internetové stránky," uvedla metodička prevence.

Drogy, rasismus i odmítání jídla

V metodice se učitelé dočtou i to, jak řešit drogy, záškoláctví, poruchy přijmu potravy, syndrom týraného dítěte či situaci, kdy má žák rasistické či extremistické názory.

Spoluautorem doporučení je politolog a expert na extremismus Miroslav Mareš. "Poučení učitelů v tomto směru (ohledně extremismu, pozn.red.) je žádoucí, protože je to problém, se kterým se školy musí nějak vyrovnat, protože zárodky takového chování vznikají už na nich," řekl iDNES.cz Mareš.

Podle dětské psycholožky Tamary Cenkové by se ale na radách pro učitele měli podílet i sami pedagogové. "Situací, ve kterých se učitelé nacházejí, je hodně, a metodický pokyn by měl být zpracován na základě diskusí a poznatků učitelů. Myslím si, že k některým variantám řešení by se mělo vyjádřit více odborníků, protože jinak je to trochu šité 'horkou jehlou'," domnívá se Cenková.

CO ŘÍKAJÍ NA METODIKU ODBORNÍCI?

S kapitolou řešící homofobii je spokojen Martin Strachoň, gay aktivista a člen sdružení gayů, leseb a přátel STUD. "Jsem rád, že se o homofobii a s ní spojených rizicích a nežádoucích jevech začíná otevřeně mluvit, že už v oficiálních materiálech nebývá odsouvána či zlehčována a že je zde nyní vnímána jako vážný problém, ke kterému je nutno se postavit s otevřeností a rozhodností," míní.

Kritičtější je naopak Jana Udatná z občanského sdružení Aisis, které zaštiťuje projekt Minimalizace šikany a které dala redakce iDNES.cz k okomentování kapitolu o šikaně a kyberšikaně. Upozorňuje na to, co má ověřeno z vlastní zkušenosti, tedy že učitelé často vyžadují přesný a správný postup, jak mají šikanu řešit. Nic takového ale neexistuje, upozorňuje Udatná.

"Nové metodické doporučení obsahuje oblasti šikany i kyberšikany výrazně podrobněji popsány než v předchozích metodických pokynech, což je určitě chvályhodné, ovšem učitelé to mohou chápat právě jako ten 'správný návod'. Tady existuje významné riziko, že budou informace z metodického pokynu nesprávně použity," míní Udatná.

Jako příklad uvádí "Devět kroků jako schéma první pomoci pro počáteční stadia", kde chybí informace, co jsou počáteční stadia a jak je učitel pozná. "Pokud učitel použije devět kroků na situaci v pokročilém stadiu šikany, je velmi pravděpodobné, že případ nevyřeší a situaci ještě zhorší," uvedla Udatná.