Stopy po sovětské armádě

Stopy po sovětské armádě | foto: Ota Bartovský, MF DNES

Ruští vojáci odešli z Ralska před 20 roky, uklízí se po nich dodnes

  • 35
Okupační sovětská armáda je z Ralska dávno pryč. Ani po dvaceti lety se však nepodařilo odstranit škody, které zde napáchala. Území je plné munice, příroda je zničená a nikdo si neví rady, co s tím.

V noci, tajně, aby o tom Západ nevěděl, odcestovala z Výcvikového vojenského prostoru Mimoň první část sovětských vojsk, která se sem na téměř dvaadvacet let nastěhovala v srpnu roku 1968. Jako první odvezli sovětští okupanti 18 odpalovacích zařízení pro rakety středního doletu a s nimi odjelo šest set vojáků.

Stalo se to v květnu před dvaceti lety.

Kolik bylo v Ralsku Sovětů? Nikdo neví

Po raketách následovaly smíšené letecké devize a po nich protiletadlová raketová technika. Jako poslední zmizely 30. května 1991 z vlakového nádraží v obci Bezděz ženijní jednotky, které po sovětské armádě v Ralsku a Stráži pod Ralskem uklízely.

"Kolik odtud odjelo vojenských transportů se už nikdo nedozví," říká pamětník, bývalý krajský policejní pyrotechnik a dnešní místostarosta Ralska Václav Bilický.

Stejně neexistují přesná čísla, kolik vojáků a civilních osob zde žilo. Vše podléhalo vojenskému režimu utajení. Odhadem to bylo mezi osmi až deseti tisíci vojáků a přibližně tři tisíce civilních osob, což byly manželky a děti důstojníků. Václav Bilický žil tehdy v Litoměřicích, ale do Vojenského újezdu Ralsko jezdil do trhací jámy likvidovat velké bomby, které se nacházely v okolí Záluží a Litvínova. U odsunu vojsk asistoval ještě před tím, než 26. února 1990 podepsali tehdejší ministři zahraničí Jiří Diensbier a Eduard Ševarnadze v Moskvě dohodu o odchodu sovětských vojsk z našeho území.

Stopy po sovětské armádě

Místostarosta Ralska Václav Bilický ukazuje starou sovětskou munici, které je v Ralsku plno.

"Ženisté, kteří odjížděli jako poslední, prošli v rojnici některá místa a co našli, to odpálili. Před tím někteří věnovali munici svým českým kamarádům a občas z toho byly velké průšvihy. Jako tenkrát, když někdo hodil v České Lípě do výlohy granát. Existovalo vážné nebezpečí smrtelných úrazů," vysvětluje Václav Bilický důvod, proč se muselo okamžitě po odjezdu posledního transportu začít s pyrotechnickou očistou území.

Za téměř dvacet let se zlikvidovalo v Ralsku víc než pět tisíc protiraketových střel, 13 tisíc ženijní munice, 500 letadlových pum, víc než 41 tisíc dělostřeleckých granátů a 104 tisíc střel do leteckých kulometů a tisíce dalších druhů.

"Hledání munice stále pokračuje. Dnes to dělají čtyři pyrotechnici Vojenských lesů a každý den něco najdou. Jediný prostor, kam nikdo nemůže, je část letecké střelnice v Prosíčce. Tam platí uzávěra na sto let," upozorňuje pyrotechnik, kterému prošly rukama desetitisíce kusů munice.

Ekologická zvěrstva

Dalším přetrvávajícím problémem bývalého Vojenského újezdu Ralsko, který není na rozdíl od pyrotechnické sanace vyřešen, jsou ekologické zátěže. Ještě sedm let po odchodu vojsk se nacházely na letišti v podzemí obrovské nádrže s leteckým benzínem, z nichž vytekly během let do podzemních vod tisíce litrů.

"Velký ekologický problém zůstává v místech bývalé prádelny, v níž se pralo pro všechny vojáky. Vlastně nepralo, ale čistilo všelijakými tetrachlory, které pronikly hluboko do země. S tím si dodnes nikdo neví rady," tvrdí Bilický.

Stopy po sovětské armádě

Život se vrací jen pomalu

Podle místostarosty Ralska není možné devastaci a celkový úpadek tohoto území svádět jen a jen na sovětské vojáky. Mnoho chyb se udělalo i po jejich odchodu.

Například stát nedokázal svůj majetek pohlídat. Rozkradlo se zde za stovky milionů korun. Bývalý starosta Ralska Jindřich Eder, který zde žije od začátku padesátých let, o tom ví své: "Zloději dokázali v těch letech odnést za jedinou noc celou střechu. Krytinu i krovy."

Podle Václava Bilického se traduje, že sovětští vojáci po sobě všechno rozmlátili: "Není to pravda. Byl jsem u předávání některých objektů, v některých bytech byly naleštěné parkety. bylo to takové ruské, ale dalo se v nich bydlet. Za rok až dva už ne. Myslím, že obrovské škody tady napáchali čeští vojáci, kteří to měli hlídat. Něco si vyhlídli, zavolali domů a tatík přijel v noci s vozíkem."

Zpackaná byla i privatizace mnoha zdejších objektů. Neblaze proslulý plukovník Zbytek zde údajně koupil majetek za tři čtvrtě miliardy korun. Většinu z toho mají dodnes v zástavě banky. To vývoj Ralska, které je svoji rozlohou čtvrté největší město v ČR, zabrzdilo a brzdí dodnes. Nepovedlo se realizovat ani z jeden ambiciózních projektů, ať již to byly autodrom mladoboleslavské škodovky, přírodní rezervace s bílými nosorožci nebo Kludský Land.

Stopy po sovětské armádě

Jinde to šlo

Ralsko má partnerské město v Polsku, které mělo podobné osudy. Jmenuje se Borne Surinowo. Nejdřív bylo německé, po válce připadlo Polsku, poté se do něj nastěhovala sovětská armáda. Vojáci odtamtud odešli o tři roky později než od nás, ale dnes tam po nich nezůstala ani památka. Poláci tam nalákali lidi tak, že jim dali zadarmo na několik let bydlení.

"Kdyby sem na začátku devadesátých let nepřestěhoval Václav Havel šedesát sedm rodin volyňských Čechů od Černobylu, asi by tady nežil dneska nikdo," říká místostarosta Bilický. S notnou dávkou ironie dodává, že volyňáci šli z nebezpečí, které nebylo vidět, do nebezpečí, které se tady všude válelo.

Co po nich zbylo

Panelové zablácené silnice. Polorozbořené objekty, které drží bůhví proč banky. Ekologická zátěž, s níž si nikdo neví rady. nevybuchlá munice na čtyřech hektarech střelnice v Prosíčce. Někde v zemi je jí také obrovská hromada, kterou se nedaří najít.

"Dva dny před tím, než odjel poslední transport, jsem ženisty navštívil. Viděl jsme místnost pětkrát pět metrů narvanou municí. Tvrdili, že ji potřebují k ochraně transportu. Když odjížděli, ve vlaku nic nebylo. Prý ji zakopali. Už ji hledám devatenáct let a nic," tváří se vážně pyrotechnik.

Co však po sovětské armádě zůstává nejvíc? Pachuť naší národní historické křivdy.

Sudetské Němce nahradili sovětští vojáci

Vojenský újezd Ralsko leží mezi městy Doksy, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem. Jeho rozloha je 250 kilometrů čtverečních. Do roku 1938 tu bylo 22 osad obydlených převážně sudetskými Němci.

1942 – prostor začal využívat wehrmachtu pro výcvik jednotek Afrikakorpsu, v dubnu 1942 zde vznikají dvě polní letiště.

1945 – československá vláda láká zájemce, aby území po odsunutém německém obyvatelstvu osídlili. Vyslyší ji několik tisíc lidí.

Konec roku 1946 – vznik Vojenského prostoru Bezděz, který byl později přejmenovaný na Vojenský újezd Ralsko. Civilní obyvatelstvo se musí vystěhovat za jeho hranice, armáda většinu osad srovná se zemí.

Od roku 1947 jsou ve vojenském prostoru postupně budovány tankodromy, hluboké brody a tankové střelnice Židlov a Bělá. Dále zde je výzkumný polygon pro testování různých druhů munice, muniční sklady, garáže pro tahače jaderných hlavic a přísně tajné sklady jaderných hlavic.

Od roku 1968 do roku 1991 se na tomto území usadí sovětská armáda. Žije zde 8 až 10 tisíc vojáků a tři tisíce civilních obyvatel. V celém tehdejším Československu bylo v těch letech přibližně 70 tisíc sovětských vojáků.

26. února 1990 podepsali ministři zahraničí obou zemí Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze smlouvu o odchodu sovětských vojsk od nás.

Začátek května 1990 – z Ralska odjíždějí jako první rakety středního doletu a 600 vojáků.

30. května 1991 – poslední transport z Ralska.

1991 – začíná ekologická a pyrotechnická očista celého území.

1991 až 2010 na ploše téměř devíti tisíc hektarů bylo nalezeno a zlikvidováno několik stovek tisíc nevybuchlých nábojů, které se většinou nacházely v hloubce do 50 centimetrů. Pokračuje sanace ekologických škod i pyrotechnická očista.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video