O rok dříve, kdy se vztahy mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem kvůli anexi Krymu a situaci na Ukrajině vyostřily, to bylo 140 ostrých startů. A rok předtím přitom pouhých 47, uvedlo litevské ministerstvo obrany.
Bezmoc úřadůAť se to Evropě líbí nebo ne, s vypnutými automatickými odpovídači u ruských vojenských letounů nemůže prakticky nic dělat. Finsko před časem požádalo Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO), jak by se dala situace řešit. odpověď přišla záhy. Nijak. Úmluva o mezinárodním civilním letectví, která stanovuje základní pravidla pro leteckou dopravu na celém světě, se totiž nevztahuje na provoz vojenských strojů a ruské vzdušné síly tak nemají žádnou povinnost se zapnutými transpondéry létat. I když od konce studené války platilo jakési nepsané pravidlo, že i vojenské letouny při letech poblíž civilních leteckých koridorů odpovídače zapnuté mají. Dosud to byla standardní praxe i v mezinárodním vzdušném prostoru s výjimkou bojových nebo zpravodajských misí. Létání bez zapnutých odpovídačů a bez komunikace s řízením letového provozu pak bylo považováno úmyslnou provokaci. |
Trojlístek pobaltských republik vlastní stíhací letectvo nemá, proto se v ochraně jejich vzdušného prostoru od roku 2004 pravidelně střídají spojenci z NATO v rámci takzvaného Air Policingu.
Štafetu nad Baltem tento týden převzali na čtyři měsíce španělští letci se čtyřmi letouny Eurofighter Typhoon, kteří proto dočasně startují ze základny Šiauliai v Litvě. Čtyři belgické stíhačky F-16 jsou zase připravené na základně Amari v Estonsku. „Třetí španělský příspěvek do této mise potvrzuje náš závazek ke spojencům v NATO,“ uvedl během předávacího ceremoniálu velitel španělské jednotky Juan Ballesta Minarro.
Jde již v pořadí o čtyřicátou takovou rotaci. Předtím za ochranu Pobaltí zodpovídali němečtí a maďarští stíhači, kteří zaznamenali jen v prosinci 13 ostrých startů k ruským vojenským letounům nad Baltem.
Ty nejčastěji míří z Ruska do exklávy Kaliningradu nebo nazpět. Létají však velmi blízko hranic pobaltských zemí navíc bez letových plánů, nekomunikují s řízením letového provozu a mají vypnuté automatické odpovídače. Zařízení umožňuje automatickou identifikaci letadla ve vzdušném prostoru pro potřeby řízení letového provozu a poskytuje základní údaje o letadle včetně kódu letu nebo výšce. Středisko řízení letového provozu proto takové letouny bez identifikace označuje za neznámý cíl.
Naposledy 25. prosince musely pohotovostní letouny vystartovat k dopravnímu stroji Tu-134, který měl v doprovodu dvou ruských stíhaček Su-27 na cestě z ruské exklávy Kaliningradu do Ruska vypnutý automatický odpovídač. Doprovodné stroje se blízko vzdušného prostoru Estonska otočily a zamířily zpět do Kaliningradu.
Podobně předtím 22. prosince startovaly pohotovostní stroje k ruskému letounu Il-20 pro elektronický boj, který sice letěl podle předem podaného letového plánu, ale neměl zapnutý odpovídač.
U ruského Kaliningradu a běloruských hranic pro pohotovostní piloty přitom platí takzvané nárazníkové pásmo. Letci musí dodržovat vzdálenost 15 kilometrů k hranici a to samé se očekává od ruských a běloruských letounů.
Nejvážnější incidentZatím asi nejvážnější situace, kterou musely alianční letouny v Pobaltí řešit, se udála už v září 2005, kdy se ruský stíhač Su-27při přeletu z Petrohradu do Kaliningradské oblasti odchýlil od své trasy a vletěl do litevského vzdušného prostoru. Po prodlevě jeho zjištění – způsobené nejspíše jednak zastaralými litevskými radary a jednak nízkou nadmořskou výškou, v níž letoun letěl – k němu vystartovaly hotovostní stroje Phantom německé Luftwaffe. Ještě než letoun dostihly, ruský stroj havaroval. Od roku 2014 se nad Baltem znovu po letech také objevují ruské vojenské letouny také v početných formacích. Naposledy v červenci museli britští stíhači vystartovat ke skupině čtyř stíhacích bombardérů Suchoj Su-34, čtyř stíhacích strojů MiG-31 a dvou transportních letounů An-26. O pár dní později pak dvojice norských pohotovostních strojů F-16 startovala k formaci jedenácti ruských strojů. |
V roce 2014 podle statistik Aliance narušily ruské vojenské letouny vzdušný prostor některé ze zemí NATO jen v deseti případech a to většinou jen na velmi krátkou dobu. Osmkrát prostor Estonska, jednou Polska a jednou Norska. Rusko ale vždy narušení vzdušného prostoru popřelo.
V Pobaltí loni takový případ podle dostupných zdrojů evidován nebyl. Oficiální statistiku o průnicích do vzdušného prostoru některé z členských zemí Aliance zatím nezveřejnila, je však pravděpodobné, že se v ní objeví incidenty na turecko-syrské hranici, které vedly k sestřelení ruského stíhacího bombardéru Su-24 loni na podzim. A ruské stroje loni také několikrát vnikly nad území neutrálního Finska a Švédska.
Jen pro zajímavost. V roce 2009, tedy ještě v době relativně dobrých vztahů Západu s Ruskem, když Pobaltí chránili poprvé čeští letci s gripeny, museli v období čtyř měsíců kvůli ruským letounům do vzduchu sedmkrát z celkových osmi ostrých startů. To bylo však stejně jako za celé období od dubna roku 2004, kdy Aliance s ochranou Litvy, Lotyšska a Estonska začala.
