"Měla o tom tento týden jednat vláda, ale nakonec se tak nestalo," uvedl pracovník ministerstva financí, který má o přípravě deblokace ruského dluhu informace. Oficiálně však nikdo z politiků i úředníků nechce o chystané transakci nic říkat. "Všichni, kdo o tom jednají, jsou vázáni mlčenlivostí. Informace se nedostanou ani ke mně," zdůvodnil mlčení politiků mluvčí ministerstva financí Libor Vacek. Z dostupných informací vyplynulo, že jednání nyní brzdí ruská strana.
Původně si sama vybrala prostředníka, který má pohledávku odkoupit - firmu Falkon Capital se sídlem v Praze. S ní nakonec souhlasila vláda, ačkoli rozvědka varovala, že jde o podezřelou společnost. (Její představitelé jsou podle rozvědky napojeni na cizí tajné služby a organizovaný zločin.) V polovině června Miloš Zeman navštívil Rusko a oznámil, že se s ruským protějškem Michailem Kasjanovem dohodli.
"Do operace měla být zapojena ještě ruská firma RAO JES, kterou vede bývalý ruský ministr Anatolij Čubajs. Nyní ale z Moskvy přišly zprávy, že se do deblokace vložil i prezident Vladimír Putin, který s Čubajsovým zapojením nesouhlasí. Stejně tak se ukazuje jako překážka, že se v médiích zpochybňovala důvěryhodnost Falkon Capitalu," uvedl další zdroj obeznámený s okolnostmi transakce.
Hlavní český vyjednavač, náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, už minulý týden v Lidových novinách na otázku, kdy bude dohoda podepsaná, odpověděl: "Na to neumím odpovědět." Podle dohody měla republika prodat pohledávku ve výši sto miliard korun Falkon Capitalu, který za ni zaplatí kolem dvaceti miliard korun.
Vymáhat dluh znamená i uplácet
Získat zakázku na vymáhání nedobytných státních pohledávek znamená dobře vědět, kdo má dostat provize. "Odměny" mají žádat věřitelé i dlužníci.
Vymáhání nedobytných státních pohledávek, kdy státy nejsou schopny se dohodnout a do hry vstupuje soukromá firma, se v politické hantýrce říká zlatá rána.
Část peněz totiž získá státní rozpočet věřitelské země, ale svou roli při těchto transakcích hrají i nemalé provize pro zúčastněné osoby. Provize jsou označovány jako success fee, neboli poplatek za úspěch.
Mladá fronta DNES získala informace o zákulisí těchto finančních operací od vážného uchazeče na odkoupení dluhu v jedné rozvojové zemi. Vzhledem k tomu, že v současné době chystá smlouvy s ministerstvem financí a nechce o tento obchod přijít, odmítl v novinách zveřejnit své jméno.
"Zpočátku jsme testovali na ministerstvu, jak do této akce vstoupit. Do tří dnů se nám ozval jistý finančník, který měl vazbu na jednoho z úředníků ministerstva," popisuje obchodník.
"Řekl mi, že existuje jediná cesta, jak se k pohledávce dostat: podepsat zároveň se smlouvou o odkoupení pohledávky i pět smluv s předem určenými poradenskými firmami, které nám prý pomohou to všechno v zahraničí zorganizovat. Každá z nich za to měla dostat dvě procenta dluhu. Nepodepíšeme-li tyhle smlouvy, nebude prý ani smlouva s ministerstvem. Žádné poradenské služby bychom samozřejmě nepotřebovali, šlo jen o přestupní stanici provizí."
O tom, kde peníze skončí, však ví pouze jejich příjemce a poradenská firma.
Existenci provizí nicméně potvrdil i Vojtěch Slówik, jehož firma Intercontinental Commodities (v níž figuroval i nynější náměstek ministra financí Ladislav Zelinka) se už roky zabývá vymáháním pohledávek.
"Soukromé firmy do těchto transakcí vstupují ve chvíli, kdy stát není schopen vymoci dluh sám. V 99 procentech případů vám pak v zemi dlužníka řeknou - peníze na dluh pustíme, až když zařídíte, že nějaké peníze dostaneme i my. Prostě nejde to jinak, než když je tam nějaká osobní zainteresovanost," řekl Slówik, který je i asistentem místopředsedy sněmovny Františka Brožíka (ČSSD).
Na otázku, jestli je třeba dávat provize na obou stranách, Slówik odpověděl: "To na mně chcete něco, na co bych vám strašně nerad odpovídal." Jinak řečeno: úředníci jednoho státu nemohou uplácet úředníky jiného státu, a tak si na to vezmou soukromou firmu. Ta nakonec "odmění" všechny.
V praxi to chodí tak, že společnost podepíše s věřitelským státem dohodu o odkoupení pohledávky a zaplatí mu část z dluhu u cizí země, například dvacet procent. Tím celá pohledávka přechází na tuto firmu a státní dluh je de facto vymazán.
Je už pak na firmě, aby si u dlužníka dojednala způsob, kolik peněz z něj sama vymůže. Většinou to všechno má předem domluvené, takže si jde pro prakticky jistý zisk. Například získá čtyřicet procent pohledávky, půlka z toho padne pro věřitelský stát, deset procent na provize (respektive peníze pro poradenské firmy). Čistý zisk vymáhající společnosti je pak "jen" deset procent.
Státní dluhy se ale pohybují v řádu milionů dolarů, tudíž i desetiprocentní zisk stojí firmě za to. Ministerstvo financí se od principu provizí oficiálně distancuje.
"Jakmile od nás nějaká firma odkoupí pohledávku u cizího státu, zaplatí nám peníze, tak všechno další je už věc této firmy. Stát už se do toho neplete," říká mluvčí ministerstva Libor Vacek. "Pokud je ale pravdivé, co říkáte, tak to zavání kriminálním jednáním a je to věc na prošetření protikorupční služby," dodal.
Tajné služby skutečně deblokace významných státních pohledávek detailně sledují, aby mohly varovat vládu před případnými riziky operace. To se stalo i v případě ruského dluhu a firmy Falkon Capital.
Nakolik se výše popsaný způsob provizí shoduje s postupem při jednání o ruském dluhu, není jasné. Odpovědět by na to mohl ředitel firmy Falkon Capital Jozef Čimbora. Dvakrát sice slíbil schůzku, pokaždé ji zrušil. "Nebudu se s vámi bavit," řekl do telefonu a zavěsil.
