David Satter a Moskva spolu mají dlouhý, skoro čtyřicetiletý vztah. Velmi osobní a velmi intenzivní. Začal se psát v roce 1976, tedy ještě v hlubokých dobách Sovětského svazu. V Kremlu tehdy seděl Leonid Brežněv a pozdější architekt perestrojky Michail Gorbačov ještě "trčel" ve svém domovském Stavropolském kraji.
David tehdy přijel do SSSR jako stálý zpravodaj britského listu The Financial Times. Bylo mu devětadvacet a k Sovětskému svazu měl i osobní vazbu: rodina z matčiny strany pocházela z Ukrajiny, z oblasti Černobylu.
"V devětasedmdesátém, tedy tři roky po mém příjezdu do Ruska, mi poprvé hrozilo vyhoštění. Jel jsem se podívat právě do Černobylu. Do města, jež se později bohužel mělo stát světově známým. KGB tehdy sama vyprovokovala takový směšný incident, po němž jsem byl obviněn z výtržnictví," řekl Satter iDNES.cz.
"Tehdy se ale za mě postavila jak britská, tak americká ambasáda. Pohrozily Rusům, že recipročně vyhostí sovětské novináře. A tak mi bylo nakonec umožněno v Moskvě zůstat."
Hlasitý kritik Putinova režimu
Odjel až za další tři roky - dobrovolně. "Abych mohl začít pracovat na své první knize o SSSR." V tu chvíli ovšem netušil, že znovu se do největší země světa podívá až za osm let. Protože...
"V osmdesátých letech jsem se stal pro Moskvu personou non grata. Kvůli svým textům. Dokonce i po nástupu Gorbačova a zahájení jeho politiky glasnosti mi odmítali dát vízum. Žádal jsem si pravidelně. Ale prostě mi ho nedali. Nic nezdůvodňovali," říká dnes šestašedesátiletý Satter, jenž je posledních čtrnáct let hlasitým kritikem režimu ruského prezidenta Vladimira Putina.
Vízum dostal až roce 1990. A od té doby jezdil do SSSR, respektive Ruska, pravidelně. Viděl rozpad impéria, odchod Gorbačova, viděl divoká devadesátá léta, jejich divoký kapitalismus, vznik oligarchie. Psal o Jelcinovi, tehdejším prezidentovi, který měl později "vytáhnout" na trůn právě Putina.
Dnes už by těžko spočítal, kolikrát v Rusku za těch více než dvacet let byl. Ale říká: "Za celou tu dobu jsem s tamními úřady vlastně nikdy neměl žádné problémy. Až teď, kdy jsem se rozhodl v Moskvě opět žít."
S vízem to nemá nic společného
Celý ten současný "cirkus", který nakonec skončil Satterovým nedávným vyhoštěním, se začal odvíjet vloni počátkem září. David přijel do Moskvy jako stálý poradce rozhlasové stanice Rádio Svoboda. Tedy média, jež vzniklo za studené války a je placeno americkou vládou.
"Přijel jsem zkraje září 2013 na obchodní vízum. Všechno bylo v pořádku." David získal novinářskou akreditaci, to bylo 21. listopadu. Pak měl na jejím základě obdržet i vízum nutné pro novináře trvale žijícího na ruském území.
Jenže podle ruských úřadů se s žádostí opozdil, několik dní byl v zemi nelegálně a nakonec, po mnoha dalších peripetiích a odjezdu na Ukrajinu, mu bylo sděleno, že vízum prostě nedostane (více o případu si přečtěte zde).
Ovšem jedna věc je podle Sattera zcela jasná: "Nemá smysl se těmihle vízovými záležitostmi vůbec zabývat. Moje vyhoštění s nimi nemá nic společného. Z ruské strany jde jen o pokus odvrátit pozornost veřejnosti od pravé podstaty věci."
A ta je jaká? Satter ani vteřinu nezaváhá: "Ruský režim chce kontrolovat, co se o něm píše. Snaží se donutit novináře k autocenzuře. To je to hlavní. Každý, kdo si přečte mé texty o Rusku, tomu hned bude jasné, co je pravá příčina mého vyhoštění."
Proti postupu ruské strany se oficiálně ohradilo americké ministerstvo zahraničí. Poslalo diplomatickou nótu. Nepomohla. David Satter by teď teoreticky do Ruska neměl přijet celých pět let. Ale říká: budu se snažit jejich rozhodnutí zvrátit. "Za prvé, americké ministerstvo zahraničí může udělat víc než poslat diplomatickou nótu. A já navíc nehodlám spoléhat jen na něj. Existují i jiné nástroje, třeba tlak veřejného mínění."
