Ze Sergunova života je známo jen málo podrobností, podle médií je jeho biografie státním tajemstvím. Do služeb vojenské špionáže vstoupil za sovětských dob už v roce 1984, od roku 1998 působil jako ruský vojenský atašé v albánské metropoli Tiraně. Do čela Hlavní správy rozvědky ruského generálního štábu (GRU) byl postaven v roce 2011. Zemřel v hodnosti generálplukovníka.
„Kolegové a podřízení Serguna znali jako pravého bojového důstojníka, zkušeného a kompetentního velitele, velmi statečného člověka a skutečného vlastence. Vážili si ho pro jeho profesionalitu, pevnost charakteru, čestnost a slušnost,“ uvádí se v nekrologu, který podepsal prezident Vladimir Putin.
GRU je hlavní výzvědnou službou ruské armády, jejím civilním protějškem je méně známá a operačně i personálně podstatně menší Služba vnější rozvědky (SVR). Historie GRU spadá až do dob po bolševické revoluce z roku 1917, kdy se o vytvoření vojenské špionážní agentury zasadil tehdejší bolševický vůdce Lev Trockij.
V současné době je podle západních zpravodajských zdrojů těžištěm operací GRU syrské bojiště, kde od konce září operuje i ruské vojenské letectvo. Podle Kyjeva působí agenti ruské vojenské rozvědky v hojné míře i na východě Ukrajiny. Sám Sergun je od předloňské ruské anexe Krymu na sankčním seznamu Evropské unie.
Špionážní minulost má ve svém životopisu i prezident Putin, který ovšem v sovětské éře působil ve složkách tehdejší kontrarozvědky KGB. Z nynějších ruských politiků mají údajně za sebou službu v GRU vicepremiér Dmitrij Kozak a vlivný Putinův poradce Vladislav Surkov.
Sergunova nástupce dosud Kreml oficiálně nejmenoval.
