Šlo o bezohlednou připomínku, že plyn je dnes hlavní politickou zbraní Kremlu, zejména v zájmové sféře označované Kremlem jako "blízké zahraničí". Pokud Rusku dovolíme pokračovat v "diktatuře energetického zásobování Evropy", zaplatí za to nejen Evropa, ale i Rusko samo.
Rozděl a panuj
Ty tam jsou časy, kdy EU považovala energetické otázky za bilaterální záležitost a kdy některé větší členské země chránily své úzké zájmy na úkor společného evropského prospěchu. EU zoufale potřebuje společnou energetickou politiku a jednotný trh se zemním plynem. Bez nich trvá nebezpečí, že Rusko využije další blokády k politice Rozděl a panuj, kterou vnesl na mezinárodní kolbiště Vladimir Putin.
Chystaný plynovod Nord Stream na dně Baltského moře je dobrým příkladem potíží, které na Evropu čekají. Plynovod vznikl jako ruskoněmecko-dánské konsorcium, ale "za volantem" sedí ruský energetický gigant Gazprom, který drží v rukou 51 procent akcií. Nord Stream umožní Rusku zásobovat přímo Německo a obejít existující pozemní potrubí.
Aby ruskému tlaku nikdo nečelil sám
Na první pohled to nevypadá špatně. Avšak skutečný důvod, proč Rusko Nord Stream (dražší než existující síť) staví, je možnost přerušovat přívod plynu do členských zemí EU - Polska, Pobaltských republik i na sousední Ukrajinu - zatímco němečtí a západoevropští zákazníci zůstanou pěkně v suchu a v teple.
Země obávající se uměle vyváženého mrazu z Ruska opakovaně tvrdí, že Nord Stream je motivován politicky, nikoli ekonomicky. Bylo by přece daleko levnější rozšířit existující potrubí než je pracně pokládat na mořské dno. Rusko navíc pronikne přímo na atraktivnější trh a může Nord Stream zneužít k umělým výpadkům dodávek neoblíbených klientů.
závislejší, než se zdáRuský plyn tvoří jen 6 až 7 procent přímé spotřeby EU. Obecně tedy není třeba mít obavy ze závislosti na ruském plynu. |
Vlivná lobby v čele s exkancléřem Gerhardem Schröderem však tyto obavy označuje za nepodložené. Není divu, když kancléř ještě v úřadu smlouvu o Nord Streamu podepsal a po demisi si rychle našel práci v Gazpromu. V každé demokracii by takové jednání okamžitě vzbudilo pozornost vyšetřovatelů. Schröderův krok však nikdo pořádně nevyšetřoval, nejspíš s ohledem na rozsah a vliv německo-ruských ekonomických vazeb.
V listopadu projekt Nord Streamu nečekaně podpořily tři skandinávské země, které poskytnou své svrchované území pod hladinou moře: Dánsko, Švédsko a Finsko. Celou záležitost považují jen za technický problém a spokojily se s ekologickými garancemi.
Nord Stream však není jen "technický problém". Obavy některých zemí, že zůstanou "na mrazu", je třeba brát vážně. Zároveň musí vzniknout společný unijní trh pro zemní plyn, aby ruskému tlaku nikdo nečelil sám.
Evropa nepochybně ruský plyn potřebuje, ovšem obavy z ruského monopolu jsou přehnané. Zatímco v roce 1980 vyvážela Moskva do států EU 80 procent jejich spotřeby plynu, dnes je to jen 40 procent.
Ruský plyn navíc tvoří jen 6 až 7 procent přímé spotřeby EU.
Obecně tedy není třeba mít obavy ze závislosti na ruském plynu.
Problém je v tom, že některé státy ve východní části kontinentu jsou na Rusku závislejší, než to uvádějí oficiální statistiky. Je třeba jim zaručit solidaritu, která k členství v EU bytostně patří.
Co je v ruském zájmu?
Loňská zkušenost s utaženými kohoutky přinesla jednu pozitivní věc: vdechla nový život alternativním projektům, například plynovodu Nabucco z Ázerbájdžánu přes Turecko do Evropy. Rusko a EU se také dohodly na systému včasného varování před výpadky. A také to vypadá, že ukrajinská premiérka Julia Tymošenková okouzlila premiéra Putina natolik, že je nová dohoda o plynu na spadnutí. Země, které jsou "na ráně", však přesto vstupují do zimy s obavami.
celekJe v ruském vlastním zájmu, aby přistupovalo k EU jako k celku. |
Je v ruském vlastním zájmu, aby přistupovalo k EU jako k celku. Pokračující ohrožení některých zemí by mohlo vést k zoufalému protiopatření v podobě blokace rozhovorů mezi Unií a Ruskem.
V listopadové zprávě o stavu země ruský prezident Dmitrij Medveděv kladl důraz na modernizaci ruské ekonomiky. Té by mohla největší země světa dosáhnout právě spoluprací s EU.
Ne však, dokud Rusko setrvá v roli energetického vyděrače, a nikoli partnera.
Project Syndicate 2009.
