Slavná spisovatelka, jejíž vzpomínky Zápisky válečné tlumočnice vyšly i v češtině, se narodila v roce 1919 do židovské rodiny v běloruském Gomelu. Studovala filozofii na moskevské univerzitě a když nacisté napadli SSSR, vstoupila do Rudé armády, kde byla díky znalosti němčiny zařazena mezi překladatele kontrarozvědky Směrš.
Do Berlína vstoupila na konci dubna 1945 v řadách Kuzněcovovy 3. armády. Prvního května Němci informovali Sověty o Hitlerově smrti a o den později rudoarmějci obsadili budovu říšského kancléřství. Když na zahradě u Hitlerova bunkru objevili kráter se zasypanými ostatky dvou lidí, Jelena Rževská byla u toho. Sověti ohořelé kosti exhumovali a začali hledat někoho, kdo by potvrdil, že patřily führerovi.
Rževská dostala do úschovy červenou krabičku s Hitlerovou čelistí. Identitu vůdce později podle chrupu potvrdila asistentka Hitlerova osobního zubaře Käthe Heusermannová. Rževská byla přesvědčená, že se o tom brzy dozví celý svět, Stalin však rozhodl jinak. Pravdu o Hitlerově smrti se nesměl nikdo dozvědět.
Když se prezident USA Harry Truman v Postupimi vyptával, zda Hitler zemřel, Stalin bez váhání odpověděl, že ne. Sověti chtěli Západ udržovat v nejistotě a čas od času ho obvinili, že Hitlera ukrývá. Sovětský diktátor tak dal vzniknout mýtům, které přežívají dodnes. Milovníci konspiračních teorií například věří, že Hitler s manželkou Evou Braunovou odplul ponorkou do Argentiny či Antarktidy (více zde).
Rževská ve svých pamětech vzpomínala i na to, jak v Hitlerově bunkru našla deníky Josepha Goebbelse či různá vůdcova lejstra. „V jednom z nich se například líčilo, že partyzáni, kteří zastřelili Mussoliniho, ho navíc i s milenkou Clarou Petacciovou pověsili hlavou dolů. Toto sdělení si Hitler podtrhl modrou tužkou. Napadlo mě tehdy (a zřejmě právem), že právě tahle zpráva ho přiměla k pokynu, aby jeho vlastní tělo bylo po smrti spáleno,“ píše Rževská.
Záběry agentury Reuters z osvobozeného Berlína. Spojenci si prohlížejí kancléřství Adolfa Hitlera:
