Ruské ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že moratorium na CFE "nezavírá dveře k dalšímu dialogu". Dodalo ale, že od nynějška budou počty ruské vojenské techniky záviset na vývoji vojensko-politické situace.
Rusko tedy přestane uznávat limity na počty svých konvenčních zbraní, přeruší výměnu informací nebo přijímání zahraničních inspekcí v ruských vojenských jednotkách. Podaří-li se prý vyřešit Moskvou předkládané otázky, bude možné rychle zajistit kolektivní plnění podmínek dohody.
"Pozastavení platnosti těchto mezinárodních dohod ve vztahu k Rusku začíná za 150 dní od chvíle předání ruského oznámení," připomnělo ruské ministerstvo zahraničí.
CFE byla podepsána v roce 1990 v Paříži s cílem vymezit rovnováhu sil v Evropě mezi zeměmi tehdejší Varšavské smlouvy a Severoatlantické aliance.
Po bouřlivých změnách ve střední a východní Evropě v 90. letech 20. století se účastníky dohody stalo 30 zemí. Smlouva počítala s omezením bojových tanků, těžkého dělostřelectva, bojového letectva a vrtulníků v evropském prostoru. V dodatcích se signatáři zavázali k postupnému snížení počtu vojáků.
Ruský prezident splnil hrozbu
O uvalení moratorium na CFE se zřejmě rozhodlo na dnešním jednání ruské Bezpečnostní rady, které se v Kremlu zúčastnili kromě Putina i ruský premiér Michail Fradkov a dva první vicepremiéři Dmitrij Medveděv a Sergej Ivanov, o kterých se mluví jako o nejpravděpodobnějších Putinových nástupcích po volbách příští rok v březnu.
Ruský prezident odstoupením od smlouvy splnil hrozbu, kterou poprvé nahlas vyslovil na konci dubna ve výročním projevu k ruským poslancům. Tehdy navrhl uvalit na plnění podmínek CFE moratorium, neboť západní partneři Ruska prý podmínky smlouvy neplní a odmítli ratifikovat modifikovanou dohodu podepsanou roku 1999.
"Generální tajemník (NATO) tohoto rozhodnutí velmi lituje. Spojenci považují smlouvu za úhelný kámen evropské bezpečnosti," komentoval ruské rozhodnutí mluvčí NATO.
Zklamání vyjádřila také americká vláda. "Přesto v příštích měsících budou pokračovat jednání s Ruskem, aby se v oblasti raketové obrany našlo nejlepší východisko, které by bylo v zájmu všech zúčastněných a které by zaručilo bezpečnost Evropy," prohlásil mluvčí Bílého domu Gordon Johndroe.
Moskva je proti rozšiřování NATO
Moskva dlouhodobě kritizuje americké plány v Evropě včetně například plánů na vznik protiraketového deštníku. - více zde
Moskvě se nelíbí také rozšiřování NATO v Evropě o bývalé země socialistického bloku i někdejšího Sovětského svazu. - více zde
Rusko tvrdí, že s rozpuštěním Varšavské smlouvy a rozšířením NATO přestala CFE odpovídat reálné situaci. V roce 1999 byla proto na summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v Istanbulu vypracována nová verze dohody. Platit začne, až ji ratifikují všechny účastnické země. Zatím tak učinily jen Bělorusko, Ukrajina, Kazachstán a Rusko.
Někteří účastníci, včetně České republiky zároveň přijali jednostranné politické závazky. NATO jako celek se mimo jiné zavázalo nerozmísťovat významné vojenské síly na územích svých nových členských států, Rusko například souhlasilo s odchodem svých vojáků z Gruzie a Moldávie.
USA a další země NATO ovšem chtějí ratifikovat novou smlouvu, teprve až Moskva vojska skutečně stáhne. Rusko to ale odmítá spojovat s plněním CFE.
Podle politologa Jana Eichlera z Ústavu mezinárodních vztahů je krok Ruska částečně odvetou za snahu Spojených států rozšířit protiraketovou obranu do střední Evropy. "Může to být pohrůžka, ale i otevření cesty k budoucí modernizaci ruské armády bez toho, aby se Rusko muselo ohlížet na závazky," řekl bezpečnostní expert.
Pro Rusko je podle něj typické, že vyhrožuje, na druhou stranu ale nemá dostatečnou ekonomickou sílu na radikální zvýšení počtu konvenčních zbraní. "Půjde spíš cestou profesionalizace armády a modernizace techniky, budování mobilnějších jednotek," míní Eichler.
Fakta o Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE)* Podepsána byla celkem 30 státy (státy NATO a Varšavské smlouvy) 19. listopadu 1990 v Paříži. V platnost vstoupila po ratifikaci všemi účastnickými zeměmi v červenci 1992. ČR smlouvu ratifikovala 19. července 1991. * CFE stanovila maximální hranice výzbroje obou vojenských aliancí, a to na každé straně 20 tisíc tanků, 20 tisíc dělostřeleckých jednotek, 30 tisíc obrněných vozidel, 6 800 bojových letounů a 2000 bitevních vrtulníků. * Závazky z této smlouvy měly být splněny do 40 měsíců, tedy do 16. listopadu 1995. Nesplnilo je Rusko, které se tehdy odvolávalo na to, že smlouva vycházela z podmínek evropské bipolarity za studené války a že tehdejší modelová rovnováha sil dnes již neplatí. * Od roku 1996 se konalo několik jednání o změně smlouvy CFE, která byla nakonec podepsána v revidované formě 19. listopadu 1999 na summitu OBSE v Istanbulu. Tato nová smlouva má vstoupit v platnost po ratifikaci všemi 30 účastnickými zeměmi. Země NATO však hodlají smlouvu ratifikovat až poté, co budou ruské síly na severním Kavkaze redukovány na úroveň stanovenou v původní smlouvě. * Nová verze CFE se od původní liší zejména tím, že určuje horní hranice stavů konvenčních ozbrojených sil nikoli podle dvou aliancí, nýbrž podle jednotlivých států a teritorií. Udává též přesný počet konvenčních zbraní, které smí na daném území být dočasně po dobu vojenského cvičení či za "výjimečných situací". Stanoví také, že velké přesuny jednotek a velká vojenská cvičení musejí být ohlášeny 42 dnů předem. * NATO se v nové verzi CFE mimo jiné zavazovalo, že nerozmístí na území svých tehdy nových členských států (ČR, Maďarska a Polska) žádné podstatné pozemní nebo vzdušné bojové jednotky. * Signatáři původní i nové CFE jsou: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Británie, Bulharsko, ČR, Dánsko, Francie, Gruzie, Island, Itálie, Kanada, Kazachstán, Lucembursko, Maďarsko, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Španělsko, Turecko, Ukrajina, USA. |
