Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ANALÝZA: Rusko cílí na seveřany, Švédsko a Finsko chce zneutralizovat

  16:32aktualizováno  16:32
Proč ruské vojenské letouny a válečná plavidla s nevídanou intenzitou rejdí v okolí Skandinávského poloostrova? Jistě, je tu krize na Ukrajině a Rusko dává hlasitě i viditelně Západu najevo, že je zpět a v plné síle. Podle analytiků však Moskva vysílá výhrůžky ke dvěma dosud neutrálním státům: Švédsku a Finsku.

Ruská stíhačka Su-27 v blízkosti švédského letounu. | foto: Försvarets radioanstalt (FRA)

Tahle hra je možná vyšší, než se zdá. Ať se nám to líbí, nebo ne, Putinovo Rusko je stále velkým geopolitickým hráčem, který své karty odhaluje předem jen velmi neochotně. Letošní rekordní aktivita ruského letectva a námořnictva na severu a severovýchodě Evropy však podle analytiků může leccos napovědět.

Incidenty na severu

Analytici z European Leadership Network od března zmapovali a vyhodnotili přes 40 incidentů ve vzduchu a na moři a rozdělili je do několika kategorií. Severských zemí se týká polovina.

Vysoce riskantní:

  • 3. března došlo k nebezpečnému přiblížení mezi dopravním letounem SAS, které vystartoval z Kodaně a ruským vojenským letounem, který se pohyboval bez komunikace a zapnutého odpovídače asi 50 mil jihovýchodně od Malmö. Kolizi zabránila jen duchapřítomnost posádky dopravního stroje.
  • V rozmezí od 17. do 27. října Švédové pátraly po neidentifikovatelném podmořském plavidlu ve švédských teritoriálních vodách ve stockholmském souostroví. Záverečná zpráva potvrdila, že šlo o neznámou cizí ponorku. Švédská strana i přes některé náznaky nemohla potvrdit, že šlo o ruskou ponorku. Moskva nasazení své ponorky odmítla.

Vážné:

  • V červnu se ruský letoun přiblížil k hustě zalidněnému dánskému ostrovu Bornholm a nacvičoval simulovaný útok
  • 16. července se ruský letoun nebezpečně přiblížil až na pouhých deset metrů ke švédskému stroji mezi Gotlandem a Lotyšskem v mezinárodním vzdušném prostoru
  • 18. července ruské stíhačky pronásledovaly americké výzvědné letadlo až do švédského vzdušného prostoru. Americký stroj do něj rovněž vstoupil bez předchozího povolení
  • 17. září dva ruské vojenské letouny narušily švédský vzdušný prostor jižně u ostrova Öland
  • 3. října ruský stíhací stroj manévroval jen "pár metrů" od  švédského průzkumného stroje nad Baltským mořem
  • Od 28. do 30. října Rusko vyslalo nad Baltské moře, Atlantik a Severní moře několik formací bojových strojů včetně strategických bombardérů

Běžné:

  • V srpnu a září ruské námořní a letecké síly dvakrát odklonily zřejmě kvůli ponorkovému cvičení finskou výzkumnou loď a ruské letouny několikrát narušily finský vzdušný prostor

Zdroj: European Leadership Network

Cílem těchto ruských vojenských aktivit v okolí Skandinávského poloostrova a na Baltu je zvrátit snahy o propojení tamějších zemí do kolektivního obranného systému v regionu, tvrdí například Andrew Michta z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).

Ruská anexe Krymu a odvolávání se Kremlu na ochranu práv tamější ruské menšiny vystrašila především trojici pobaltských zemí, ve kterých rovněž žije početná ruská menšina. NATO proklamuje, že své členy bude v každém případě bránit, ovšem stále důležitější roli v obranných plánech na severovýchodní hranici vidí v neutrálních severských zemích, tedy Švédsku a Finsku, které jsou řadu let partnerskými státy a Severoatlantická aliance s nimi udržuje více než vřelé vztahy.

Jakmile se Švédové a Finové proti ruskému chování vůči Ukrajině na jaře ozvali a znovu přiživili „nekonečnou“ debatu o možném členství v NATO, zesílilo Rusko dlouhodobou nátlakovou akci v podobě přeletů nekomunikujících vojenských letounů a lodí poblíž pobřeží. První případy narušování vzdušného prostoru obou zemí se vztahují na letošní jaro, krátce po ruské anexi Krymu.

Žádný soupeř, ale překážka

Kreml si je dobře vědom, že Švédsko a Finsko mají stále důležitější roli v obranných plánech NATO pro pobaltské země. Naopak veškeré ruské námořní a letecké plány v Baltském moři musí zohledňovat způsob, jak švédské a finské síly v případě potřeby eliminovat.

Pokud by se chtěl Putin případně pustit do dalšího hybridního válečného dobrodružství právě třeba v Pobaltí, kam už opakovaně mířily hrozby ruských představitelů, musel by se Švédskem a Finskem počítat. Obě země totiž oficiálně kývly na dohodu, která jim v krizových situacích umožní dostat podporu a pomoc od jednotek NATO. Naopak severské země umožní v případě krize například „hostování“ aliančních letounů.

Pro Rusko sice není Švédsko ani Finsko vojensky žádný podstatný soupeř, ale v případě nějaké záměrně rozdmýchané národnostní krize v Pobaltí nevítaná a nepříjemná překážka. Zvlášť, když severské státy nedávno získaly u NATO status speciálních partnerů a chtějí pobaltské země angažovat do svého společného obranného systému NORDEFCO.

Podle politologa Petra Suchého z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na Masarykově univerzitě tak může být cílem dva neutrální státy, které s NATO úzce spolupracují a jsou členy Evropské unie uvalující na Rusko sankce, znovu a daleko hlouběji neutralizovat. A také vzbudit u členských zemí Aliance na východní hranici nedůvěru, že je ostatní členové v případě ohrožení přijdou bránit.

„Cíleným tlakem na Švédsko a Finsko se Rusko snaží na jedné straně bránit jakémukoli směřování Švédů a Finů k plnému členství v NATO a současně dát silný signál pobaltským zemím, že v případě krize nemohou považovat bezpečnostní záruky za samozřejmost a že se budou moci spoléhat jen na vlastní zdroje,“ tvrdí Michta.

Faktem je, že ruské vojenské „obtěžování“ Švédů a Finů trvá už roky. Ukrajinská krize však aktivitu umocnila. Má seveřanům dát najevo, že by se Moskva mohla klidně obrátit i proti nim.

A pokud se Rusku podaří „zapůsobit“, pro Severoatlantickou alianci se obrana Pobaltí stává vysoce teoretickým problémem. Základní pravidlo kolektivní obrany v regionu bude oslabeno a NATO bude v tomto procesu pro své členy na východní hranici mnohem méně důvěryhodné.

Mapa incidentů s ruskými vojenskými letouny a plavidly v okolí severských států

Mapa incidentů s ruskými vojenskými letouny a plavidly v okolí severských států

Všichni na severu, braňme se!

Podle Henrika Breitenbaucha ze Scowcroftova centra pro mezinárodní bezpečnost chce proto Moskva připomenout Finsku a Švédsku, že dobře ví o slabinách jejich obrany. Už loni na Velikonoce si Rusko cvičně vyzkoušelo simulovaný letecký útok na Stockholm a další cíle na jihu země. Švédská obrana na dva bombardéry a čtveřici stíhaček prakticky vůbec nezareagovala (O cvičení, kdy Rusové simulovali útok na Stockholm čtete zde).

Obavy v Pobaltí

Litva, Lotyšsko a Estonsko nijak neskrývají své obavy s ruského postupu vůči Ukrajině a moskevští představitelé opakovaně směrem k Pobaltí vysílají signály i provokativní prohlášení jako poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, že by se trojlístek zemí skutečně „bát měl“. Obavy pramení především z toho, že by Rusko podobně jako na Krymu mohlo vojenskou silou uplatnit „právo na ochranu etnických Rusů v jiných zemích“.
Právě v trojlístku postsovětských republik totiž žijí početné ruské menšiny. V Lotyšsku a Estonsku je to zhruba čtvrtina populace, v Litvě pak přibližně 14 procent.

Ostatně například náměstek ruského ministerstva zahraničí Vladimir Titov proklamoval, že vstup Švédska a Finska do Aliance by vedl „k nebezpečným negativním změnám v oblasti Baltského moře“. Podobně pak pozvání tří pobaltských zemí do regionálního obraného klubu, jehož tři členové - Dánsko, Island a Norsko - do Severoatlantické aliance patří.

NATO už měsíce hledá, jak v ohrožení cítící se pobaltské republiky ubezpečit a podepřít kolektivní obranu. „Takové Nordicko-Baltické vojenské partnerství by představovalo levnou pomoc pro pobaltské země - a to nejen z finančního hlediska, ale také politickou a diplomatickou,“ soudí Breitenbauch.

Proto se podle jeho slov spojenci vehementně snaží vznik takového subregionálního uskupení povzbudit. Představitelé NATO popisují stávající NORDEFCO i přes jeho nedostatky za jakýsi rámcový model pro ostatní podskupiny v rámci Aliance.

Výsledkem mnohaměsíčních námluv je zatím společná deklarace severoevropských států rozšířených o Británii, že kvůli rostoucímu vojenskému napětí posílí vojenskou spolupráci včetně sdílení zpravodajských informací nebo výcviku vzdušných sil.

Snímek stop na dně podle švédského námořnictva ukazuje na ponorku ze závěrečné zprávy o pátrání po neznámém plavidlu ve švédských vodách

Snímek stop na dně podle švédského námořnictva ukazuje na ponorku ze závěrečné zprávy o pátrání po neznámém plavidlu ve švédských vodách

Švédové bijí na poplach, Finové couvají

Zatímco Švédsko, označované mnohými za „neoficiálního člena NATO“, ohledně své obranné politiky a postojem vůči Rusku drží prakticky stále stejnou linii umocněnou nedávným pátráním po tajemné ponorce u svých břehů, na Finsko tlak Moskvy zřejmě přeci jen doléhá.

NORDEFCO

Obranná iniciativa severských států (Nordic Defence Cooperation). Má pět členů, z nichž tři patří rovněž do NATO - Dánsko, Island, Norsko a Švédsko a Finsko. Regionální uskupení bylo ustanoveno na základech předchozích podobných severských iniciativ společným memorandem 4. listopadu 2009 v Helsinkách. Hlavním cílem organizace, která však například nemá stálý sekretariát, je posílení obranných schopností členských zemí. Účastnické státy mohou spolupracovat jako celek i bilaterálně mezi sebou. Systém se osvědčil například v úsporách při nákupech vojenského vybavení.

Jarní prohlášení o tom, že je Finsko nejblíže NATO než kdykoliv předtím, jsou pryč. „Situace je samozřejmě znepokojující z evropského i finského hlediska. Nyní však žádné problémy s Rusy nemáme,“ tvrdí finský konzervativní premiér Alexander Stubb.

Situace se podle jeho slov musí řešit v klidu a Západ musí pochopit, že Finsko má s Ruskem dobré bilaterální vztahy. Přesně se tak ukazují odlišnosti uvnitř finské společnosti na to, jak s ruskou hrozbou zacházet.

Země je v otázce na členství v NATO tradičně hluboce rozdělena, když proti je asi 60 procent voličů. Ale zároveň se vkrádají obavy na návrat „starých časů“ takzvané „Finlandizace“, kdy finské vlády občas možná až příliš dychtivě uklidňovaly sovětské vedení na úkor demokratických hodnot a nezávislosti své země (co je to Finladizace).

Někteří Finové věří, že se to již stejně jako za studené války děje. Bývalý finský velvyslanec v USA Jaakko Iloniemi upozorňuje, že zkrátka Rusko ukazuje svou sílu a chce si tak znovu dobýt svou „hrdost“.

„Výkonná moc (v Rusku) je suverénní, zákonodárci, armáda, média, soudnictví jsou kompaktní. Putinovou Achillovou patou je ekonomika... Takže potřebuje vnější krize a cizí ďábly,“ prohlašuje Iloniemi. I v blízké budoucnosti se podle něj bude Rusko snažit severské státy zastrašovat.

Hlavní argumenty, proč si východního obra nenaštvat, zůstávají stejné. Především je to 1 300 kilometrů společné finsko-ruské hranice a pak také enormní závislost Finska na ruských energiích. Až 71 procent spotřeby ropy, 66 procent uhlí a sto procent plynu Finové nakupují v Rusku.

Jak se mění postoj Finska

  • DUBEN - Finsko se postavilo proti šíření propagandy v médiích financovaných ze zahraničí, které „ospravedlňují“ ruskou anexi Krymu z března. Zároveň však země vystupuje proti uvalení evropských sankcí vůči Rusku.

  • KVĚTEN - „Krize [na Ukrajině] motivuje evropské země, aby investovaly více do své obrany a v oblasti bezpečnosti spolupracovaly,“ uvedl finský ministr obrany Carl Haglund po překvapivém rozhodnutí, že jeho země podepíše Memorandum o porozumění se Severoatlantickou aliancí. Obecně je to chápáno jako obrat v tradiční politice neutrality Finska. Bezpečnostní pakt má poskytnout Finsku záruky vojenské pomoci NATO, pokud by bylo finské území napadeno. Očekává se, že podpis memoranda rovněž urychlí rozhodnutí o nákupu nových stíhaček F-35, které by měly nahradit stávající F/A-18 Hornet finských vzdušných sil.

  • KVĚTEN - finský ministr obrany Carl Haglund otevřeně kritizoval ruský postup vůči Ukrajině. Finsko i Švédsko jsou podle něj blíže NATO než kdy dříve. Krize na Ukrajině podle něj dala debatě o členství Finska v NATO nový impuls: „Je to trochu paradox, že ruský zásah na Ukrajině přivedl Finsko a Švédsko blíže k NATO. Pochybuji, že to byl ruský záměr,“ řekl Haglund a rovněž bránil právo Ukrajiny na suverenitu a sebeurčení. „Ve svobodné Evropě má každá země právo rozhodnout si svůj vlastní vývoj, a to bez armády umístěné hned za hranicemi, jež vyhrožuje vpádem do země,“ uvedl.

  • ČERVEN - prezident Sauli Niinistö oznámil, že o vstupu Finska do NATO rozhodnou občané prostřednictvím referenda. Pro změnu ústavně neutrálního statutu země je podle jeho slov referendum nezbytné. Konat by se mohlo v roce 2015. Nový finský premiér Alexander Stubb před svým zvolením slíbil, že pokud se stane premiérem, přesvědčí finské politiky a občany o přínosech vstupu do NATO. Stubb tím získává nálepku nejvíce prozápadního finského premiéra od druhé světové války.

  • ČERVENEC - poslední průzkumy ukazují, že většina Finů nechce, aby se jejich země stala členem Severoatlantické aliance. Finský premiér Alexander Stubb však stále věří, že se jeho země jednou členem stane. Finsko by podle něj vstupem nejen posílilo svoji bezpečnost, ale také by se stalo členem aliance liberálních demokracií, do které patří. „I v tom nejlepším případě tady mluvíme o době v rozmezí mnoha let,“ dodal Stubb o možnosti vstupu do NATO. Jak však dodal, Rusko je klíčovým obchodním partnerem Helsinek a obě země spolu mají dobré vztahy.

  • ČERVENEC - podle premiéra Stubba není mezi finskými občany dostatečná podpora pro vstup do NATO. „Měli jsme vstoupit do NATO v roce 1995, kdy jsme vstoupili do EU. Nyní jsme však spokojeni s naším blízkým vztahem k Alianci, přestože je čistě formální a nemáme žádné bezpečnostní garance pro případ napadení. Většina lidí ve Finsku nevolá po vstupu do NATO,“ uvedl Stubb.

  • ZÁŘÍ - Finsko a Švédsko podepisují dohodu, která jim v krizových situacích umožní dostat podporu a pomoc od jednotek NATO. Tento krok přichází během summitu NATO ve Walesu. Podle finské vlády se zmíněná dohoda vztahuje na situace, jakými jsou katastrofy, poruchy a ohrožení bezpečnosti. Umožňuje také společná cvičení a vojenskou spolupráci. Země, které byly během studené války neutrální, tím chtějí prohloubit své partnerství se Severoatlantickou aliancí.

  • ŘÍJEN - vstup země do NATO podporuje jen třetina Finů. V sousedním Švédsku průzkum veřejného mínění ukázal, že rozhodnutí stát se součástí NATO by podpořilo 37 procent Švédů, zatímco proti je 36 procent obyvatel. Ještě v květnu 2014 bylo pro vstup do Aliance pouze 28 procent lidí a proti dokonce 56 procent.

  • LISTOPAD - finský prezident Sauli Niinistö tvrdí, že Západ je na prahu nové studené války s Ruskem kvůli konfliktu na Ukrajině a přetrvávající neschopnosti pochopit hloubku a vážnost rozhořčení ruského prezidenta Vladimira Putina vůči Spojeným státům a Evropské unii. „Putin stále dokola opakuje, že Západ a NATO jsou nepřátelsky naladění. Že Rusko oklamali rozšiřováním NATO a podrývají a ponižují Rusko,“ varoval Niinistö.

  • LISTOPAD - „V tuto chvíli není pravý čas pro připojení Finska k NATO,“ domnívá se finský prezident Sauli Niinistö. Podle něj by připojení k Alianci „nepochybně poškodilo vztahy s Ruskem.“ Podle Niinistöho byla vhodnější doba před 20 lety, kdy bylo Rusko slabé. Prezident připomněl, že ačkoliv Finsko není členem NATO, jeho armáda čítá 250 tisíc vojáků a nedávno zvýšilo výdaje na obranu. Současnou bezpečnostní situaci popisuje prezident z finského pohledu jako „rovnováhu“ a poukazuje na členství země v EU.
Autor: natoaktual.cz


Témata: NATO




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.