Požár v bukurešťském klubu Colectiv si podle poslední bilance vyžádal přes 50 obětí a kvůli protestům odstoupil premiér Victor Ponta. Jaká je v Bukurešti nálada?
Po požáru v klubu Colectiv se v Bukurešti zvedla vlna solidarity. Lidé se spontánně scházejí na náměstích, zapalují svíčky, darují krev, což je za normálních okolností v Rumunsku neobvyklé. Organizují se benefiční koncerty.
Tragický požárJedna z nejhorších tragédií novodobé rumunské historie se odehrála 30. října bukurešťském klubu Colectiv, kde koncertovala metalová kapela Goodbye to Gravity. Požár způsobila jiskra od pyrotechniky, která zapálila hořlavou zvukovou izolaci na jednom ze sloupů. Oheň se pak bleskově rozšířil po celém sále. Bilance obětí se během dvou týdnů vyšplhala na 55 mrtvých. Většina z nich se udusila kouřem či otrávila toxickými zplodinami. Kvůli neštěstí se minulý týden konaly mohutné demonstrace namířené proti korupci, kvůli které nejsou dodržovány bezpečnostní standardy. Ve středu podal demisi i s celou vládou premiér Victor Ponta. Kvůli požáru byli zatčeni bývalý starosta bukurešťského obvodu, kde k neštěstí došlo, a další dva radní. |
Tragédie má ale i další rozměr. Odkryla na dřeň slabá místa rumunské společnosti. Tak jako spoustu jiných věcí tu hospody a kluby fungují tak trochu na levačku. Úředníci za úplatky tolerovali provozování prostor bez potřebné certifikace a ignorovali základní pravidla bezpečnosti, ať už kvůli laxnímu přístupu nebo kvůli hamižnosti. Selhání státních úřadů je evidentní. Lidé mají vztek a vycházejí protestovat do ulic.
Kolem bezpečnosti vypukla v Bukurešti trochu hysterie, neboť většina podniků v historickém centru města je v seizmicky rizikových budovách. V případě zemětřesení hrozí, že se to celé sesune. S tím tady všichni žijeme, raději na to nemyslíme. Teď si to však každý lépe uvědomil.
V reakce na Colectiv se státní úřady chytly za nos a zahájily hloubkovou kontrolu všech klubů, restaurací a veřejných budov ve městě. Někteří majitelé klubů okamžitě po požáru zavřeli. Nechtějí riskovat, že se dostanou do podobného maléru jako kolegové. Organizátoři kulturních akcí zvažují, zda si troufnou i nadále pořádat večírky v alternativních prostorách, vybydlených domech z doby Belle Epoque a opuštěných továrních halách na předměstí. Obávám se, aby nebyla ohrožena alternativní kultura, neboť ta je na životě v Bukurešti jedna z nejcennějších věcí.
Byla jsi se na demonstracích podívat? Jak probíhají?
Shromáždění probíhají mírumilovně. Lidé se svolávají se přes facebook, každý den na Univerzitním náměstí. Hlavní vlna protestů proběhla minulý týden. Nešlo si nevšimnout, že se ve městě něco děje. Všude stáli policajti v neprůstřelných vestách, doprava ve městě byla omezená.
Já jsem se na demonstraci ocitla omylem, vracela jsem se domů po prázdné Calea Victoriei a dav šel proti mě. Ten den protestovalo zhruba pětadvacet tisíc lidí. Nesli rumunské vlajky a skandovali Solidaritate! Nebyli to jen mladí lidé, do ulic vyšli všichni, ať už k tomu měli jakýkoli důvod. Uvolnila se negativní energie z frustrace ze společenského systému, z všudypřítomné korupce, z rumunské politické elity, která je stále úzce spjatá s tou komunistickou.
Demonstrace se nesou pod heslem Korupce zabíjí. Je rumunská společnost skutečně tak zkorumpovaná?
Bohužel ano. Klub Colectiv není jediný důsledek zkorumpovaného systému. Bezohledný individualismus se stal v Rumunsku společenskou normou. Lidé, kteří vyšli minulý týden do ulic požadovali mimo jiné odstoupení ministra vnitra Oprey, kvůli zneužití pravomoci při používání eskorty.
Asi před třemi týdny totiž zahynul policista, který havaroval na motorce doprovázející ministrovu kolonu aut, když najel do jámy na silnici. Ukázalo se, že ministr používal eskortu neoprávněně a bezdůvodně pro své osobní jízdy, navíc se snažil celou aféru ututlat a zamést pod koberec.
Světová média v uplynulých měsících informovala o protikorupčním tažení žalobkyně Laury Codruțy Kövesiové. Dosáhla nějakých výsledků?
Média jsou v posledním roce plná zpráv o tom, jak odvádějí známé politiky v klepetech do vazby. Loví se velké ryby a problém mají členové parlamentu, bývalí ministři, starostové... Dokonce i bývalý premiér Ponta čelí několika obviněním. Případy však nejsou uzavřené, probíhá vyšetřování a soudní procesy, a neumím říct, jak to dopadne. Minimálně se ale z korupce stalo téma a způsoby, které dříve byly běžné, se teď stávají tabu.
Hněv veřejnosti se obrátil i proti pravoslavné církvi. Proč?
Státní moc a pravoslavná církev jsou v Rumunsku úzce propojené. Církev je významnou oporou stávajícímu politickému režimu. Neplatí daně z darů a nedivila bych se, kdyby prala politikům špinavé peníze. Z těchto příjmů se pak staví po celé zemi nové kostely a kláštery.
Rumuni žertují, že soudě podle počtu nových kostelů by měl být Iliescu (Ion Iliescu, bývalý rumunský prezident, pozn. red.) prohlášen za svatého. Překonal totiž svatého Štěpána, patrona Rumunska a tento trend pokračuje. Peníze by se však určitě daly investovat lépe, do vzdělání, do stavby nemocnic. V souvislosti s aktuálními událostmi, kdy rumunské zdravotnictví nezvládá péči o oběti neštěstí v klubu Colectiv zrovna nejlépe, působí tento požadavek hodně přesvědčivě.
Kateřina Mandulová (36) Právnička a známá cestovatelka. O svých cestách po světě autostopem publikovala v různých časopisech a napsala knihu Vladivostop. Poslední rok strávila pracovně v Bukurešti. |
Jak si ve svém úřadu vede Klaus Iohannis, který se před rokem překvapivě stal prezidentem?
Podle všeobecného mínění toho zatím prezident mnoho neudělal. Tato pasivita působí pozitivně snad právě v tom, že nechává antikorupční policii dělat svou práci. Nyní Iohannis dostal skvělou příležitost přesvědčit své voliče, že si loni vybrali správně. Uvidíme, jestli jí využije. I když je jeho role reprezentativní, může mnoho věcí v politice ovlivnit.
Zdá se, že v posledních letech se nálada v Rumunsku velmi změnila. Ožívá občanská společnost, lidé se začínají zajímat o veřejné dění. Čím to je?
Totalita v Rumunsku neskončila revolucí v roce 1989, jen převzala jiné formy. Změna neproběhla ze dne na den, ale přeci jen se postupně ve společnosti něco mění. Nedávno byl odsouzen jeden komunistický kádr Visinescu za týrání politických vězňů, také byl obnoven soudní proces s bývalým prezidentem Iliescem za zločiny proti lidskosti při nechvalně proslulém povstání horníků počátkem 90. let.
Protikorupční boj tlačený zejména Evropskou unií výrazně ovlivňuje atmosféru v zemi, lidé se aktivně zajímají o společenské dění, jsou schopni se ozvat, zmobilizovat se, uspořádat facebookovou revoluci. Problémy jsou však komplexní.
Abych zjistila, jestli se něco skutečně mění k lepšímu, provádím takový test. Jako lakmusový papírek jsem si zvolila díru na cyklostezce, po které denodenně jezdím. Asfalt se propadnul napříč přes celý chodník, je to hotový taxis, objet se dá jen obtížně. Až jednou zapomenu, určitě si tam nabiju nos. Po celou dobu, co tu bydlím, nikoho nenapadlo cyklostezku opravit.
Pod vlivem aktuálních událostí jsem se rozhodla napsat na příslušný úřad, ať s tím něco koukají udělat. Teď čekám, co se stane. Jestli díru opraví, uvěřím, že se něco skutečně mění k lepšímu. Je to však jen jedna z mnoha děr, které tahle společnost musí zalátat. Doufejme, že se tak stane brzy.
