Ve sporných případech vyhrává ten, za kým stojí armáda potenciálně rozhořčených, nebo ten, kdo má "prst na spoušti". Třeba železničáři. Když nepřehodí výhybky - zemi zastaví.
Některé skupiny, například lékaři nebo učitelé, jsou v nevýhodě, protože se od nich z nějakého tajemného důvodu předpokládá, že když je jejich práce zároveň poslání, je slovo peníze v jejich ústech slovem sprostým. Vláda s tím asi počítá. Už bible ví, že nedat dělníkovi jeho mzdu je těžký hřích. Totéž zřejmě platí o mzdě příliš malé.
Jenomže málokdo zaplatí dobrovolně a natažených rukou je mnoho. Jak se pak svého podílu domoci? Když začnou stávkovat lékaři, napadne každého: Nechají nás klidně vykrvácet, jen aby dostali pár korun navíc. A vůbec, stejně jsou to protekční děti, které se na studia dostaly pomocí masivních úplatků. A v čekárnách je pořád plno, jsou to navíc šarlatáni, kteří... atd.
Totéž se týká učitelů. Naše malé nebohé děti si chtějí vzít jako živý štít? Hanba. Mají dva měsíce prázdnin, vysokoškolští učitelé neučí v roce skoro tři až čtyři měsíce, za co chtějí přidat? Za produkt, který ve srovnání s cizinou kulhá? Je to bludný kruh. Za málo peněz málo učení. Za málo učení málo peněz. Jistě, co to vlastně znamená málo? Jiní berou méně za více práce.
A také: máme platy státních učitelů porovnávat s platy učitelů na soukromých školách? Nebo s platy vysokoškoláků v komerční sféře? Nebo s kým a čím vlastně Možná se dá něco najít v systému uvnitř. Počet žáků bude klesat, tedy lze snížit i počet učitelů a ostatním přidat.
Jenomže namlouvat si, že nějakých deset nebo třináct procent je to, oč tu běží, je pošetilé. Mělo by se mluvit o násobku takového navýšení, jinak je to naivní. A patriarchální dodatek: kvalifikované muže do školství jinak nedostanete.
