Jinak rituální setkání asi tří tisíc stranou schválených poslanců z nejrůznějších koutů komunistické Číny. Ti do Pekingu dorazili často v krojích, aby svou přítomností posvětili nové, vládou předložené zákony.
"Úsporu energie, ochranu životního prostředí i uvážlivější využívání zemědělské půdy musíme učinit hlavním bodem přeměny struktury našeho hospodářského růstu," prohlásil po úřednicku premiér.
Města trpí smogem, země kyselými dešti
Co by měly premiérovy ekologické apely znamenat v praxi?
Čína hodlá v nadcházejícím roce snížit spotřebu energie o čtyři procenta. Mimochodem, loni si Peking naordinoval podobnou dietu, kterou nedokázal dodržet.
Premiér také zavelel snížit produkci škodlivých látek o dvě procenta.
Poněkud efemérní se zdá premiérův požadavek na "zvýšení produktivity práce", který může prosazovat jen ve státních podnicích. Ty však hájí komunistická nomenklatura jako poslední bašty svého vlivu.
Premiér Wen Ťia-pao dokonce v souvislosti s ekologickými změnami připustil snížení ekonomického růstu z 10 na 8 procent. Zlí jazykové dodávají, že stejný pokles ohlašoval Peking i loni. Snad proto, aby si v případě neúspěchu kryl záda.
Faktem je, že Čínu vyhnal hlad po surovinách na toulky Afrikou, kterou Peking svými půjčkami, dary i úplatky opět kolonizuje. Za materiál, který odsud čerpá, platí ne vždy prvotřídním zbožím. Což je postup, který marxisté označovali příhodným slovem kolonialismus.
Čína navíc dováží již i komodity, které dříve dokázala pokrýt z vlastních zdrojů: loni se například stala čistým dovozcem a zároveň největším světovým spotřebitelem uhlí, což ekologii jistě nepomáhá.
Problém má Peking i s kyslíkem: podle listu The Guardian se polovina z deseti měst s nejhorším ovzduším nachází v Číně. Na třetině rozlohy země prší kyselý déšť. Polovina Číňanů prý nemá odpovídající přístup k nezávadné vodě. Co se týče ekologických standardů, zaostává Čína za evropskými normami až třicet let. "Čína čelí ekologické krizi, ale úřady, které mají přírodu chránit, jsou příliš slabé na to, aby si s tímto úkolem poradily," tvrdí Ma Sien-cchung z Čínské akademie sociálních věd.
Zatím se čínští úředníci zmohli v podstatě jen na lakování přírody nazeleno, a to doslova. Lidé ve vesnici Lin-Chua na jihozápadě země jen žasli, když letos v únoru sledovali sedm mužů, jak 45 dní natírali vysloužilý lom u jejich osady.
Na faktu, že komunistický gigant opět přál vojákům, není nic zvláštního. Novinkou je, jak moc. Letos jim zvýšil rozpočet o 17,8 %, na 44,94 miliardy dolarů. I v uplynulém roce dostali vojáci přidáno: tehdy jim vůdci zvedli příjmy jen o 14,7 %.
"Čína nemá v úmyslu vstupovat do závodů ve zbrojení s žádnou zemí. Nepředstavuje a ani nebude představovat hrozbu pro nikoho na světě," prohlásil mluvčí čínského parlamentu Ťiang En-ču.
Otázkou je, zda tato slova platí i pro Tchaj-wan, který pevninská nomenklatura považuje za odpadlickou provincii. Sami Tchajwanci rostoucí příspěvky komunistické armádě za hrozbu svému ostrovu považují.
Peking se přesto ani na dohled nepřiblížil USA, které ho za vzhůru šplhající armádní výdaje také kritizují. Vyjádřeno v absolutních číslech: rudí vojáci obdrží téměř 45 miliard dolarů, američtí 532,8 miliardy dolarů, tedy téměř dvanáctkrát více. I po odečtení výdajů na mise v Iráku a Afghánistánu obdrží americká armáda přes 480 miliard dolarů.
Město a venkov, dva světy
Co Peking trápí snad nejvíce, je křiklavá nerovnost mezi lidmi. Města bohatnou, venkov zaostává. Tento rozpor může podle expertů vést až k revoluci, která toto vedení smete.
I proto se vláda dušuje, že venkovu pomůže. Třeba tím, že chudým regionům odpustí daně a poplatky. Zatím se rozdíly zvětšují, po celé zemi dochází k desetitisícům nepokojů.
Poslanci se scházejí jednou ročně, aby schválili jim předložené zákony. Podobně se chovaly i sněmy v bývalém sovětském bloku. Jistý rozdíl tkví v tom, že na čínském zasedání se o budoucí politice země vyjednává, byť jde spíše o dialog vnitrostranických frakcí či o drobné korekce vládních návrhů.
