Rub a líc pozitivního myšlení

Mysli si, že jsi bohatý, a budeš! Mysli si, že jsi krásný, a budeš! Mysli si, že jsi šťastný, a budeš! Ale co vážně víme o kladech a záporech pozitivního myšlení? Nestíháme. Fofr je v práci i doma. Všechno chceme zvládnout dobře a hlavně s úsměvem. Nadto chceme dobře vypadat. Přesně jako všichni ti politici, televizní moderátoři, úspěšní podnikatelé a hvězdy filmového nebe. Diktát topmodelek a předních zpěváků či spíše zpěvaček je velký. Chceme se jim formálně alespoň přiblížit. Ale jak? Není nic snadnějšího, říkají propagátoři strategií pozitivního myšlení a zhusta také autoři desítek knih, které v lákavých přebalech můžeme koupit na každém rohu. Tak proč to nezkusit, když k pozitivnímu myšlení vyzývají i někteří renomovaní psychologové? Kolébkou strategií pozitivního myšlení je Amerika, pomineme-li útlý spisek Francouze Emila Couéa, v němž lze najít později rozvinutou (a taky zneužitou) větu: "Říkej si, že se ti každý den daří lépe a lépe, a stane se to." Za skutečného otce strategií pozitivního myšlení je jednoznačně považován Dale Carnegie, jehož kniha Nestarej se a žij! se stala bestsellerem a po bibli druhou nejvydávanější knihou světa. Samozřejmě, že na celkovém naladění hodně záleží. Kdo je škarohlíd, ten se úsměvu v okolí nedočká. Kdo je smíšek, přenese dobrou náladu i na zasmušilé lidi. Jenomže nic se nemá přehánět. S doporučovanými radami je třeba zacházet jako s kořením. Když ho přidáte tak akorát, chuť jídla se zlepší. Když ho přidáte hrst, jídlo musíte vyhodit. Návody k pozitivnímu myšlení se zpravidla skládají z několika jednoduchých až sugestivních rad. Člověk, kterému všechno přerostlo přes hlavu, se jich chopí, a ejhle, on ten chaos, to nestíhání, ten pocit zmatku a nepohody dostane řád. Člověku je pak skutečně lépe. A usoudí, že je to úžasná metoda, kterou doporučí i kamarádům. Rizika si neuvědomí mimo jiné právě proto, že ony se opravdu na začátku neprojeví. Německý psycholog Günter Schleich se před časem proslavil knihou s výmluvným názvem Pozitivně myslet, je negativní a s ještě výstižnějším podtitulem Já jsem okay, ty jsi okay, nic není okay. Cena knihy spočívá v popisu četných případů, na kterých autor ukazuje rizika strategií pozitivního myšlení. Na osudech konkrétních lidí může čtenář sledovat, jak pozitivní myšlení dočasně pomáhá, jak základní psychické napětí ustupuje do pozadí, aby se po nějakém čase opět a ve větším měřítku přihlásilo znovu ke slovu. Výsledkem je pak značný nárůst středně těžkých psychóz, tedy skutečných psychických nemocí, jejichž léčbu musí provádět odborník. Tak jako tak tedy skončí člověk v náruči psychologů a psychiatrů, lze jen litovat, že jejich návštěvu kvůli použití některé ze strategií pozitivního myšlení oddálil a že o odbornou pomoc žádá ve stavu, který je zbytečně závažnější. Jinými slovy řečeno: problémy je třeba řešit včas a odborným způsobem. Čím dříve se nešťastník dostane k lékaři, tím lépe. Moderní lidé spoléhají převážně a někdy výhradně na své síly. To je samozřejmě v mnohém ohledu v pořádku. Někdy však člověk skutečně potřebuje pomoc druhého člověka a mnohým lidem se zdá, že požádat o radu a pomoc se nehodí. Přiznat své problémy se totiž ve světě, který obdivuje úspěch a jenž pokládá nezvládnuté starosti za osobní selhání, považuje za nepatřičné. Pak neudivuje, že se lidé uchylují k svépomoci a řídí se psanými pokyny rádců pozitivních strategií. Kruh se uzavírá a právě proto Schleich neočekává masový ohlas svých varování. Skutečností však je, že středně těžkých duševních onemocnění přibývá a jen málokdo by hledal jejich počátek také ve strategiích pozitivního myšlení. Takže pozor, a s líbivými a snadnými radami raději opatrně!

Autorka je profesorkou lékařské etiky