Sledujme: Paroubek chce dvojvládí nebo menšinovou vládu ODS pokud možno co nejdéle. Obé je pro něj výhodné. Získá dva efekty: oddělí od sebe ODS a menší strany, naruší dosavadní izolaci ČSSD a zároveň bude co nejdéle trýznit vládní ODS a snižovat její oblibu u voličů. Menšinová vláda ODS by byla ještě lepší. ČSSD by měla čisté opoziční ruce a vládu by zařízla v té nejvýhodnější chvíli.
ODS by na obě Paroubkovy varianty zrcadlově doplatila. Dvojvládí s ČSSD by voliči považovali za zradu a nezvládnutou mocichtivost, nebo alespoň za chybu z časů opoziční smlouvy. A vládnutí z milosrdenství ČSSD by voličskou přízeň dál okusovalo.
Pro ODS, za jejích nynějších preferencí, jsou naopak nejvýhodnější volby co nejdříve, pomocí nějaké (skoro jakékoliv) přechodné vlády, která by toho za půl roku ani nemusela mnoho udělat. Hlavně by nesměla nic pokazit, aby poměry zůstaly, jaké jsou dnes.
Výhodné pro ODS je udržet obě malé strany ve své blízkosti - samozřejmě za cenu dohod a přijatelných kompromisů. S nikým jiným než s nimi by po případném volebním vítězství vládu sestavovat nemohla. Srpnové námluvy Topolánka s Paroubkem jsou nepochopitelné.
KDU-ČSL je na tom komplikovaně: volby by se mohly stát lidovcům osudné. Výstřelky z poslední doby a experimenty s nádechem zrad, zejména pobyt ve vládě, kde běžel hlasovací kombajn ČSSD a KSČM a Kalouskova prokomunistická zrada, voliče lidovců zasáhly.
Hrozbu volební katastrofy mohou snížit jedině tak, že se přilepí k některé velké straně a na jejím šosu se protáhnou do Sněmovny jako nezbytná součást nějaké příští koalice.
Zatímní politika, že se mohou přilepit napravo či nalevo, je sebevražedná, byť ji Kasal maskuje výklady o změkčujícím či nárazníkovém pásmu mezi velkými politickými balvany. Na mlžení voliči asi zvědaví už nejsou, zvykli si vědět, kdo je kdo a co vlastně chce. To může lidovce pohřbít, protože krom obojetnosti toho v současnosti na politickém trhu moc nenabízejí.
Úpadek KDU-ČSL je škodlivý, kdo má politický nos, na trhu by jí potřebné místo jistě vynašel. Pokud takový nos brzy nepřijde, čeká lidovce osud předchůdců (ODA, US, DEU), kteří se také ustavičně utápěli ve scholastických středovizích, jejichž nepraktičnost a nesrozumitelnost voliče zajímala čím dál méně.
KDU-ČSD v nynější bezradnosti nezbývá než kalkulovat - volby nevolby - kdo nás podrží. Při nynějším rozložení sil by tím vozíkem do Sněmovny mohla být ODS: lidovce potřebuje a je nyní úspěšná. Ale může to být i poparoubkovská ČSSD. Existence lidovců je skutečně nejsložitější. Kdo nemá směr, bojí se každého větru - lidovci by nejraději čekali a čekali.
Zeleným volby bezpochyby přinesou zlepšení. Chovají se čitelně, racionálně a patrně zaujmou postavení té "menší středopravolevé" strany, na jakou jsme zvyklí. I když se s ODS nemusí v ničem spojovat, jedno mají společné obě strany: vpřed k volbám.
Ani KSČM nemusí váhat: úpadek ČSSD vždy znamenal její vzrůst, a naopak. Obě strany žijí z přebíhání jedné party. Paroubkova politika, která vede ke snižování obliby ČSSD, jí vyhovuje. Brzké volby by mohly znamenat Paroubkův konec a zisk KSČM. Týž zisk však přinese i prodlužování politické nehybnosti ČSSD. Pro KSČM je každá příští událost výhodná, ale výhoda, která je nyní hmatatelná, je lepší než výhoda kdesi na střeše.
Když sečtete tyto zájmy, zjistíte, že jde o úlohu obtížně řešitelnou. Politici za ni nemohou, nikdo nechce poškodit vlastní stranu. Nejhorší je to pro ČSSD - volby ji poškodí, má z nich oprávněný strach, ale sestavit protivolební koalici nedokáže. Není to důsledek osudu, nýbrž její politiky. Ostatní strany jsou na tom lépe jen o chlup. Čeká je absurdní čtyřspolčení. Získat KSČM pro volby.
