I když diskuse o škodlivém vlivu změny času na lidské zdraví ztrácejí na ostrosti, brněnský neurolog Miroslav Moráň míní, že tento posun škodí zejména školákům.
"Pár dní nejsou schopni večer usnout, když je posíláme o hodinu dříve na kutě. Anebo naopak: když vstávají o hodinu dříve, jsou minimálně první dvě hodiny ve škole mimo, takže se nemohou soustředit. Aby jim právě v této době učitel nenapařil pětku - to pro ně může být docela velký problém," říká neurolog.
Obává se, že kantoři neberou v prvních dnech po změně času ohled na to, že se s ní děti vyrovnávají nesrovnatelně hůře než dospělí. Změnu času vnímá organismus školáků podle neurologa Moráně jako krátkodobou "pecku", s níž se vyrovná asi tak do čtrnácti dnů.
Z historie: |
"Prostě si za ta léta už zvykli, po měsíci nářky vždy utichnou," dodává neurolog. On osobně argumenty ekonomů, že se posunem času ušetří stovky gigawattů elektrické energie, příliš neuznává.
Povinnost zapnutých světel
Zimní čas přináší i další změnu: motoristé musí podle zákona jezdit se zapnutými reflektory po celý den. "Vozidlo s rozsvícenými světly je lépe vidět, takže se zmenšuje riziko, že nabouráte," konstatuje Václav Špička z Autoklubu České republiky.
Expert se odvolává na výsledky výzkumů z řady evropských zemí, které dokazují, jak osvětlení aut přispívá k bezpečnosti silničního provozu. "Svítit by se mělo při každé jízdě. Ve dne i za nesnížené viditelnosti. Prostě po celý rok. Prosazovali jsme to při přípravě zákona. Bohužel to neprošlo," poznamenává Špička.
V českých zemích se k zavedení letního času poprvé přistoupilo za první světové války. V době míru se od tohoto opatření zase upustilo. Se změnou přišli až zase Němci v roce 1940. Jejich opatření však československá vláda v roce 1949 opět zrušila. Po třech desetiletích se letní čas do Československa vrátil a trval šest měsíců. Od roku 1995 se i v Česku prodloužil v souladu s praxí zemí EU na měsíců sedm.