Aby jej lékaři udrželi při životě, dali mu několikrát transfuzi krve i krevní plazmu.
Když bylo chlapci pět let, lékaři u něj zjistili chronickou žloutenku typu C. "Mohl se nakazit jedině v nemocnici," říká matka. Prosí, aby se její jméno nedostalo do novin, protože se bojí reakce sousedů. "Nemoc sice není přímo nakažlivá, ale lidé by se od nás mohli odtahovat," obává se.
Žloutenka typu C je zatím neléčitelné virové onemocnění jater.
Asi u pětiny nemocných přeroste v cirhózu, která má obvykle smrtelný konec, malé procento nakažených umírá na rakovinu jater.
Jedinou nadějí pak je složitá transplantace tohoto orgánu.
Virus této žloutenky byl ve světě objeven teprve v roce 1989.
Později se ukázalo, že se přenáší krví, zejména při transfuzích či přes infikované injekční jehly, dále pak pohlavním stykem a také z nemocné těhotné matky na dítě.
První spolehlivé testy, které virus žloutenky C odhalí v krvi, byly v tuzemsku zavedeny v roce 1993, tedy tři roky po chlapcově narození Do té doby nebylo možné infikovanou krev poznat.
"Chlapec se nemohl nakazit od příbuzných, protože ti jsou zdrávi," říká František Novotný, právní zástupce rodičů.
"Vzhledem k jeho věku nepřichází v úvahu ani nákaza z pohlavního styku nebo z píchání drog.
Právě touto vylučovací metodou musíme jako příčinu jeho onemocnění uznat krevní transfuze před deseti lety, za které je odpovědná nemocnice. A to přesto, že nejsme schopni ukázat na krevní konzervu, z níž se nakazil." Právní zástupci nemocnice oproti tomu argumentovali tím, že pokud nejde přímé zavinění přesně zdokumentovat, nemůže nemocnice nést odpovědnost.
Po třech letech soudních sporů dal ve čtvrtek senát Městského soudu v Praze vedený předsedkyní Evou Adamcovou v odvolacím řízení za pravdu argumentům advokáta Novotného. Rozhodl, že mezi chlapcovým pobytem v nemocnici a jeho nemocí je příčinná souvislost a že chlapec má nárok na odškodnění.
"Rozhodnutí soudu budeme akceptovat," řekl k tomu ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát. "Lékaři žádné povinnosti nezanedbali, to, co se stalo, není jejich vina," zdůraznil s poukazem na to, že tehdy nebyly k dispozici testy, které by infikovanou krev odhalily. Dodal, že v medicíně se objevují nové léky proti dříve neléčitelným nemocím a s nimi se občas projevují i nečekané vedlejší účinky, které lékaři nemohli znát, za něž však přesto nesou odpovědnost.
Výši finančního odškodění pro nemocného chlapce musí v příštích měsících stanovit Obvodní soud pro Prahu 2. V původní žalobě rodiče požadovali šest milionů korun.
"Je smutné, že to musím takto říci, ale my nevíme, jak dlouho bude mezi námi," řekla chlapcova matka.
"I kdyby se jeho nemoc už dále nerozvíjela, nebude moci nikdy žít jako zdravý člověk, nebude si moci najít dobrou práci, bude obtížně hledat manželku. Peníze mu sice nevrátí zdraví, ale mohou mu trochu zpříjemnit život.
Možná bude časem potřebovat transplantaci jater. Věřím, že za odškodnění mu třeba umožníme léčbu i v zahraničí," doufá matka, která se vzdala zaměstnání, aby mohla o nemocného syna pečovat.
Když bylo chlapci pět let, lékaři u něj zjistili chronickou žloutenku typu C. "Mohl se nakazit jedině v nemocnici," říká matka. Prosí, aby se její jméno nedostalo do novin, protože se bojí reakce sousedů. "Nemoc sice není přímo nakažlivá, ale lidé by se od nás mohli odtahovat," obává se.
Žloutenka typu C je zatím neléčitelné virové onemocnění jater.
Asi u pětiny nemocných přeroste v cirhózu, která má obvykle smrtelný konec, malé procento nakažených umírá na rakovinu jater.
Jedinou nadějí pak je složitá transplantace tohoto orgánu.
Virus této žloutenky byl ve světě objeven teprve v roce 1989.
Později se ukázalo, že se přenáší krví, zejména při transfuzích či přes infikované injekční jehly, dále pak pohlavním stykem a také z nemocné těhotné matky na dítě.
První spolehlivé testy, které virus žloutenky C odhalí v krvi, byly v tuzemsku zavedeny v roce 1993, tedy tři roky po chlapcově narození Do té doby nebylo možné infikovanou krev poznat.
"Chlapec se nemohl nakazit od příbuzných, protože ti jsou zdrávi," říká František Novotný, právní zástupce rodičů.
"Vzhledem k jeho věku nepřichází v úvahu ani nákaza z pohlavního styku nebo z píchání drog.
Právě touto vylučovací metodou musíme jako příčinu jeho onemocnění uznat krevní transfuze před deseti lety, za které je odpovědná nemocnice. A to přesto, že nejsme schopni ukázat na krevní konzervu, z níž se nakazil." Právní zástupci nemocnice oproti tomu argumentovali tím, že pokud nejde přímé zavinění přesně zdokumentovat, nemůže nemocnice nést odpovědnost.
Po třech letech soudních sporů dal ve čtvrtek senát Městského soudu v Praze vedený předsedkyní Evou Adamcovou v odvolacím řízení za pravdu argumentům advokáta Novotného. Rozhodl, že mezi chlapcovým pobytem v nemocnici a jeho nemocí je příčinná souvislost a že chlapec má nárok na odškodnění.
"Rozhodnutí soudu budeme akceptovat," řekl k tomu ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát. "Lékaři žádné povinnosti nezanedbali, to, co se stalo, není jejich vina," zdůraznil s poukazem na to, že tehdy nebyly k dispozici testy, které by infikovanou krev odhalily. Dodal, že v medicíně se objevují nové léky proti dříve neléčitelným nemocím a s nimi se občas projevují i nečekané vedlejší účinky, které lékaři nemohli znát, za něž však přesto nesou odpovědnost.
Výši finančního odškodění pro nemocného chlapce musí v příštích měsících stanovit Obvodní soud pro Prahu 2. V původní žalobě rodiče požadovali šest milionů korun.
"Je smutné, že to musím takto říci, ale my nevíme, jak dlouho bude mezi námi," řekla chlapcova matka.
"I kdyby se jeho nemoc už dále nerozvíjela, nebude moci nikdy žít jako zdravý člověk, nebude si moci najít dobrou práci, bude obtížně hledat manželku. Peníze mu sice nevrátí zdraví, ale mohou mu trochu zpříjemnit život.
Možná bude časem potřebovat transplantaci jater. Věřím, že za odškodnění mu třeba umožníme léčbu i v zahraničí," doufá matka, která se vzdala zaměstnání, aby mohla o nemocného syna pečovat.
