Post prezidenta Ruské federace po Vladimíru Putinovi zdědil Dmitrij Medveděv, Putin se v hierarchii posunul níž a stal se předsedou vlády a nad Medveděvovým prezidentstvím se od počátku hojně spekuluje o možnosti rozkolu mezi dvěma nejvyššími ruskými lídry. První dny konfliktu v Gruzii tuto hypotézu rozdrtily.
Nová síla
Krize v Gruzii ovšem v Kremlu odhalila novou strategickou sílu, která se staví proti Putinovi i Medveděvovi. Její aktéry stále nedokážeme vyjmenovat, ale víme o jejich zájmech a vlivu na události právě tak, jako astronomové poznají novou, ale neviditelnou planetu tím, že zaznamenají její působení na známé a viditelné objekty ve vesmíru.
Jedním náznakem toho, že ruskou politiku ovlivňuje něco nového, představují Kremlu věrní vzdělanci proslulí darem neomylně odhadovat proměnlivé nálady svých pánů. Jeden za druhým se objevovali v televizi a rozhlase a za "plánování průniku ruských vojsk až do Tbilisi a ustavení proruské vlády v Gruzii“ pranýřovali "provokatéry“, které se neodvažují označit jmény.
Dalším nepřímým náznakem probíhajícího zápasu je nejisté chování ruské armády v Gruzii, které bylo zjevně důsledkem protichůdných příkazů z Kremlu. Byť se ruská armáda od dosažení svých současných pozic podle všeho do žádných aktivních opatření nepouští, naježeně zůstává půlhodinu cesty od Tbilisi.
Rozkol vyvolala v Kremlu hranice, již 11. srpna v noci vytyčil prezident George W. Bush, když varoval před ruskými vzdušnými údery na tbiliské letiště a krátce nato na návštěvu do Tbilisi vyslal ministryni zahraničí Condoleezzu Riceovou. Tato rozpolcenost rozděluje ty, jimž záleží a nezáleží na osudu obrovských osobních majetků ruských elit na Západě.
Národní a globální kleptokrati
Já tyto dva tábory označuji za globální a národní kleptokraty. Obě strany se zcela shodnou, že není nic, co by "slabý a zbabělý Západ“ mohl udělat, aby Rusko, jadernou a ropnou supervelmoc, zadržel, kromě finanční odvety vůči těm ruským vládcům, kteří mají nějaký majetek v zahraničí.
Národní kleptokrati jsou ale zřejmě přesvědčeni, že se bez zahraničních majetků obejdou a že na Západě nepotřebují vzdělávat potomky a mít tam rezidence. Jsou naopak spokojeni s vlastnictvím nemovitostí v elitních obytných oblastech kolem Moskvy a jinde v Rusku, třeba v Rubljovce, Valdaji a Krásné Poljaně.
Jak Putin, tak Medveděv (a jejich televizní propagandisté) v současnosti reflektují názory a cíle globálních kleptokratů. Ani jeden z vůdců nechce dobýt Tbilisi. Putina by samozřejmě těšilo, kdyby gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, svého zapřisáhlého nepřítele, viděl spoutaného v kleci. Důležitější jsou ale pro něj jiné, mnohem všednější úvahy.
Navzdory tomu si Putin nechává otevřená vrátka, aby se k národním plutokratům mohl přidat, kdyby se jejich postavení dramaticky upevnilo. Pokud přejde na jejich stranu, mohl by se dokonce stát jejich vůdcem a triumfálně se vrátit na trůn, z něhož formálně teprve před nedávnem sestoupil.
Přestože jména národních plutokratů dosud nikdo nezná, jsem přesvědčen, že jde o nové vlivné hráče v Kremlu nebo jeho okolí a že už dnes mají tolik troufalosti, aby se postavili jak Putinovi, tak Medveděvovi. Jejich přirozenými spojenci jsou ruští armádní velitelé, pro něž je psychologicky těžké strpět příkaz politiků, aby rozsáhlou a úspěšnou vojenskou operaci znenadání ukončili.
Rozcupovat a zničit
Nedokážu předpovědět, kdo v této sílící konfrontaci zvítězí. I když ale globální kleptokrati svůj "umírněnější“ postoj vůči Gruzii obhájí, mohlo by to být Pyrrhovo vítězství. Den co den, hodinu co hodinu tito světově orientovaní kleptokrati prostřednictvím své vlastní propagandy umetají nacionalistům cestu k moci.
Aby ospravedlnili svou autoritářskou vládu a před ruskou veřejností zamaskovali rozsáhlé rozkrádání zdrojů země, globální kleptokrati přesvědčili obyčejné Rusy, že jsou obklopeni bezcitnými nepřáteli, kteří se snaží Rusko rozcupovat a zničit. Teď pro ně ale začíná být čím dál těžší vysvětlit, proč si jejich ženy a děti kupují paláce v hlavních městech zemí, jež jsou údajně zapřisáhlými nepřáteli Ruska.
Postoj národních kleptokratů je naproti tomu soudržnější. Rozsáhlé majetky na nenáviděném Západě je nijak nesvazují. Nebylo by pro ně těžké přesvědčit obyčejné Rusy, nalomené už dnešní xenofobní propagandou, že Tbilisi, Sevastopol, Astana i Tallinn patří Rusku a že je třeba je dobýt silou.
Putin kdysi řekl, že "největší geopolitickou katastrofou dvacátého století byl pád Sovětského svazu“. Národní kleptokrati možná už brzy začnou volat po jeho oživení a mají čím dál silnější postavení, aby tak učinili.
© Project Syndicate, 2008.
