V dalších čteních se pak tradičně projeví hlavně to, že každý poslanec je vlastně "odněkud". Přijde na řadu pověstný regionální lobbismus a výměnné obchody mezi jednotlivými skupinami poslanců z různých míst republiky, a to napříč stranami a ideologiemi: tady se ubere, tady se přidá.
Nedělejme si iluze o tom, že kdyby vzešla z voleb nějaká jiná vláda, uměla by připravit nějaký úplně jiný rozpočet. Své priority nebo případnou schopnost šetřit by nějaká jiná vláda dokázala až v rámci příštích rozpočtů svého volebního období.
Na straně příjmů je třeba měnit daňové zákony: to trvá dlouhé měsíce. A aby se dalo šetřit na straně výdajů opravdu viditelným a transparentním způsobem, je třeba měnit zákony a připravovat rozpočty. Většina výdajů rozpočtu jsou tzv. výdaje mandatorní: jsou předepsány různými sociálními zákony. Téhle vládě se navíc stalo to, že přišly povodně. Ale všechno se na ně svádět nedá, rozpočet na příští rok přijdou ani ne na dvacet miliard korun.
ODS teď konečně normálně plní svoji roli pravicové opozice, která brojí proti levicové vládě: hlasitě lomozí, že je rozpočet socialistický a rozhazovačný. Taková je prostě role opozice. ODS také mává nad hlavou poněkolikáté již oprášeným návrhem zákona o věčném zákazu schodků, tématem, které napadlo Václava Klause již někdy před sedmi lety. Lze se jen těšit na nového předsedu strany, až přijde s nějakým novým tématem.
Pravda je taková, že tenhle rozpočet není o nic víc socialistický než ten, který ODS třikrát schvalovala Zemanově vládě: tehdy byl schodek opticky nižší, protože vláda do rozpočtových příjmů zahrnovala také desítky miliard korun příjmů z privatizace.
