Vláda nemá jasnou koncepci setrvání sil Armády ČR v Iráku, nebo alespoň její ministr obrany postrádá dostatek komunikace se zbytkem vlády. Poslanecká sněmovna schválila mandát českých vojenských policistů v Iráku do konce roku 2004.
Ministr obrany Kostelka nedávno prohlásil, že uvažuje o stažení českých vojenských policistů daleko dříve. Ostatní členové vlády nad tímto vyjádřením jen kroutili hlavou. To nesvědčí o příliš koncepčním přístupu.
Čeští vojenští policisté jsou v Iráku velmi užiteční a mohou svými zkušenostmi výrazně přispět k výcviku iráckých policistů právě proto, aby si nadále mohli sami Iráčané hlídat svou bezpečnost. Stažení vojenských policistů z Iráku bez konzultace se spojenci se rovná mezinárodní ostudě.
Ministr Kostelka byl proto také v Poslanecké sněmovně dotazován, zda-li má dostatek armádní kapacity pro účast na několika zahraničních misích současně - tedy v Kosovu, Bosně (jedná se pouze o několik osob), Afghánistánu a Iráku. Ministr poslance ujistil, že faktor účasti v několika misích současně byl dostatečně zvážen a kapacita jednotek vyčleněných pro zahraniční mise je dostatečná, a to včetně nutné rotace jednotek.
Ministr Kostelka zřejmě změnil názor nebo svá slova dostatečně nezvážil. Je nepochybné, že ČR není světovou velmocí a nemůžeme se angažovat ve všech problémových oblastech na světě. Taková rozhodnutí je však třeba učinit předem a nikoli ex post, kdy nás taková změna postoje může stát mezinárodní ostudu.
Podobně chaotický se jeví přístup Ministerstva zahraničních věcí k českým expertům v Iráku. Čeští experti získali v Iráku velmi dobré jméno a slušnou prestiž u představitelů americké prozatímní správy i iráckých orgánů. Odchod Janiny Hřebíčkové ze CPA pozici expertů oslabil, ale ti si ji brzy vydobyli zpět.
Ministerstvo zahraničních věcí se však rozhodlo české experty stáhnout z Iráku. Toto rozhodnutí nemusí být konečné, ale vzbudilo u spojenců i u iráckých orgánů velké rozpaky až zděšení. Čeští experti totiž pracují na důležitých projektech v oblasti energetiky, vodního hospodářství a dalších oblastech a příprava projektů v těchto oblastech nebude rozhodně završena dříve jak na podzim tohoto roku. Čeští experti dostali před několika týdny pokyn z MZV ČR bezodkladně opustit Irák a vrátit se zpět do Prahy.
Důvodem pro neodkladné stažení českých expertů má být zhoršená bezpečnostní situace v oblasti a to i v oblastí relativně stabilizovaného iráckého jihu (britský sektor kolem města Basra). Je jistě zvláštní, že ve stejnou chvíli, kdy odcházel pokyn ke stažení expertů z Iráku, byli do země vysláni naši diplomaté, včetně nového velvyslance, na které se zřejmě stav zhoršené bezpečnostní situace nevztahoval.
Argument o ohrožení českých expertů by platil, kdyby čeští experti pobývali v Iráku nechráněni. Čeští experti jsou ale pod ochranou amerických a britských jednotek, jsou ubytováni ve zvlášť chráněných objektech pro pracovníky CPA a na místo svého pracovního působení jsou dopravováni obrněnou technikou pod ochranou spojeneckých jednotek.
Od expertů byla následně (tj. po jejich stažení) vyžadována nejrůznější potvrzení – např. od orgánů americké prozatímní správy či od iráckých orgánů, zda-li je jejich přítomnost pro situaci v Iráku nutná. Takové informace by mělo mít spíše samotné MZV, potvrzení byla navíc požadována v době, kdy byli experti „odveleni“ zpět do ČR.
V době nepřítomnosti v Iráku by bylo pro experty jistě obtížné tato potvrzení zajistit, přesto se jim to podařilo, protože jejich činnost je pro irácké orgány velmi důležitá. Ministerstvo zahraničních věcí jim tedy povolilo dočasný návrat, polovinu z nich se přitom MZV podařilo znechutit natolik, že o pokračování své práce v Iráku nemají již nadále zájem (zejm. experti v oblasti Bagdádu).
Není přitom známo, jestli je rozhodnutí o návratu zbývajících expertů konečné nebo představuje pouhou mezihru Ministerstva zahraničních před definitivním stažením českých expertů z Iráku.
Jde, podle mého názoru, o bezprecedentní mrhání státními prostředky a energií lidí. Jestliže se ČR rozhodla angažovat v oblasti Iráku a stálo ji to mimo jiné nemalé prostředky, je třeba v této aktivitě vytrvat. Jinak ztratíme nejen možné kontrakty pro české firmy, ale i dobrou pověst České republiky.
Naše zahraničně-politická rozhodnutí by měla být doprovázena koncepční představou a jasnou strategií. Ministerstvo zahraničních věcí jako koordinátor zahraničně-politické strategie ČR, by mělo mít představu o svých krocích přesahující dobu několika bezprostředně následujících měsíců. Nekoncepční rozhodnutí totiž Českou republiku stojí nejen mnoho finančních prostředků, ale v konečném součtu i pořádnou mezinárodní ostudu.
