Byl pachatelem novinář Kubičko maskující se za napadeného? Pokud ano a vyřizoval si tím jakési účty, je to známka lidského i profesionálního selhání. Karel Čapek kdysi trefně napsal: "Můžete nenávidět se ctí, ale nemůžete pomlouvat se ctí." Pravděpodobnější je, že se i novinář stal obětí suterénní akce.
Svědčilo by to o chladnokrevném pachateli. Rozkoš z nečistoty necítil. "Pouze" sprostě zneužil dva lidi pro jakési pochybné politické cíle. Vedla-li jeho mysl právě tahle černá múza, spletl se. Kariéru poničil spíš novináři než političce. Nic není tak lepkavého, nesmytelného jako cejch podezření.
Zmíněné otázky, doufejme, vyřeší policie a soud. Český rozhlas a Svobodná Evropa určitě udělají možné i nemožné, aby pachatel byl vypátrán. Jejich pověst utrpěla. Člověk, a nemusí být hned voyeur, se však potýká i s další otázkou, na niž už soud neodpoví: Je hanopis hanopisem, anebo zjevenou pravdou, kterou mají lidé, voliči o svém politikovi vědět?
Odpověď není složitá. Soukromý život Marvanové, popsaný v pamfletu, s její veřejnou prací nesouvisí. Nelétá za státní peníz za svou láskou jako německý ministr Scharping. Nehoruje v kampani pro křesťansky mravný manželský život, aby se v soukromí oddávala neřesti. Ale vraťme se k pachateli a k jeho politickému cíli. Jsme-li rozumní, mine ho. Protože šíření hanopisů není politickým bojem, nýbrž zhovadilým uličnictvím.
