Když jsou vojska v Bagdádu, vzniká otázka: Jak bojovat proti nepříteli a neublížit civilistům? Ulice Bagdádu jsou plné ozbrojených příslušníků milicí a republikánských gard, takže je těžké rozlišovat mezi ozbrojenci a civilisty.
,Je to věc disciplíny,“ říká podplukovník námořní pěchoty B. P. McCoy. ,,Dosud jsme byli úspěšní, ale čím tvrdší budou boje, tím méně se můžeme omezovat. Pravidla palby se uvolňují, když Iráčané předstírají kapitulaci nebo smrt a pak zaútočí.“
McCoyův prapor má na civilních ztrátách svůj díl. Patří k nim žena zabitá v sobotu a chlapec zasažený minou z minometu.
Vojáci se setkávají se sporadickým odporem partyzánů, mnozí z nich jsou Súdánci, Jordánci a Egypťané, v některých případech na ně střílejí civilisté z křoví nebo na stromech.
I v boji se denně vyskytují možnosti zmatku. ,,Řekni mi, co vidíš!“ volá seržant na mladého marine. ,,Nic,“ zní odpověď. ,,Tak proč teda střílíš? Nemůžeš střílet na všechno, co běhá před tebou. Všichni lidé kolem nejsou vojáci, spousta z nich, jako ženy a děti, běží domů.“
„Je tam někdo v bílém a dělá, jako že hází,“ hlásí voják. „Tak s ním zacvič. Je tu hodně civilistů a musíme používat zdravý rozum.“
