Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ráda poznávám českou kulturu, říká baronka Kinsky. Do Žďáru veze tanec

  7:58aktualizováno  7:58
Marie Kinsky odešla v roce 1997 s manželem Konstantinem Kinským z rodné Francie do Česka. Přestože má šlechtický původ, je hraběnkou, pracuje. Vyučuje taneční umění. A právě tancem chce nyní zviditelnit Žďár nad Sázavou, kde má její rodina zámek. Na léto připravuje velký taneční festival.

Marie Kinsky | foto: Milada Čištínová

Unikátní taneční projekt rozjíždí hraběnka Marie Kinsky, manželka šlechtice pocházejícího ze Žďáru nad Sázavou Konstantina Kinského. Vyučuje spolu s významným francouzským choreografem Jeanem Gaudinem děti v taneční dílně. A to v rámci festivalu, který Kinští pořádají, není všechno. Přivést se do Žďáru chystají také profesionální umělce z Francie. Festival se uskuteční 5. července na zámku Kinských.

Aktuálně chystáte festival KoresponDance. Jak vůbec vznikl nápad uspořádat takovou akci?
Název festivalu KoresponDance udává také jeho tón: chceme spojovat. Ukázat lidem česká i zahraniční představení, dát publiku možnost setkat se s umělci nejen skrze představení, ale také prožít vskutku výjimečný okamžik na zámku i v ulicích města.

Marie Kinsky

* Je jí 49 let. S manželem Konstantinem Kinským, potomkem slavného imunobiologa Radslava, má dva syny.

* Vystudovala taneční konzervatoř v Paříži na Sorbonně. V roce 1995 založila vlastní skupinu Coriolis, tu opustila ve stejném roce po svém odjezdu do Prahy.

* Od roku 1998 vyučuje v Praze současný tanec a Feldenkraisovu metodu.

* V roce 1999 založila a dodnes řídí SE. S. TA - Setkávání současného tance, které se v roce 2011 stalo prvním Centrem choreografického rozvoje v České republice.

V rámci festivalu pořádáte i taneční dílnu, kterou vede Jean Gaudin. Budete děti učit určitý druh tance?
Nejde vyloženě o výuku určitého druhu tance nebo stylu, ale spíše o propojení dětské fantazie a pohybu. Chceme, aby děti samy nacházely určité možnosti v přirozeném pohybu, který je základním principem tance. Jde o projekt, který v dětech podpoří tvořivost a kreativitu. Vůbec poprvé ho pořádáme právě ve Žďáře nad Sázavou. Zkušenosti však máme, už dříve jsme v menším rozsahu pořádali podobné akce v Praze. Ale během festivalu bude probíhat hned několik tanečních dílen: pro děti, pro tanečníky, ale i pro netanečníky, kteří mají chuť objevit barokní tanec.

Čím jste se inspirovali, když jste vymýšleli festival? Hlavním bodem programu bude duo mezi tanečníkem a bagrem nazvané Něžný bagr. Člověk tančící s tak velkým strojem, to je v Česku úplná novinka?
Je to nová věc nejenom tady, ale i ve světě. Já jsem to představení Dominiqua Boivina viděla ve Francii a nadchlo mě. Je to umělecky nesmírně kvalitní dílo a jde o věc plnou emocí. Myslím, že zdejší lidi dokáže oslovit stejně jako v mnoha dalších zemích po celém světě.

To není vše, na co se účastníci festivalu mohou těšit.
To určitě ne. K vidění bude třeba mezinárodní skupina Globe-reveur tvořená z Francouzů, Čechů a Slováků, která netradičně spojuje tanec a divadlo při představení kočovného divadla pod šapitó. Vedoucí taneční dílny Jean Gaudin zas vytvoří představení přesně pro festival. Bude pracovat s pěveckými sbory Žďáráček a Fons. Hodně dlouho chtěl uvést představení pro sbor s tancem, protože ho tato práce baví a v minulosti hodně režíroval opery ve Francii. Má opravdu bohaté hudební zkušenosti a lidé se mají na co těšit.

Oslovit lidi a nadchnout je pro umění, to je tedy váš hlavní cíl. A nějaké další?
Dá se to říci tak, že v rámci festivalu ve Žďáře chceme spojit místní umělce se zahraničními a přinést sem kvalitní profesionální tanec.

Marie Kinsky

Marie Kinsky

Na zámku se činíte už delší dobu, proč vás napadlo uspořádat festival právě letos?
Jako majitelé zámku jsme se jako rodina věnovali asi dvacet let hlavně rekonstrukcím. Můj tchán totiž dával přednost, což bylo podle mě úplně správně, obnově areálu a rozvoji místního života. To bude samozřejmě dále pokračovat. Teď, po dvaceti letech, ale víme, že tuto činnost můžeme spojit i s uměleckými aktivitami. I když samozřejmě kultura tu už je, například muzeum a akce, které už v areálu probíhají. Ale festival bude něco úplně nového, nový impulz.

Máte ještě jiné plány?
Naše plány, na kterých pracuji společně s manželem, by se daly shrnout do tří bodů. V první řadě chceme vytvořit zázemí umělcům ze zahraničí, kteří by v Česku zůstávali třeba měsíc, mohli se soustředit na tvorbu a současně se setkávali s místním publikem. Jde o to, aby lidé pochopili, co znamená umělecký proces. Obohatit to může třeba učitele, ale například i různé firmy. Ty se chystáme ve Žďáře nyní postupně oslovovat. V Praze jsme už takto spolupracovali a fungovalo to. Některé části z uměleckého procesu se pak také dají aplikovat do fungování firemního systému. To je zároveň i druhý bod.

A ten třetí?
Třetí věc je nové interaktivní muzeum, které by mělo dát návštěvníkům chuť porozumět bohatství místa - zámku a okolí - nejen skrze různé předměty, ale také skrze různé situace, filmy a podobně. Návštěvníci tam najdou taneční a hudební partitury, nástroje, kostýmy nebo uvidí na obrazovce, jak se dříve tančilo a hrálo. Muzeum se bude soustředit na tři umělecká období: bude tam cisterciácké období, kdy se budoval klášter - tedy 13. století. Další chystanou epochou je barokní období a chybět nebude ani to současné. Vždyť právě z minulosti se lidé často inspirují, a to nejen v umění, ale například i v ekonomice. Přes tu je pak odborník můj manžel.

Vy sama jste se v Česku začala tanci věnovat kdy?
To je už patnáct let zpátky. Začínala jsem v Praze, kde to bylo jednoduché. Ale já se rozhodla zkusit, jestli jde něco takového dělat na profesionální úrovni i ve Žďáře. Věřím totiž, že ano. Co se týče mých profesních zkušeností, dlouho jsem tanec vyučovala na několika univerzitách. Zasedla jsem také v roce 1999 v porotě pro krajskou postupovou přehlídku scénického tance ve Žďáře nazvanou Tanec, tanec...

Marie Kinsky

Marie Kinsky

Žijete nyní ve Žďáře?
Žijeme hlavně v Praze, ale jsme hodně aktivní i ve Žďáře. I když tu ještě nemáme byt.

Na zámku nemůžete bydlet?
I přesto, že máme tak velký areál, tak tam prozatím nemáme, kde bydlet (úsměv). Zámek zvenku vypadá krásně, ale vevnitř jsou místa, která jsou úplně zničená a potřebují rozsáhlou rekonstrukci, se kterou letos začneme.

Ten festival a taneční dílny plánujete ve Žďáře jak dlouho?
Rok plánujeme festival, ale celkový koncept nového kulturního centra mnohem déle. Nechceme hlavně dělat něco jenom pro nás, ale jde nám hlavně o lidi. Ten projekt máme společný s manželem, on je spíše přes tu ekonomickou stránku a já jsem spíše přes tu uměleckou.

Vy pocházíte z Francie, jak jste se se svým manželem, hrabětem Konstantinem Kinským, seznámila?
Poznali jsme se při studiích na škole. Oba jsme měli stejné známé. Do Česka jsem s ním odešla jako velmi mladá.

A jak se vám v Česku zvykalo?
Je to jiná kultura, jiná tradice. Ale mně stále baví to poznávat. Zvykla jsem si tu.

Máte na Vysočině nějaké oblíbené místo?
Mám moc ráda Zelenou horu. Je to neuvěřitelně duchovní místo i z hlediska historie. Stačí zůstat tam několik minut a cítíte ji tam. Dodneška mám v paměti, jak mi na tomto místě moje kamarádka a operní zpěvačka zpívala potichu barokní píseň. Dodnes mám tuto vzpomínku v živé paměti, i když je to asi třináct let zpátky. Právě Zelená hora mi také pomohla rozumět více české historii. Tomu, co je to baroko nebo pohyb v architektuře a proč je u vás tak důležitý kubismus.

V souvislosti s vaší rodinou se mluví i o gruzínské princezně.
Moje tchyně Tamara Kinská, matka manžela, je gruzínská princezna.

Vy sama však pocházíte rovněž ze šlechtického rodu.
Ve Francii má moje rodina od 15. století baronský titul.

Zřejmě máte i bohatou rodinnou historii.
Plusem šlechtické rodiny je právě to, že známe naši minulost a historii. Víme, co dělaly naše rodiny dříve. Tím samozřejmě neříkám, že by jiné rodiny byly méně zajímavé.

Bydlela jste třeba někde na zámku?
Ne, to určitě ne. Bydleli jsme v Paříži úplně normálně jako ostatní rodiny.

Vaše rodina si myslela, že jako šlechtična pracovat nebudete?
Studovala jsem pedagogiku. Mysleli si, že když jsem šlechtického rodu, tak nikdy nebudu pracovat a titul nepotřebuji. Přitom já pracuji už více než třicet let. Potřebujeme peníze na dům, jídlo a další věci stejně jako jiní lidé. Moje rodina byla navíc tradiční a myslela si, že se žena má pouze starat o děti. Líbilo se jim, že rozumím umění. Ale podle nich nebyl tanec nebo profese tanečnice něco dobrého.

Jezdíte do Francie často?
Jednou měsíčně. Obdivuji i místní umělce, kteří tam jsou neskutečně kvalitní. Nadaných profesionálů je samozřejmě dost i v Česku.

Nestýská se vám někdy po Francii jako po domově?
Na začátku to nebylo úplně jednoduché. Samozřejmě se nemůžete hned cítit doma někde, kam se nově přistěhujete. Ale čím dál tím více se cítím doma kromě Francie také tady. Bydlím tu už více jak patnáct let.

Připomeňte, odkdy jste v Česku?
Tchán sem přišel v roce 1992 a my jsme se s manželem do Prahy přistěhovali v roce 1997. Zprvu jsme jezdili do Žďáru spíše na víkend nebo pracovně.

Marie Kinsky

Marie Kinsky

Dokážete si představit, že byste tanec nedělala, nebo ho berete jako životní cestu?
Je to moje životní cesta. Učila jsem tanec, byla jsem tanečnice, dělala jsem choreografii a nyní se věnuji produkci představení. V současné době žiji hlavně svým sdružením a prvním Centrem choreografického rozvoje SE. S. TA. Chceme pomáhat umělcům, pedagogům a dalším lidem v rozvoji jejich profese. Konfrontace s jinými kulturami je obohatí. To, co dělám v rámci aktivit Centra choreografického rozvoje, je tak nové, že ten způsob, jakým to tu děláme, zaujal i univerzitu ve Francii, kde náš projekt také budeme prezentovat. Myslím, že je to právě díky tomu, že jsme pracovali s českými i francouzskými lidmi a vzniklo z toho něco úplně nového.

Co má dělat člověk, který chce uspět v tanečním oboru?
Jedna věc je vzdělání v oboru. Pak je důležité se neustále rozvíjet, navštěvovat semináře, protože tanec se neustále mění. A být otevřený i v komunikaci s lidmi, protože právě o ní tato práce rovněž je. Tak jsem to dělala já.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.