EU se s Tureckem dohodla na zpětném přijímání migrantů. Jak může taková dohoda fungovat v praxi?
Je to těžká otázka a je to výzva. Existující kempy, tedy ty které splňují standardy a jsou sledované vládou, tak ty pojmou jen osm procent ze Syřanů, kteří jsou nyní na území Turecka. Více než devadesát procent jich je tím pádem rozptýlených do měst po celém Turecku. Většinou do pobřežních měst, ale i do větších metropolí jako je Istanbul nebo Izmir.
Migrace je propojená s pašeráctvím lidí, o kterém se v souvislosti s Tureckem hodně mluví. Jak moc se pašeráctví řeší v Turecku?
Například v Izmiru představuje pašeráctví především okres Basmane. To není jen s touhle krizí. Než se tam začali sdružovat Syřané, tak to bylo místo pro Afghánce a Iráčany. Za poslední roky se to stalo „tranzitní čtvrtí“. Lidé vědí, že tam je uzel pašerácké sítě. Jsou tam Palestinci, ale i jiné národnosti.
Řidiči autobusů v Izmiru uvádějí, že si pašeráci přebírají migranty už na nádražích. Jsou podle vás zločinci propojení?
Pašeráctví postihuje region napříč hranicemi. Když se migrantů v Izmiru zeptáme, jak jejich příběh začal a aby nám řekli něco o sítích pašeráků, tak začínají v Sýrii. První základna pašeráků je v Sýrii, pak jsou v Turecku, Řecku a tak dále. Pašeráci operují i v Evropě. Není to problém jedné země, ale mezinárodní síť, která je pravděpodobně dobře propojená. Když jsem byl v Hamburku a slyšel jsem, že i tam jsou lidé, kteří si berou peníze od přijíždějících Syřanů za to, že jim pomohou zařadit se do společnosti.
Dá se pašeráctví lidí na hranicích nějak účinně zastavit?
Bavíme se o ohromném území. Nemůžete dát miliony lodí na moře nebo vystavět plot v moři. Proto bylo přizváno NATO, aby pomohlo kontrolovat oblast. To ale není ten hlavní problém. Hlavní problém je válka v Sýrii. Bez vyřešení této krize nejdeme správnou cestou. Musíme sice řešit sítě pašeráků, ale měli bychom se ptát, co ty lidi vede k tomu, že s takovými lidmi vůbec začnou spolupracovat?
Hodně migrantů zůstává dočasně či dlouhodobě na území Turecka. Jak se s touto situací Turecko vypořádává?
Je tu hodně problémů a otázek ohledně jejich integrace do turecké společnosti. Jsou tu iniciativy, které se je snaží integrovat. Nejde to však přes noc, chce to čas. I s Evropskou unií se při jednáních bere jako největší problém otázka financí. Problematičtější než peníze, je však otázka lidských sil a času. Především času pro společnost porozumět těmto problémům. Peníze jsou sice problém, ale ne jediný.
Podle výzkumu, na kterém pracuji, se okolo 90 procent těchto lidí usadilo v Turecku. Nemají v úmyslu pokračovat do Evropy. Turecká kultura je pro ně lepší, jsou blízko k Sýrii, kam by se mohli vrátit. Když se podíváte na titulky novin od roku 2012 v Turecku, tak ano najdete nějaké rozepře mezi Turky a Syřany, ale jsou zanedbatelné. Společnost je přivítala, ale všechno má své meze. Musíme vážit i tureckou společnost.
Chápu ale správně, že turecká vláda neuvažuje, že by migranty, které EU do Turecka vrátí, poslala do země, odkud přišli?
Ne. Nejspíše by chtěli zůstat v Turecku, protože válka pokračuje.
Takže podle vás je řešením lepší integrace do Turecka a Evropy?
Když lidem utnete cestu a zastavíte je, tak to bude jen dočasné řešení. Tohle je více humanitární problém. Stavění plotů a vybudování „pevnosti Evropa“ není dlouhodobé řešení a není to politika, která by se měla následovat. Místo, aby Evropa navracela migranty, kteří budou pro Turecko další přítěží, by měla otevřít brány a sdílet to břemeno.
Uprchlická krizeATÉNY: Uprchlíci bydlí na pustém letišti IDOMENI: Svědectví českého dobrovolníka LESBOS: Hřbitovy jsou plné ČECH VE ŠVÉDSKU: Vždy jsme byli humanitární zemí HOTSPOTY: Jak funguje registrační centrum EXPERTKA: Turci měli lepší karty TRAJEKTY: O lístky na pevninu je boj SEX: Němci běžencům vysvětlují orgasmus ZDRAVOTNICTVÍ: Němci těží z přílivu syrských doktorů CHIOS: Běženci na Homérově ostrově KOMENTÁŘ: Švédská frustrace NOVÉ TRASY: Jak obejít ploty na Balkáně |
Myslíte si, že až válka skončí, migranti se vrátí domů?
Klademe jim tyhle otázky a odpovědi se liší. Ti, kteří se usadili v Turecku, našli práci a mají rádi život tady, tak ti se nevrátí. Říkají, že se tu mají dobře a v Sýrii ztratili všechno, tudíž už se nemají k čemu vracet. Jiní říkají, že zůstávají v Turecku s cílem se vrátit. Když se ale podíváte na čísla, tak v zásadě se zpátky nevrátí. Pět let, ze kterých se snadno může stát osm nebo deset, protože válka pokračuje, je dlouhá doba. Pravděpodobně tak zůstanou v Turecku.
Předpokládám, že stejný model vidíte v případě Evropy?
Zajisté. Budou však přicházet další a bude jich mnohem víc, dokud se nepřestaneme zabývat posílením hranic a pašeráky a nepodíváme se na kořeny krize - na válku v Sýrii. Když se podíváme do historie, tak integrační proces v Evropě se reakcí na krizi může teď někam posunout. Migrační krize je tak určitý test, jestli integrace půjde kupředu nebo se zastaví. Možná bychom tomu měli říkat místo migrační krize spíš „evropská integrační krize“ nebo „problémy budoucnosti integrace v Evropě.“
Evropě chybí solidarita, nepřebírá svou odpovědnost
Jak dlouho už se problematice migrace v Turecku věnujete?
Na migraci se soustředím od roku 2005. Tehdy to však bylo jen o migraci z Turecka do EU, Turci v Evropě, sezonní pracovníci. Nyní se to přeměnilo v úplně jiné téma.
Kdy se to podle vás zlomilo?
Ona migrace byla vždycky tématem Turecka, ale ne s takovou viditelností. My jsme země, která je hostí, ale ze které také utíkají. Po devadesátých letech tu byli hlavním tématem Afghánci a Iráčané a menšina bulharských Turků. Když bych ale měl říct milník současné migrační krize, tak to bylo v roce 2011. Začátek konfliktu v Sýrii a turecká politika otevřených dveří.
Teď zpětně hodnotíte politiku otevřených dveří jako dobrý krok?
Nebyl to politický krok, ale humanitární. V té době nebyla jiná možnost. Dalo by se diskutovat o tom, jakým způsobem se ten proces dal řídit. Pro Turecko to ale byla nová zkušenost. Na povrch se dostal problém s rozdělením odpovědnosti mezi ostatní země.
Jak se podle vás má odpovědnost rozdělit?
Turci zažívají tuhle krizi už pět let. Evropské země tak možná dva roky. Nyní je to sice krize pro evropskou společnosti stejně jako pro Turecko, ale když porovnáme zásluhy Turecka a EU, tak čísla jsou rozdílná. Turecko nyní hostí 2,5 milionu jen syrských uprchlíků. Kdybychom vzali i neregistrované, bude to ke třem milionům. V Evropě je 1,8 milionu uprchlíků, z čehož je 1,2 v Německu. Když se podívám na Evropu, tak sdílení odpovědnosti a solidarita tam nefunguje dobře.
