Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Fico: Návrat ke koruně není možný. Znamenalo by to devalvaci o 40 procent

  14:00aktualizováno  14:00
Slovenský premiér Robert Fico v exkluzivním rozhovoru k roku své druhé vlády říká, že zrušení "posvátné krávy pravice" - rovné daně - bylo nutné, protože nezvýšila výběr daní a je nespravedlivá. Hájí přijetí eura a dodává, že odchod z eurozóny by znamenal okamžitou 40% devalvaci slovenské koruny. Volba Miloše Zemana je podle Fica mimořádně dobrou zprávou.

Slovenský premiér Robert Fico | foto: SME.sk - Vladimír Šimíček

Pane premiére, vám se před rokem splnil sen celé jedné generace českých politiků, stát v čele jednobarevné většinové vlády. Jaké to je?
Mluvil jsem o tom i na sjezdu ČSSD v Ostravě, kde tato otázka velice rezonovala, protože i v České republice, podobně jako v jiných evropských zemích, může nastat situace, že jedna strana získá tolik hlasů, že to stačí na sestavení vlády.

Po roce mohu konstatovat, že moje obavy, které jsem měl, nebyly opodstatněné. Naopak, jednobarevná vláda má obrovské množství výhod. Ale jen za předpokladu, že strana, která tuto vládu tvoří, je vnitřně velmi stabilní. Jsme schopnější rychle a efektivně rozhodovat a myslím, že jsme i schopni lépe reagovat na výzvy, které přináší krize a všechny ostatní jevy, s nimiž se setkáváme. Proto, kdyby se mě kdokoli ptal, teď nemluvím o České republice, ale kterékoli zemi v Evropě, zda je to řešení, zda je to model, který může být funkční, tak odpovím, že ano. A v době krize je to dokonce asi nejlepší model.

Když porovnáte dnešní vládu se svým prvním kabinetem, kam jste přizval Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a Slotovu Slovenskou národní stranu (SNS), nelitujete dnes, že jste je tehdy do té vlády vzal?
A co jsem měl dělat?

Možná velkou koalici...
Dobře víte, že se do poslední chvíle jednalo o tom, že by vládní koalice vypadala jinak. Byly různé alternativy. Byla i alternativa Směr - Křesťansko-demokratické hnutí - SNS. A byly i jiné možnosti. Ale současně se mohlo stát, že ti, co tolik kritizovali pana Mečiara a Slotu, by se s nimi za našimi zády dohodli a vytvořili vládu. A Směr, přestože dominantně vyhrál volby, by šel do opozice. Vždy má ten, kdo vyhraje volby, udělat vše pro sestavení vlády. Já jsem to v roce 2006 udělal, sestavili jsme vládu. A o tom, jak lidé zhodnotili naše vládnutí, svědčí fakt, že po čtyřech letech ve vládě s panem Mečiarem a panem Slotou měl Směr podstatně víc procent než v roce 2006. Takže jsme to asi nedělali špatně.

Robert Fico při rozhovoru pro slovenský deník SME.

Hnutí za demokratické Slovensko ani SNS už nejsou v parlamentu. Považujete to za úspěch?
Nejsem vychovatelka v mateřské školce, která má na starosti jiné politické strany. Každá politická strana odpovídá sama za sebe.

Nevýhoda dominance Směru ve středo-levém prostoru je možná v tom, že nemůžeme nabízet tak široký rozsah témat, jako to může udělat skupina politických stran, která je dnes na pravici. Můžu já přijít ráno na tiskovou konferenci a říci, že jsem proti umělému přerušení těhotenství, a ten samý den přijít večer a říci, že jsem za legalizaci marihuany? Politické strany, které jsou napravo a které se k sobě stále hlásí, to dělat mohou. Přijde předseda Svobody a solidarity Richard Sulík a bude říkat, že je třeba povolit všechny drogy, a večer přijde Křesťansko-demokratické hnutí a řekne: Pojďme zakázat umělé přerušení těhotenství. Má to svoje výhody a nevýhody.

Za vlády Ivety Radičové se ale přece ukázalo, že takto různorodá pravice spolu jen těžko dokáže vládnout?
Ano, politický slepenec to má vždy velmi komplikované. Proto, když se mě ptáte na zánik nebo ústup Slovenské národní strany a HZDS, je to jen a jen jejich zodpovědnost. S tím nemám nic společného. Měly ty samé možnosti, ty samé šance prosadit se v politice. Politika je o soutěži. Někdo soutěží úspěšně, někdo jiný méně.

Vaše druhá vláda vznikla po kauze Gorila, po níž následovaly ještě pouliční protesty, které Slovensko ještě nezažilo. Co jste si z těch protestů i z té samotné kauzy pro sebe vyvodil?
Kauza Gorila, a nechci tu mluvit o její pravdivosti či nepravdivosti, protože to si vyžádá ještě mnoho vyšetřování a dokazování, poprvé otevřeně ukázala věci, o nichž jsme předtím mluvili jen jako politici. Že se brali provize při privatizaci, že se korumpovali poslanci Slovenské národní rady, že se kupovali poslanci při konkrétních hlasováních. Gorila byla zjevně kauzou druhé Dzurindovy vlády.

Pro mě je Gorila důležitá v tom, a proto i podporuji její vyšetřování, že kdyby se dokázaly skutky tehdy vládnoucích politiků, tak se dá plně za pravdu našim vyjádřením a tvrzením, která jsme tehdy měli na adresu druhé vlády Mikuláše Dzurindy.

Proto nikdo nedává žádné překážky vyšetřovacímu týmu, vyšetřovací tým mohl zůstat v té samé sestavě, jak ho sestavil ještě bývalý ministr vnitra Daniel Lipšic. A nový ministr vnitra Robert Kaliňák dostal pokyn, aby měl tento tým vytvořeny podmínky na normální práci.

Robert Fico při rozhovoru pro slovenský deník SME.

A to ponaučení?
Druhá věc, která je pro mě velkým ponaučením, je, že míra trpělivosti veřejnosti s kauzami tohoto typu je na hraně. Proto jsem velmi tvrdě naznačil všem ministrům a významným představitelům Směru v jiných funkcích, že tato vláda musí být bez skandálů. A že tato vláda se musí chovat tak, abychom nezatěžovali veřejnost skandály a hádkami.

V tom je ten obrovský rozdíl mé vlády a vlády Ivety Radičové, kde byly každodenní hádky mezi koaličními stranami, pravidelné skandály. U nás žádné hádky nejsou, protože strana je vnitřně velmi stabilní. A každou příležitost využívám k varování ministrů, aby si uvědomili, co bude znamenat, když selžou. Nejen pro ně, ale i pro další lidi v jejich okolí.

Přestože některá slovenská média se velmi snaží udělat ze všeho skandál, mohu dnes s plnou vážností a bez jakékoli přehánění říci, že moje vláda je bez skandálů. Od dubna 2012 se nestalo nic, co bych mohl považovat za morální či lidské selhání ministra nebo vysoce postaveného představitele Směru v konkrétních funkcích. Klepu takto na dřevo (klepe do stolu, pozn. red.) a věřím, že tak budeme pokračovat i nadále. A věřím, že to takto vnímá i slovenská veřejnost a také to oceňuje.

Slovensko vypadá přinejmenším při pohledu z Česka v posledních letech jako úspěšná země. Co je hlavním cílem vaší vlády? Je to snaha o přesun části peněz od těch bohatších Slováků k těm chudším?
Solidarita je, pane redaktore, hodnota, na které funguje nejen sociální demokracie, ale na které funguje celá Evropa. Vidíme to při některých vážných situacích, jež se dějí i v těchto dnech. Takže solidaritu bych nevnímal jako nějaké násilné přesouvání bohatství k těm, kteří to bohatství nemají. Je to normální hodnota, jejíž základ je v tom, že silnější by měli být solidární se slabšími, bohatší by měli být solidární s chudšími.

Zvládnete posílit tuto solidaritu a současně udržet na uzdě i deficit státního rozpočtu, který podle Evropské unie nesmí přesáhnout tři procenta hrubého domácího produktu?
Věřím, že se nám tento domácí úkol podaří splnit. Můžeme se bavit o tempu ozdravování rozpočtu, ale za slovenskou vládu chci garantovat, že dodržíme deficit tři procenta HDP v roce 2013.

Konsolidaci rozpočtu zvládáme, protože nám věří trhy. My si dnes historicky nejlevněji půjčujeme, my dnes historicky nejlépe prodáváme dluhopisy, tak dobře prodaný dluhopis na deset roků v hodnotě 1,75 miliardy eur tu nikdy nebyl, to byl historicky nejúspěšnější prodej slovenských dluhopisů. Trhy vůbec mluví o Slovensku jako o zemi, která se může z rizikové oblasti posunovat do oblasti stabilní, což je pro naši zemi mimořádně důležité. Kdyby nám na konci roku někdo řekl, že jsme nespolehlivá země a my si musíme profinancovat svůj dluh, tak při osmi devíti procentních úrokových sazbách můžeme rovnou stáhnout roletu a zhasnout.

Kdy konsolidace skončí a opět se obnoví rychlejší růst ekonomiky?
Zvládnutí konsolidace nám dává možnost se pomalu soustředit na typický program sociální demokracie a to je sociální stát. Směr byl v letech 2006-2010 úspěšný, protože nehledě na krizi dokázal mnohé věci v tomto směru udělat. Rok 2013 vidím v druhé polovině jako dobrý a v roce 2014 už bychom mohli dosáhnout odhadovaný hospodářský růst někde kolem 2,9 % HDP. A to už nám umožní nastartovat standardní sociální programy, to, co bylo pro nás typické a co si vždy slovenská veřejnost na nás cenila.

Mým cílem je, abychom v roce 2016 odevzdali Slovensko určitě v lepším stavu, než v jakém jsme ho přebírali v roce 2012, v době hluboké hospodářské krize.

Na sjezdu ČSSD jste řekl, že se vám podařilo zaříznout rovnou daň - posvátnou krávu pravice...
Protože je nespravedlivá, abychom byli přesní, abych dokončil svůj citát.

Dobře, když byla nespravedlivá, proč jste ji nezařízl už dříve, po roce 2006? Nebylo to proto, že to spíše než posvátná kráva byla slepička, která snášela zlatá vejce, a díky rovné dani se výběr daní zlepšil?
Není to tak. Nesedí to, že při nižší dani jsou automaticky vyšší výběry daní. My takovou zkušenost na Slovensku nemáme.

Ohledně toho zrušení, my jsme vždy opatrní. Když přijdou nějaké důkazy, že některá rozhodnutí, jež jsme v rámci konsolidace financí udělali, jsou vysloveně kontraproduktivní, že jdou proti hospodářskému růstu, přispívají k růstu nezaměstnanosti, tak jsme připraveni je přehodnotit, změnit, nebo i zrušit.

Ale doteď nikdo nepředložil žádný důkaz, že změna zákoníku práce v prospěch zaměstnanců nebo mírné zvýšení daní z 19 na 23 procent pro firmy a z 19 na 25 procent u fyzických osob s příjmem nad 3 300 eur měsíčně by mělo nějaký katastrofální vliv na chod státu a ekonomiky.

Co se týká rovné daně, její zrušení nebyl nějaký výstřel do luftu, my jsme se na to pořádně podívali. A došli jsme k závěru, že rovná daň je nespravedlivá. Nechápu, proč by někdo, kdo vydělává pět, šest tisíc eur měl platit tu samou daň, jakou platí prodavačka nebo kuchařka ve školní jídelně.

Navíc, pokud má stát financovat svoje sociální funkce, musí mít zdroje. Je hluboký omyl, když si někdo myslí, že budeme mít patnáctiprocentní daně a že to bude stačit na chod státu. To tak nejde.

Ano, můžeme veřejnosti říci, budeme mít nízké daně, nízké odvody, ale mimořádně nízký standard státu a služeb, které poskytuje veřejnosti.
Proč jsou severské státy tak úspěšné v pojetí státu jako sociálního nástroje? Proto, že je tam jiné přerozdělení daní. Já samozřejmě nevolám po takovýchto vysokých sazbách daní, ale nějaká míra solidarity by tu měla být. Nikdo nemůže říci, že 23 % daně z příjmu právnických osob a 25 % z příjmu fyzických osob, které vydělávají více než 3 300 eur měsíčně, je něco v Evropě nevídané. Naopak, na Slovensku jsou stále velmi nízké daně v porovnání s jinými evropskými státy.

Zajímavé je, že v únoru se nám podařilo překročit plán příjmů do státního rozpočtu z pohledu daní. To je poprvé po 11 měsících. Doufáme, že je to tendence a ne nějaký náhodný výkyv, protože děláme množství opatření, především pokud jde o výběr daně z přidané hodnoty.

Robert Fico při rozhovoru pro slovenský deník SME.

Vy také chcete zavést daňovou loterii, je to pravda?
Ano, je to tak, je to zajímavá myšlenka, kterou přebíráme z Asie. Je to výherní loterie na účty, kterou můžeme udělat proto, že u nás, na rozdíl od situace u vás, jsou povinné registrační pokladny.

Jedna velmi žhavá otázka těchto dní. Bylo správné v rámci pomoci eurozóny Kypru požadovat mimořádné zdanění vkladů?
Musím říci, že jde o typický příklad socializace dopadů krize. Je to obrovská suma peněz, kterou může takto Kypr získat na úkor svých vlastních lidí. Na jedné straně někdo může říci, ať si to zaplatí sami, když to dovedli do takového stavu, jaký tam dnes je. Na druhé straně, co má řadový občan Kypru společného s tím, že jeho země jako celek má obrovské finanční problémy? I když to parlament odmítl, nadále platí, že Kypr si musí splnit domácí úkol, aby mohl dostat pomoc z Unie. Protože když takováto dohoda byla uzavřena, tak platí, že smlouvy se musí dodržovat. Já si ale nedokážu představit, že bychom my takto na Slovensku řešili problémy kolem hospodářské krize.

A nebojíte se o peníze, které Kypru budete vedle tohoto zdanění tamních vkladů muset jako Slovensko půjčit?
To se lehce zneužívá. Slovensko má jen garantovat, dát záruku, ne dávat hotové peníze, garantovat půjčku Kypru sumou 100 milionů eur (asi 2,5 miliardy korun). Ale nikdo neřekne, že Slovensko dostane od Evropské unie v letech 2014-2020 o třináct miliard eur více, než dá do unijního rozpočtu. My jsme stále vysoce profitující země, nemůžeme jenom natahovat ruce. Na hlavu jsme druhá nejúspěšnější země v rámci celé Evropské unie. Jsou to obrovské peníze.

A pak má přijít nějaký projev solidarity v EU ve výšce 100 milionů eur a už někteří na Slovensku píší články "Zrada. Ty peníze měly jít na platy, na to a na to..." Ale dobrá - nedáme sto milionů Kypru, ale nedostaneme ani oněch 13 miliard eur. To je realita.

Navíc, kdyby se do podobné situace dostalo Slovensko, budou o pomoci nám rozhodovat jiné země... My prostě jsme v eurozóně, máme euro. To, co musíme dělat, není příjemné, ale já se mohu lidem na Slovensku podívat přímo do očí, protože vím, kolik peněz dostaneme z fondů Evropské unie.

Vy jste za své první vlády dotáhl do konce vstup Slovenska do eurozóny. Pořád je pro vás euro, i za současného stavu eurozóny, výhodné?
V roce 2009, když jsme přijímali euro, tak nám všichni blahopřáli a všichni říkali, že je to velké vítězství Slovenska. Když přijde krize a trochu to zatřese eurem, tak se najednou na tom začnou všichni přiživovat. Euro je dobrý projekt. Euro nemůže za to, že některé země lhaly, že falšovaly statistiky, že tento projekt poškodily.

Pro Slovensko byl vstup do eurozóny prospěšný, odpadly různé poplatky za výměnu peněz, podnikatelský sektor to zcela akceptoval. Navíc se nám podařilo vyjednat velmi vysoký konverzní kurz koruny, jedna ku třiceti, takže lidé si nemohou stěžovat, že by jejich peníze byly znehodnoceny, právě naopak. Proto nadále trvám na tom, že členství v eurozóně bylo prospěšné a bude prospěšné.

V roce 2013 už není budoucnost eura tématem, finanční trhy se ve vztahu k euru už uklidnily. Nás spíše překvapuje, že uklidnění finančních trhů nevedlo k rychlejšímu oživení hospodářského růstu v Evropě.

Dokážete si představit návrat ke slovenské koruně?
Já za eurem stojím a návrat ke koruně jednoduše není možný. Máme analýzu, že návrat ke koruně by znamenal okamžitou 40% devalvaci slovenské koruny. Proč bychom o něčem takovém vůbec uvažovali, když můžeme být v jedné skupině s takovými zeměmi, jako je Německo, Francie a další?

My sice respektujeme pohled Česka, ale každá země, která vstoupila do EU, na sebe automaticky vzala závazek přijmout euro. Tento závazek tu je a nikdo se ho nemůže zbavit.

Velký překvapením prvního roku vaší druhé vlády jsou výjimečně dobré vztahy s Maďarskem a vaše s Viktorem Orbánem. Jak se vám to podařilo?
Místo toho, abychom dnešní vztahy považovali za normální, tak je považujeme hned za "výjimečné". Přitom to, co se dělo v minulosti, nebylo normální, to bylo špatné, výjimečně špatné. Proto hned na prvním setkání s Viktorem Orbánem ve Varšavě v dubnu 2012 jsme si jasně řekli, že obě naše země potřebují úspěch. Nepotřebují konflikty. Soustřeďme se proto na projekty, které nám pomáhají. Hlavně propojení energetické, dopravní, na mosty, komunikace, na přeshraniční spolupráci. Soustředili jsme se také na spolupráci v rámci visegrádské čtyřky, která má stále větší význam v rámci celé Evropské unie.

Pokud mezi námi je nějaký problém, je na to vytvořen mechanismus smíšených komisí, které se tím mohou zabývat.

Chci ocenit, že tento model, na němž jsme se džentlmensky dohodli, je absolutně dodržovaný. A slovensko-maďarské vztahy kromě témat, která tu jsou z minulosti, ale o nichž jednají experti, nejsou rušeny žádnými excesy. A velmi mi záleží na tom, aby to tak bylo i nadále.

Chystám se na návštěvu Budapešti, kam se mnou pojede i několik ministrů, půjde o jakýsi vládní summit. Podobný vládní summit budeme ale dělat 27. března i v Popradu, kam přijede spolu s Donaldem Tuskem skupina polských ministrů, kde bude jedním z témat i společná kandidatura na Zimní olympijské hry v roce 2022. Jsou to naši sousedé, je třeba mít se sousedy dobré vztahy.

Jak velkou šanci této slovensko-polské kandidatuře na ZOH dáváte?
Kdyby se o olympijské hry ucházelo samotné Slovensko, a udělalo to už dvakrát, tak ty šance jsou mizivé. Ale v tomto případě je to o něčem jiném. Do hry vstupuje čtyřicetimilionové Polsko, které tuto kandidaturu bere smrtelně vážně. A protože nemá k dispozici lyžařský areál, který máme my v Jasné na Chopku, tak přirozeně přišla z polské strany nabídka na společnou kandidaturu a já jsem o ní jednal s Donaldem Tuskem.

Naše šance zvyšuje i to, že významní konkurenti odpadávají, ve Švýcarsku například jeden z kandidátů neprošel referendem. Na Jasné je vše, kromě lepší infrastruktury, už na olympiádu připravené, můžeme pořádat i hokejový turnaj, pokud bychom od Mezinárodního olympijského výboru dostali výjimku.
Z naší strany to není žádná hra. Vidíme šanci uspět a myslím, že i finančně by se to dalo zvládnout, protože u nás by nešlo o obří projekty. Jen o výstavbu olympijské vesnice pro 1 800 lidí, pokud by se tu konal hokej, tak bychom museli postavit dva zimní stadiony, které ale stejně musíme postavit, pak ještě infrastruktura kolem popradského letiště, parkoviště.

Objem peněz, které bychom na to museli dát, je tak malý v porovnání s reklamou, kterou by tím Slovensko mohlo získat, že jsme polskou nabídku na spolupráci vzali smrtelně vážně a děláme všechno pro to, aby naše kandidatura byla úspěšná.

V českých prezidentských volbách jste vsadil na Miloše Zemana. Jsou vaše vztahy tak přátelské, jako jsou ty Zemana s vaším premiérským předchůdcem Mikulášem Dzurindou, s nímž Zeman dokonce napsal knihu?
Nevím, jaký vztah měl a má Mikuláš Dzurinda s Milošem Zemanem. Ale je úplně normální, že čeští a slovenští politici, ať už jsou nalevo, nebo napravo, spolu dobře komunikují. Není tajemství, že já jsem měl a stále mám výborný vztah s Mirkem Topolánkem. Vždy, když se setkáme, je to velmi přátelské. Bylo to v době, kdy byl předsedou vlády, a je to i nyní. V podstatě není jediný český premiér, se kterým by nebyl nějaký normální vztah, někdy až takový nadstandardní, přinejmenším v porovnání s premiéry jiných zemí. Proto i nějak takto mohla vzniknout komunikace mezi Milošem Zemanem a Mikulášem Dzurindou.

Miloše Zemana znám už velmi dlouho, v podstatě od okamžiku, kdy jsem v roce 1992 vstoupil do slovenské politiky. Mnohokrát jsem se s ním bavil, byl jsem s ním vícekrát soukromě, je to mimořádně zajímavý člověk, je to skutečná osobnost.

Ve finále českých prezidentských voleb se střetly dvě skutečně významné a výrazné osobnosti, český volič rozhodl, která osobnost pro něj byla lepší a přijatelnější. Mluvil jsem s Milošem Zemanem už i po prezidentských volbách. Těším se, že přijede na Slovensko. Volba Miloše Zemana je pro česko-slovenské vztahy mimořádně dobrou zprávou.

Na Slovensku zbývá do dalších přímých prezidentských voleb rok. Vy kandidovat nechcete, vaše premiérská předchůdkyně Iveta Radičová také ne. A když tak přemýšlím, kdo by mohl být novým slovenským prezidentem, tak mě skoro nikdo nenadá. Vás ano?
Vždy se najde někdo, kdo bude chtít kandidovat. O to se neobávám. Buďte klidný, kandidátů na prezidenta bude na Slovensku nepočítaně.

Vy to určitě nebudete?
Já se k tomuto tématu nevyjadřuji. Plně se soustředím na práci jako předseda vlády. Ale touto otázkou se Směr bude zabývat na podzim tohoto roku.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.