Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kastrací devianta nevyléčíme. Lépe se pak ale ovládá, říká sexuoložka

  13:30aktualizováno  13:30
Novela umožňující dobrovolnou kastraci i deviantům, kteří dosud nespáchali trestný čin, je podle primářky sexuologie Fakultní nemocnice Brno Petry Sejbalové jednoznačně správný krok. „Sami si uvědomují vysoké riziko, že někomu ublíží,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Klienti jsou podle ní i po kastraci dál schopni mít sex, jen v menší míře a své touhy dokážou ovládat.

Primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Vláda minulý týden schválila návrh, který sexuálním deviantům umožní dobrovolně podstoupit chirurgickou kastraci, aniž by předtím spáchali sexuálně motivovaný trestný čin (více čtěte zde). Vy tuto změnu podporujete, můžete vysvětlit důvody?
Myslím si, že tito pacienti, kteří nikdy nespáchali závažný sexuální trestný čin, by měli mít právo volby. Sami si uvědomují, že je u nich vysoké riziko, že někomu ublíží. Současný zákon je v podstatě diskriminující - pachatel trestného činu se pro kastraci rozhodnout může, ale nekriminální deviant nikoli.

Petra Sejbalová

Narodila se v roce 1969. Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Po studiích nastoupila do psychiatrické léčebny v Brně - Černovicích, kde působila do roku 2005. Poté působila na sexuologickém oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, od roku 2006 na pozici primářky. V roce 2010 celé oddělení přešlo pod Fakultní nemocnici Brno.

Primářka Petra Sejbalová zároveň působí jako soudní znalkyně v oboru psychiatrie a sexuologie.

Chirurgická kastrace se doporučuje pouze u nejnebezpečnějších druhů deviací, například u agresivních nebo vražedných sadistů, patologických sexuálních agresorů - to jsou ti přepadávači a znásilňovači, nebo u některých pedofilů, kteří mají opravdu velké problémy ovládat se.

Dobrovolná chirurgická kastrace není nic nového - ještě před pár lety u nás byla možná. Zákon z roku 2012 ale zažitou praxi změnil. I předtím se ale kastrace týkala ročně jen jednotek osob, žádosti o kastraci se posuzovaly velmi přísně a většina z nich byla zamítnuta. Komise pod Fakultní nemocnicí Brno v minulosti projednala ročně pouze jednu až dvě žádosti o kastraci.

Nekriminální deviant může i dnes podstupovat chemickou kastraci, která není definitivní. Nestačí to?
Existuje několik druhů chemické kastrace. Je pravda, že jeden z nich má stejné účinky jako chirurgická kastrace. Přesto je dle mého názoru v některých případech lepší definitivní řešení. Vysvětlím vám to na příkladu. Představte si, že vám lékaři diagnostikují rakovinu a vy máte na výběr - buďto jí odstranit jednou poměrně jednoduchou operací, anebo doživotně docházet na pravidelné injekce.

Úplná chemická kastrace vyžaduje, aby se klient jednou za tři měsíce dostavoval na injekce. Pokud v určeném termínu na injekci nepřijde, začne jeho tělo vyrábět velmi rychlým tempem extrémní množství pohlavního hormonu a v té době je vysoké riziko sexuálního násilí. Zjistili jsme dokonce, že někteří klienti, kteří podstupují tento nejsilnější druh chemické kastrace, už asi týden nebo čtrnáct dní před další injekcí, na sobě cítí, že ta předešlá přestává fungovat. Další problém je, že chemická kastrace zatěžuje játra, takže jí nemohou podstupovat lidé s poškozenými játry.

Injekce jsou kromě toho velmi drahé, jedna stojí asi šest tisíc korun a o každou musíme zvlášť žádat revizního lékaře, aby ji proplatila zdravotní pojišťovna. Už se mi také stalo, že nám revizní lékař injekci u jednoho pedofilního pacienta zamítl.

Vrátím se k definitivnímu řešení - chirurgické kastraci. Znamená to, že jsou pacientovi odstraněna varlata?
Ne. Přestože se tomu říká kastrace, pravá kastrace to není - ta by znamenala odstranění varlat i se šourkem, což se dělá zvířatům. My provádíme takzvanou testikulární pulpektomii. Já to vždy klientům vysvětluji takto: Představte si, že každé varle je vajíčko. Když na velikonoce potřebujete udělat výfuk, odstraníte vnitřek a zůstane jen obal. To se děje při tomto zákroku. Probíhá to tak, že se nařízne varle, odstraní se vnitřní tkáň - dřeň, která vyrábí testosteron, a v níž jsou i semenotvorné buňky. Na muži pak není vizuálně nic poznat. Že je vykastrovaný, pozná jen odborník podle tuhosti varlat.

Co z toho vyplývá pro budoucí sexuální život muže?
Je taková laická představa, že muž po kastraci není schopen sexuálně žít. Tak to není. Klienti po kastraci jsou schopni dosahovat erekce a mít sex, jen ne v takové míře jako předtím. Prožívání orgasmu je narušeno a množství semene je minimální. Pacient je potom trvale neplodný. V dnešní době je ale možné nechat si před chirurgickou kastrací zamrazit semeno.

Využívají toho pacienti?
Popravdě řečeno jsem se s tím nesetkala. Sexuální deviace jako taková vážně narušuje nejen sexuální, ale zejména partnerský život klienta. Většina z mužů, kteří se rozhodnou pro chirurgickou kastraci, nikdy neměla kvalitnější partnerský vztah a neplánují tak ani potomky.

Dá se říct, že deviace po kastraci zmizí?
To ne. Deviace muži zůstává. Pokud máme pedofila, který je eroticky zaměřený na děti a nikdy nebyl schopen mít dospělou partnerku, tak i po kastraci ho budou stále přitahovat děti, ale chuť mít s nimi sex bude kastrací velmi snížená. Po kastraci se bude schopen ovládat, ale pedofilem pořád bude.

Řada pedofilů ale dokáže pud ovládnout i bez kastrace. Velká část z nich dítěti nikdy neublíží...
Ano, to je většina pedofilů. Já hovořím především o těch, kteří něco provedli, byli odsouzeni a soud jim nařídil léčbu.

Součástí navrhované novely je i snížení věku, v němž lze provést chirurgickou kastraci, z 25 na 21 let. Myslíte si, že člověk je v tomto věku zralý na tak zásadní rozhodnutí?
Podle mě ano. Sexuální deviace se začínají projevovat v pubertě, kolem dvanáctého, třináctého roku. S deviací tedy člověk žije tak devět let a může posoudit, jaké důsledky z ní pro jeho život plynou. Navíc, pokud je člověk v jednadvaceti letech způsobilý volit a být volen, je zralý i na takovéto rozhodnutí.

Nehrozí, že deviantní pacienti budou, zejména v tomto nízkém věku, pod tlakem okolí nebo lékařů, aby kastraci podstoupili? Jejich rozhodnutí pak nemusí být zcela svobodné...
Vždy se musí důkladně posoudit, jestli je člověk dostatečně zralý, a zda je s rozhodnutím opravdu ztotožněn. Rozhodnutí o kastraci není jednorázové, většinou zraje několik roků. Ti lidé před chirurgickou kastrací často podstupují pravidelně kastraci chemickou, takže vědí, co je čeká, jak se budou cítit.

Primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová

Primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová

Dochází k vám pacienti i po kastraci? Jak tento krok zpětně hodnotí?
Člověku se po kastraci sníží doživotně riziko, že by spáchal nějaký trestný čin. Z léčby tak většinou odchází. Na to, jak pacienti zpětně své rozhodnutí hodnotí, byla loni na zakázku ministerstva zdravotnictví vypracována studie. Vykastrovaní klienti, kteří se do ní zapojili, hodnotili své rozhodnutí ve většině případů pozitivně (o studii jsme psali zde).

Jak zákrok ovlivní osobnost, chování a vzhled člověka?
Mezi tělesnými změnami po kastraci je časté přibývání na váze, úbytek ochlupení nebo řídnutí kostí. Na chování má kastrace vliv podobně jako u zvířat. Když máte divokého nezkrotného hřebce a potřebujete, aby vás poslouchal, tak co uděláte? U agresivních sadistů tak po kastraci dochází k celkovému zklidnění.

Sadista se přihlásil policii, když dostal chuť zabít své dítě

Jak často se stává, že k vám přijde sexuální deviant, který nespáchal žádný trestný čin, a sám žádá o léčbu?
Naštěstí v posledních dvou, třech letech takovýchto dobrovolných klientů značně přibylo. Nevím, zda je to lepší osvětou, nebo naopak strachem člověka, že něco provede a bude potrestán. Většinou se jedná o pedofilní osoby. Dobrovolných pacientů je dnes výrazně více než dříve, což je velmi pozitivní. Tyto klienty mám ráda, protože jsou motivovaní. Ti ostatní k nám docházejí až poté, co jim to nařídí soud, nebo je pošle rodina, když se něco stane. Naprostá většina je pořád nedobrovolných, kterým byla léčba nařízena.

Jak se s nimi pracuje? Je vůbec možné vyvolat v nich motivaci, aby se skutečně chtěli léčit?
To je právě našim cílem. Klient nejprve musí získat náhled, aby přijal, že má nějakou sexuální poruchu. Často si totiž deviantní vůbec nepřipadá.

Zkusím vám připodobnit, jak se cítí sexuální deviant. Představte si, že máte běžné sexuální potřeby. Ale společenská norma je sex se zvířetem. Buď budete naplňovat svoje erotické touhy - sex s člověkem, čímž se můžete dostat do střetu se zákonem, nebo se budete muset přizpůsobit společenské normě a místo lidského partnera mít zvířátko. Je to trochu zvláštní příklad, ale takto se sexuální deviant cítí. A jeho deviace samozřejmě není vyléčitelná.

Které typy deviantů ve vaší ordinaci převažují?
Častí jsou například exhibicionisté, kteří se obnažují na veřejnosti. Přitom většina jejich činů není vůbec nahlášena. Často je klient odsouzen třeba za tři skutky a přitom mi řekne, že už to dělá deset let.

Pak jsou i sexuální deviace, které jsou neškodné...
Ano, například fetišismus. Pokud tedy fetišista zrovna nekrade prádlo. I voyer, tedy ten, co z úkrytu pozoruje ženy při intimních činnostech, ve skutečnosti oběti neublíží. Nebo třeba masochista - ten ubližuje sám sobě.

A sadista - vystačí si s masochistou?
Sadismus je velmi specifická deviace. Pro čistého sadistu je masochista ne zcela vzrušivý objekt. Pravý sadista miluje pocit moci a strach oběti, zatímco u masochisty vidí, že bolest mu vyvolává slast. Samozřejmě jsou i méně závažné formy sadismu. Těmto sadistům kooperativní formy sado-masochismu vyhovují. Existuje mnoho partnerů, z nichž je jeden sadista a druhý masochista nebo se střídají. Pokud nedochází k psychické nebo vážné fyzické újmě žádného z účastníků, tak to není společensky nebezpečné.

Měla jste i takové pacienty, kteří přerušili léčbu, a poté jste se dozvěděla, že spáchali násilný sexuální čin?
Desítky.

Můžete uvést některý příklad?
Ano... Teď už můžu. Byl to sadistický vrah prostitutky v Brně. Nedávno byl odsouzen na třináct let. Léčili jsme ho od jeho patnácti let. Bohužel nikdy neměl ochranné léčení nařízeno. Po osmnáctém roce tak léčbu ukončil a do půl roku potom došlo k té sadistické vraždě. To byl jeden velký smutný případ.

Vzpomínám si také na případ ze soudní praxe (MUDr. Sejbalová působí také jako soudní znalec, pozn.red.). Jeden pán se přišel sám udat na policii s tím, že před dvanácti lety spáchal vraždu, která nebyla objasněna. Přišel, protože se mu opět vrátily sadistické sny a představy do té míry, že se mu zdálo, že zavraždil svoji partnerku a své malé dítě. Řekl, že toto nutkání k vraždě bylo tak intenzivní, že by to nedokázal vydržet, a že se potřebuje nechat zavřít.

Deviace se zkrátka vždy vrátí. Pokud sadista vraždil jednou, je pravděpodobné, že bude vraždit i podruhé.

Deviant může mít běžný vztah. Je to ale těžké

Jak se obdobné deviace řeší u žen? Máte i takové pacientky?
Pacientky se sexuální deviací jsou naprostou raritou, alespoň u nás. V současnosti mám v péči jen jednu. Problém je, že u žen se sexuální deviací není tak jednoznačně stanovená hormonální léčba jako u mužů. Musí se kombinovat psychiatrické, neurologické i hormonální léky.

Pokud pracujeme s pachatelkami, které spáchaly sexuálně motivovaný trestný čin, nejednalo se většinou o ženy s deviací, ale spíše o alkoholičky, psychopatky nebo mentálně retardované ženy. Většinou jde o pohlavní zneužití dětí.

Je deviant schopen mít uspokojivý partnerský život v mezích zákona, například za pomoci pornografie?
Jsou takoví klienti. Jedná se většinou o lidi, kteří nemají poruchu osobnosti, nejsou to psychopati nebo alkoholici. Musí umět dokonale ovládat své erotické puzení, což je velmi složité. Ale je to cíl léčby. Stejně jako homosexuál je schopen mít heterosexuální sex, tak i deviant může mít nedeviantní sex, je to pro něj těžší. Pokud pedofil bude masturbovat a u toho se dívat na porno s dospělými ženami, tak pro něho bude daleko namáhavější docílit erekce, než když si pustí na pornu dítě.

Zejména u pedofilie je poměrně vysoké riziko recidivy v senilním věku kolem šedesátého roku, zatímco u agresorů a sadistů se s věkem zmírňuje agresivita a tím i její sexuální projevy. Šedesátiletý sadista je poměrně raritou, ale vůbec není raritou, když k nám soud pošle pětasedmdesátiletého pedofila, který řekne, že se před třiceti lety léčil, celý život nutkání zvládal, ale v závěru života už ne.

Může mít pedofil vlastní děti bez rizika, že je zneužije?
U pravého incestu, například styku otce s vlastním dítětem, je pedofilie naprostá rarita. Pedofil své vlastní dítě zneužije v naprostém minimu případů. Pokud je to dítě, které s ním od malička vyrůstá, tak obvykle nemá tu touhu.

Jak pohlížíte na možnost legalizace animované dětské pornografie?
Byla bych pro. Pracuji s pedofily a vím, jak je pro ně těžké chovat se tak, aby nepřekračovali meze zákona. Opravdu je lepší, aby se uspokojili u pedofilní pornografie, než aby si našli nějaké živé dítě.

Primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová

Primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová

Do vaší ordinace nechodí pouze devianti, ale i pachatelé sexuálního násilí, kteří žádnou úchylku nemají. Kde se u nich stala chyba?
Takových pachatelů je většina. Z praxe víme, že znásilnění páchají v sedmdesáti procentech případů lidé, kteří nejsou devianti. Nejprve u nich zjišťujeme, za jakých okolností ke znásilnění došlo. Nejčastěji se na tom podílí alkohol, který snižuje sebekontrolu a zvyšuje chuť na sex. Vliv má často patologická osobnost nebo mentální retardace pachatele. Velmi často se jedná o situační znásilnění, kdy pachatel s obětí byl předtím v kontaktu, eventuálně spolu tančili, hladili se, líbali se. Žena nechtěla pokračovat a muž její nesouhlas nerespektoval a přes její odpor ji přinutil k sexu.

Podle výzkumu doktorů Jaroslava Zvěřiny a Petra Weisse byla v dětství zneužita každá desátá žena a každý dvacátý muž. Může to způsobit, že v budoucnu budou mít sami větší sklon k sexuálnímu násilí?
Ano, zjistilo se, že velká část pachatelů, kteří zneužili dítě, byla v dětství sama obětí zneužívání. Vzpomínám si na případ, kdy mi přivedli z dětského domova chlapce, který se choval sexuálně agresivně vůči ostatním dětem. Dozvěděla jsem se, že jeho otec před dětmi znásilňoval manželku, děti osahával, chodil nahý, byl to agresivní alkoholik. Bylo jasné, že chlapec neměl za celou dobu své výchovy žádný vzor, takže jen kopíroval chování, které viděl. Dle mého názoru přibývá násilí ve společnosti, to může mít za následek i nárůst sexuálně agresivního chování.

Dá se takovéto dítě po sexuální stránce „napravit“?
My doufáme, že ano. Velký podíl na tom má kromě lékaře i vychovatel nebo náhradní rodina. Dítě musí zjistit, že chování, které vidělo v původní rodině, není normální, že takto se lidé nechovají.

Zmínila jste, že deviace se začne projevovat ve dvanácti, třinácti letech. Pro dítě to musí být příšerná situace a zmatek v hlavě. Má rodič šanci deviaci u svého dítěte rozpoznat a nějakým způsobem to s ním řešit?
Je to velmi velmi složité. Dítě v pubertě zjistí, že je jiné. Ostatním kamarádům se líbí holky. On chce zapadnout, tak předstírá, že se mu líbí také. Je velmi těžké si přiznat, že jste jiný a líbí se mi něco jiného. Dítě to skrývá před okolím, před rodiči i samo před sebou. Co rodič ví o sexuálních představách svého pubertálního dítěte? Nic.

Lze ale zřejmě obecně s dětmi mluvit o sexuálních deviacích, o tom, co z nich plyne, a o možné léčbě.
To ano. Myslím si, že sexuální výchova na školách není dostatečná. Naprostou většinu informací děti získávají z internetu. A tam se rozhodně nedozvíte, jak vypadá normální sexuální život, právě naopak - tam najdete jen bizarnosti.

Z toho pak plyne, že k nám třeba přicházejí mladí klienti, kteří se bojí, že mají sexuální dysfunkci, protože třeba nemají erekci čtyři hodiny v kuse tak jako pornoherci. My jim pak vysvětlujeme, že délka soulože je průměrně několik minut. Bývají velmi překvapení.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.