Jak se vás plánované změny v policii přesně dotknou?
V závěrečné zprávě poradní komise ministra vnitra stojí, že naše odtržení od Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) bylo chybou a je potřeba, abychom se do jeho struktur, kde byla NPC do roku 2001, vrátili. Podle nejčerstvějších informací ale momentálně na sloučení není velký tlak.
A sloučení je špatné?
Když se zeptáte ekonoma, tak vám řekne, že se určitě něco ušetří. Když se budete ptát mě, tak řeknu, že se určitě něco ušetří, ale také se o něco přijde. O specializaci, v jejíž smysl v policejní práci věřím. Jsem zásadním odpůrcem jakéhokoliv bezúčelného slučování, ve kterém nyní nevidím žádnou přidanou hodnotu. Naopak se snažím promyslet, jaké důsledky by mohla mít ztráta schopných lidí a jak by to ovlivnilo identitu Národní protidrogové centrály. Vidím také, že ve větších celcích s více řídícími články se může schovat víc alibistů, kteří nemusejí příliš pracovat, protože na ně není tolik vidět.
O jaké výhody byste sloučením přišli?
Teď má centrála kromě potírání drogové trestné činnosti možnost aktivně se podílet na tvorbě protidrogové politiky, třeba návrhy na přidání zakázaných látek do zákona, práci na opatřeních regulujících zpřístupnění konopí pro lékařské účely a v mnoha dalších oblastech. Máme prostor využít efektivně své lidi a zřejmě i díky tomu jsme bráni jako svého druhu odborná autorita. V navrhovaném modelu by mne od vedení policie, kterému se nyní zodpovídám přímo, dělili dva až tři nadřízení, což by podle mě negativně ovlivnilo naše fungování a razanci potírání drogových deliktů. Spolupracovat s dalšími útvary, jako je například právě ÚOOZ, umíme i bez toho, abychom museli být přímo jejich součástí.
Jakub FrydrychPlukovník Jakub Frydrych vede Národní protidrogovou centrálu, která letos oslavila 20 let, od roku 2009. Útvaru začal šéfovat poté, co odešel dlouholetý ředitel NPC Jiří Komorous. Frydrych je u policie od osmnácti, drogové problematice se věnuje už řadu let. |
A konkrétní dopady?
Bojím se o takovou nadstavbu, jako je spolupráce s četnými externími subjekty a zahraničními partnery. Jde třeba o přímou výměnu informací s odbornými institucemi, podíl na výzkumu syntetických drog, další výzkum detekce konopí a další věci. Centrála má lidi, kteří se odpovědně snaží posouvat kvalitu primární prevence, drogovou legislativu nebo třeba způsoby odhalování drogové trestné činnosti. A to si můžeme dovolit díky tomu, že máme prostor uvedené oblasti přímo ovlivňovat. Ve chvíli, kdy se tohle dělat nebude, bude to velké vítězství pro zločince i pro ty, kteří by drogy rádi legalizovali. Budou to mít jednodušší.
Politici na vás netlačí?
Vůbec. Drogy jsou natolik celospolečensky vnímaný problém, že jsem takový druh tlaku nikdy nemusel řešit. Máme problematiku s čistě kriminální podstatou, takže nemusím řešit jiné než profesní a odborné problémy. A to je obrovská výhoda.
Myslíte, že se vám podaří zlikvidovat tzv. Amsterdam shopy, což pro vás letos byla jedno z nejžhavějších kauz?
Ideální stav by byl, pokud by byly všechny Amsterdam shopy zavřené, ale to se nestalo. Je jich opravdu hodně, navíc se objevují stále nové látky, které neobsahuje dubnová novela, v níž bylo zakázáno třiatřicet nových sloučenin. Ale nechci si stěžovat, ta novela je velkorysá a zařadila nás mezi šestici nejodpovědnějších států v Evropě. Od té doby jsme ale zaregistrovali už sedm nových látek, které se šíří po internetu nebo právě kamennými prodejnami a mají podobné účinky jako nedávno zakázané látky. Problém se syntetickými drogami je v tom, že schengenský prostor lze sice brát jako stát s jedněmi hranicemi, ale jednotlivé státy mají různé zákony a co je zakázané u nás, může být povolené jinde. Toho prodejci využívají, legislativu mají dopodrobna nastudovanou a veškeré změny sledují. A zákazníky upozorňují, kde je co legální a kde se změna zákonů zrovna připravuje.
Byla by lepší jiná, rychlejší a pružnější úprava než novelizace zákona? Co třeba vyhláška ministerstva zdravotnictví?
Dá se to samozřejmě řešit více způsoby, ale obávám se, že pokud to nebude upraveno přímo zákonem, mohou pak být s vymáháním problémy. Navíc je třeba velmi pečlivě rozhodovat o tom, co zakázat a co ne. Spousta látek příbuzná syntetickým drogám má legální využití a my prostě nemůžeme dát něco na seznam jen proto, že máme pocit, že to někdo zneužívá. Mně osobně by úplně stačilo, kdyby soudci v drogové oblasti rozhodovali jednotněji.
Jak to myslíte?
Stále dochází k tomu, že v případech, kdy jde o stejné množství drogy a podobný prohřešek, na různých místech země padnou různé rozsudky.
Zaměstnávají vás syntetické drogy nejvíc?
Ne. Největším problémem byl, je a ještě dlouho bude pervitin. A to nemluvím jen o jeho výrobě, prodeji a vývozu za hranice. Jde i o další trestnou činnost, která se na to váže. Někteří uživatelé páchají trestnou činnost buď pod vlivem pervitinu, nebo aby na drogu měli peníze. Navíc popularita pervitinu stoupá. Dnes se u nás hovoří zhruba o téměř čtyřiceti tisících problémových uživatelů drog a dvě třetiny z toho jsou ti, kteří užívají převážně nitrožilně pervitin. Zbytek jsou uživatelé heroinu a subutexu, jeho náhražky. Na třetí místo bych zařadil marihuanu. Na tu se sice neváže tolik kriminálních problémů, ale má čím dál tím četnější zdravotní a sociální dopady u teenagerů, kteří ji kouří často i intenzivně.
Plukovník Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové centrály
Také se o ní říká, že je to startovní droga...
Je pravda, že když se bavíte s nějakým dlouholetým uživatelem a mapujete jeho "kariéru", tak tam tu marihuanu obvykle najdete. Já vnímám marihuanu jako sociálně startovní drogu, protože když ji užíváte, tak vás to dřív nebo později může dovést do prostředí k lidem, kteří mají zkušenosti i s jinými drogami a ti vám je můžou nabídnout. U nás se kouření marihuany dlouhodobě bagatelizuje a tolerance je velmi vysoká, a to i u odborné veřejnosti. Patří k dobrému bontonu diskutovat o tom, jestli to, že kouřím trávu, není vlastně stejné jako to, když někdo pije kafe nebo si dá dvě piva.
A to se vám nelíbí.
Samozřejmě. Problém je třeba i v tom, že nedokážeme poznat, jestli řidič, kterého zastavíme, před chvilkou vykouřil jointa. Spolehlivá diagnostika jako u alkoholu prostě není. Na ulici to nezjistíme. Samozřejmě existují metody, jak to odhalit, ale jsou zdlouhavé a velmi nákladné. Musíte například zaplatit znalecký posudek.
A jak jsou na tom další drogy? Už se moc nemluví o extázi nebo LSD.
Ústup extáze hodně souvisí s její nižší kvalitou a novými syntetickými drogami. Dřív bylo účinnou látkou tablet extáze MDMA. To ovšem v posledních letech velmi rychle mizí a zastupují ho umělé náhražky, které mají podobné účinky a pro dealery výhodu, že nejsou na seznamech zakázaných látek. To pro nás vlastně bylo první setkání se syntetickými drogami dávno před Amsterdam shopy, když jsme objevili na taneční scéně extázi, kde nebylo MDMA. Navíc konzumenti těchto tanečních drog jsou typově jiní než klasičtí problémoví uživatelé drog. Tito lidé drogy užívají příležitostně víceméně pro zábavu a vydělávají si na ně klasickou prací, takže se obvykle nedopouští jiné trestné činnosti. Je to dost neprozkoumaná skupina, podobně jako uživatelé kokainu.
Který má pořád punc exkluzivity...
Ano, kokain je stále drahý. Je sice levnější, než býval, ale také je méně kvalitní. Dřív jsme skoro bez výjimek nacházeli čistý kokain, dnes to dealeři umějí dobře naředit a od toho se pak odvíjí koncová cena. Ředí se to třeba lokálními anestetiky, která vám píchnou u zubaře, protože to pak při konzumaci zvyšuje pocit takového toho "trnutí". Ale stejně tak se tam dávají i prostředky na odčervování domácích zvířat. Ale pořád je to droga bohatých a dá se říct, že v našich podmínkách je pervitin mladší a levnější bratr kokainu.
Protože se dá také šňupat?
Jasně, a kouřit taky. Jen je třeba si uvědomit, že šňupání drog poškozuje sliznice a řada uživatelů se nakonec dostane k jehle proto, že tak mají nejlepší poměr cena/výkon. Navíc se teď pervitin šíří i na taneční scénu, kde jsou distribuční sítě nestálé a obtížně se rozkrývají.
Jak nelegální trh s marihuanou ovlivnily přibývající velkopěstírny?
Stále jich přibývá a pokrývají poptávku na trhu. Průmyslové pěstování je už takový problém, že jsme se na ně začali víc zaměřovat na úkor varen pervitinu. Nás je totiž pořád stejný počet, respektive za posledních deset let celorepublikově ubylo padesát lidí, ale pěstíren je stále víc. Tak jako tak ale policie či celníci v průměru odhalí jednu varnu pervitinu denně, ale většinou jsou to malé kuchyňské laboratoře s nízkou výrobní kapacitou. Počet odhalených pěstíren marihuany, který byl za celý loňský rok, byl letos překonán již v pololetí. A marihuana se od nás také vyváží doslova všemi směry.
Nepomohlo by třeba zavedení coffee shopů jako v Nizozemsku?
To u nás prostě nejde, a to ani s alkoholem. Jakmile povolíte jedno pivo za volantem, nepsaná norma budou tři. Jakmile v těchto případech není nulová tolerance, nemáme jako národ zřejmě ještě dost odpovědnosti vůči normám, abychom pravidla dodržovali. Vnímám větší respekt jen před trestním právem, ostatní delikty nejsou vnímány jako závažné a společnost je neodsoudí. Když někdo v mém okolí vyrábí či distribuuje drogy, není přeci možné nechat jen na policii, ať si na to přijde sama. To úplně pomíjíte fakt, že za tu dobu, než se o tom policie dozví a podaří se jí to zarazit, je výrobce či dealer drogy vážnou hrozbou pro své okolí, tedy i pro mé blízké.
Navíc výroba drog asi není zrovna bez zápachu.
To poznáte hned, jak vlezete do baráku, že se tam vaří pervitin. Má takový zvláštní odér jako býval ve starých lékárnách, směsice léků, rozpouštědel a dalších chemikálií. Spoluodpovědnost občanů za bezpečnost ve svém okolí a spolupráce s policií se u nás i z historických důvodů bohužel nenosí. Ale my se bez ní v konečném důsledku prostě neobejdeme.
