Psalo se o nich jako o komandu - parta drsných chlapíků zasahovala v uniformách podobných těm policejním. Za černými odběrateli měli chodit ozbrojení, po nocích je vyslýchat a vyhrožovat jim, pokud dluhy u energetického gigantu ČEZ nezaplatí.
To všechno ale bývalý šéf "komand" Karel Vaniš rázně odmítá: "Jsou to výmysly."
Takže všechny ty řeči o výhrůžkách a nočních výsleších nebyly pravdivé?
A myslíte, že kdyby to tak opravdu bylo, že by soud třikrát rozhodl o tom, že jsme zákon neporušili? Nic takového se nedělo. Pokud jde třeba o ty takzvané noční výslechy - odběratel nás prosil, ať to dořešíme hned, že nechce čekat do druhého dne. Vyšli jsme mu vstříc, i když už bylo hodně hodin a nakonec se to ještě otočilo proti nám.
A co nařčení z toho, že členové vašeho útvaru chodili k lidem ozbrojení a navíc měli "vojenský" výcvik?
Zbraň jsem měl ve službě jednou jedinkrát, když nám někdo vykradl auto s drahým vybavením a policisté nám řekli, že nemají čas to s námi řešit. A poslali nás do nějakého pochybného doupěte plného narkomanů. To jsem si s sebou vzal svou legálně drženou pistoli. K prověření černého odběru nikdy. A to platí i pro moje kolegy.
A pokud jde o to známé video z "výcvikového kurzu", kvůli kterému jsme byli překřtěni na komando, tak to byl třídenní teambuilding, kde jsme se učili, jak se chovat ve vypjatých situacích, které se u naší práce dají předpokládat.
Proč jste se tedy nebránili, když se informace o ozbrojených komandech ČEZ objevily poprvé?
Neměli jsme jak. Všechny zásahy jsme sice měli zaznamenané na videu, jenže ty nahrávky měla v té době policie, která je zabavila v rámci vyšetřování a nám zkrátka chyběl důkaz, jak tuto pomluvu vyvrátit. Ono je strašně jednoduché někoho obvinit.
Říkáte, že zbraně pro vás při práci byly tabu. Stalo se někdy, že nějaký přistižený černý odběratel hrozil zbraní vám?
Já jsem jako šéf skupiny techniků měl na starosti ty nejhorší případy, kam patřily i výjezdy, na které se kolegové báli jet. Takže se mi samozřejmě stalo, že nám lidé před obličejem mávali zbraněmi nebo vyhrožovali. Naštěstí vždycky zůstalo jen u těch hrozeb.
Ale sluší se říct, že většina lidí se chovala slušně a prokázanou krádež elektřiny uznali po předložení důkazů.
Tvrdíte, že jste zákon při práci nikdy neporušili, přesto vás spousta černých odběratelů popisovala jako vymahačské komando s nevybíravými metodami. Jak to?
Myslím, že někdo chtěl, aby náš útvar přestal pracovat a kontroly se zastavily. Protože jsme těm organizovaným skupinám, co stáčejí elektroměry, kazili byznys. Jedna nejmenovaná skupina pak s předvyplněným dotazníkem obešla černé odběratele, které jsme předtím navštívili my, a bylo to. A také bych rád upřesnil, že my jsme pohledávky nikdy nevymáhali, to měl na starosti někdo jiný.
Nejčerstvějším rozhodnutím soudu nejspíš celá kauza končí. Cítíte satisfakci, že vás i vaše kolegy soud očistil?
Když věříte ve spravedlnost a tři roky máte ze života peklo, kdy vás policie odposlouchává a sleduje, tak už vám prostě nezbývá nic jiného než čekat. Každopádně jsem za sebe i všechny kluky rád, že to takhle dopadlo. Ale možná to ještě není konec.
Jak to?
Protože ČEZ už před nějakou dobou podal žalobu na ochranu osobnosti a dobrého jména. To teď všechno nejspíš někde leží a je možné, že se to teď rozběhne nanovo. Koneckonců spousta těch, kteří proti nám vypovídali, už čelí obvinění z křivé výpovědi.
Když se zpětně podíváte na celou historii, udělal byste dneska něco jinak?
Já popravdě řečeno nevím co. Je sice pravda, že u téhle práce se pořád člověk učí, i od těch černých odběratelů. Ale i tak... Snad jediná věc, co mě napadá, je to, že už bych s nikým nic neřešil po večerech. Protože z téhle ochoty se ve výsledku staly ty noční výslechy v tmavých kobkách.
Teď krátce působíte v Albánii. Jak se to liší od Česka?
Hlavně tady předávám zkušenosti. Ale je pravda, že tu třeba přijedete do vesnice a když tam, s nadsázkou řečeno, najdete alespoň jednoho člověka, který za elektřinu platí, tak je to skoro zázrak. Nikdo se tady totiž fakticky o vyhledávání černých odběrů před příchodem ČEZ nestaral.
