Příští rok čeká archiv velká akce - stěhování do nových prostor v Ruzyni. Co si pod tím mohou lidé představit? Kolik vás čeká práce?
Vojenský ústřední archiv (VÚA)Tvoří ho dva správní archivy (archiv armády a archiv ministerstva obrany) a Vojenský historický archiv (VHA). Archivuje například osobní spisy občanských zaměstnanců ministerstva a armády, dokumenty vzešlé z působení armády v NATO a EU, záznamy vojenských prokuratur či evidenci vojáků. Udržuje archiválie vojenské povahy od roku 1723, informace poskytuje úřadům i odborným či laickým badatelům. Fotoarchiv VHA obsahuje přes 83 tisíc pozitivů, 64 tisíc negativů a řadu dosud nezpracovaných snímků. VHA má 17 pracovníků, z toho 11 archivářů, tvoří ho oddělení sbírek do roku 1945, badatelské oddělení, skupina novodobých fondů a digatalizační skupina. |
Josef Žikeš: Máme už za sebou tříletou výstavbu nové budovy v ruzyňských kasárnách za 420 milionů korun. Z budovy po bývalém vojenském gymnáziu zbyly jen obvodové zdi, vše ostatní je stavěno podle podmínek zákona o archivnictví. Stavba má být hotová v září či říjnu, od 1. ledna 2014 se chceme stěhovat a do půl roku přesunout Vojenský historický archiv, abychom co nejdříve mohli zahájit badatelskou činnost v Ruzyni.
K přestěhování máme necelých 20 kilometrů - když to seřadíte za sebe - archiválií ve Vojenském historickém archivu, se správním archivem ministerstva obrany 25 kilometrů. Nebudeme to samozřejmě stěhovat my jako zaměstnanci, provede to vysoutěžená firma. Náklady máme spočítané na dvacet milionů korun.
Jedním z důvodů stěhování byly i povodně z roku 2002, které karlínskou Invalidovnu těžce zasáhly. O kolik archiválií jste tehdy přišli?
Július Baláž: V přízemních prostorách Vojenského historického archivu bylo přibližně 32 tisíc krabic, odhadem čtyři kilometry archiválií. Zaplavených bylo asi 25,5 tisíce, přes šestnáct tisíc krabic jsme zachránili. Zbylých devět tisíc jsme skartovali na základě rozhodnutí soudního znalce. Tehdy byly archiválie kategorizované podle hodnoty, skartovali jsme ty, u nichž náklady na záchranu převyšovaly hodnotu.
Při záchranných pracích jsme napřed archiválie vybrali ze zaplaveného prostoru, dali je zamrazit na -25 °C, po několika letech začalo rozmrazování, vysoušení a dezinfekce. Poslední rozmrazenou krabici jsme převzali v roce 2008, rekonstrukci původních registraturních celků jsme skončili loni. Takže víme, co kde máme uložené a můžeme ty materiály bez obav stěhovat.
Josef Žikeš a Július Baláž Josef Žikeš je ředitelem Vojenského ústředního archivu. Zastřešuje všechny složky archivu včetně armádního správního archivu, který sídlí v Olomouci.  Július Baláž vede Vojenský historický archiv (součást VÚA). Většina materiálů uchovávaných v Invalidovně spadá právě do jeho péče. |
Čelíte tady v Invalidovně kapacitním problémům? Archiválie vysoušením zvětšily objem, někdy jste museli obsah jedné krabice rozdělit do dvou, protože papír zkrabatěl...
Baláž: Kapacitní problémy bychom měli i tak. Do přízemních prostor, vybydlených po povodni, ty materiály nemůžeme vrátit. Tak je máme po stometrových provizorních regálech po chodbách, připravené ke stěhování.
Žikeš: Byl to jeden z hlavních důvodů, proč se o výstavbě nové budovy uvažovalo. Nikde není psané, že se povodeň nemůže vrátit, v této karlínské budově jsme nebyli schopni zabezpečit podmínky dané zákonem o archivnictví. Nová budova bude splňovat veškeré zákonné podmínky. Bude komplexně klimatizovaná, udrží stálou teplotu a vlhkost a bude zajištěná proti vniknutí do archivu.
Jak bude stěhování takového množství materiálu vypadat? Co při této "operaci" čeká vaše pracovníky?
Baláž: Hlavně dohled, aby se ty krabice nezpřeházely. Pokud se nepostaráme, aby materiály byly naloženy a vyloženy v určité posloupnosti, přiděláme si práci na několik měsíců. Máme s tím ale už zkušenosti z doby povodní, kdy jsme několik let jen stěhovali materiály z jednoho místa na druhé - takže už víme, jak na to. V nové budově bude i karanténní místnost, kterou všechen materiál projde.
Materiál se bude stěhovat v těžších klimatických podmínkách. Když začneme v lednu, teplota ve zdejších skladech je na nule. Nemůžeme je dát v Ruzyni do prostor, kde bude 18 stupňů. To je pro ten materiál jak facka, okamžitě se tam může udělat plíseň a vzduchotechnika by ji roznesla po celém objektu. Topit budeme muset postupně, u papírových archiválií například na vyhláškou stanovených 14-18 stupňů.
Takže vysoutěžená firma, která vám bude převážet archiválie, bude muset mít klimatizované vozy?
Žikeš: To ne, to budou normální skříňová auta. Cesta trvá jen dvacet minut, to materiálům nevadí.
Co pro vaši práci znamená zájem badatelů z řad laické veřejnosti, kteří vás teď berou útokem? Čemu růst zájmu přisuzujete?
Jak jsem hledal prapradědečkaNa dotaz, co je potřeba o mém předkovi dodat za informace, archiváři odpověděli - obecně řečeno - že čím více, tím lépe. Prapradědečka jsem mohl určit datem, místem a rokem narození, bydlištěm, finančním úřadem i válčící stranou (v jeho případě rakouská císařská armáda). Využít lze i databáze VHA. Císařští vojáci v ní ale nejsou, a tak jsem zaslal oficiální žádost na podatelnu Vojenského ústřednímu archivu. Následně jsem potvrdil, do jaké výše jsem ochoten za kopie archiválií zaplatit, služba totiž není zdarma. Kmenový list dorazil asi za dva týdny. Další část mého pátrání se zaměří na osudy 74. pěšího pluku. |
Žikeš: Na webu jsme zveřejnili, že badatelna bude otevřená do konce května, pak se kvůli přípravě stěhování a státem nařízené generální inventuře téměř na rok zavře. Lidé dohánějí, co nestihli - a také mají velký zájem o údaje o svých předcích.
Zájem roste s blížícím se výročím začátku první světové války. Jen letos jsme už dostali 1 300 žádostí - tímhle tempem by to za rok bylo šest tisíc. Loni to bylo 3 800 za celý rok. Agendu prakticky vyřizuje pět lidí operativně posílených o dva další pracovníky. Zájem zvedl i pořad ČT "Tajemství rodu", kde odkazují lidi na bádání v archivech...
Baláž: On ten zájem přetrvává už tak osm, deset let, ale nebylo to v takovém rozsahu, bývá to nárazové. Máme na webu databáze legionářů a příslušníků jednotek za 2. světové války, kteří se zasloužili o československý stát, aby příbuzní viděli, že se o jejich předky armáda zajímá, že ctí, co pro stát udělali.
V posledních letech roste zájem o první světovou válku, takže jsme začali loni v lednu dělat i databázi vojáků rakouské armády. Ti se o stát nezasloužili, ale i oni plnili svou občanskou povinnost. Teď v té databázi je 30 tisíc osob, celkem by jich časem mohlo by být přes 80 tisíc. První webový výstup plánujeme v lednu 2014.
Rádi bychom také s odborem pro veterány z ministerstva a Vojenským historickým ústavem vytvořili univerzální webovou databázi padlých vojáků v obou válkách, kde budou naskenované karty z kartotéky padlých, údaje z matrik - jak a kde voják padl, kde je pochovaný, úřední záznamy, kde kdo byl nezvěstný, zraněný atd. a všechna ta data by se propojila. To by už bylo na úrovni evidence v Británii nebo ve Francii. Ale nezapomeňte, že jsme státní správa, vždy je to otázka peněz a priorit. My můžeme něco vymyslet a až se nám to za deset let podaří zrealizovat, technologický vývoj už bude úplně jinde.
Jak vlastně bude vypadat nová badatelna v Ruzyni? Bude větší, modernější, komfortnější?
Baláž: Bude tam víc přirozeného světla zvenku, sociání zázemí, bezbariérový přístup a dvacet, možná dvaadvacet míst proti současným patnácti, čtyři z toho digitalizovaná. Badatel zažádá, operátor mu zobrazí materiál na obrazovce. To bude chránit archiválie před ničením, každý omak znamená zásah do fyzické struktury papíru. Badatelsky nejfrekventovanější materiály už digitalizujeme teď.
Žikeš: Badatel si bude moci listovat v archiválii, označit, z čeho chce udělat kopie. To ovšem bude zpoplatněná služba.
Baláž: Část míst v badatelně také musíme držet pro badatele z historických ústavů, protože jsme nejen veřejný, ale i resortní archiv. Ale i těm z řad veřejnosti se snažíme vycházet vstříc, najít skulinku i v té mizérii, ve které se teď nacházíme.
Neprodloužíte otvírací dobu, abyste vyhověli zájmu badatelů?
Žikeš: Tady v Invalidovně jsme ji prodloužili ve středu do 18 hodin, normálně máme do tří odpoledne. V Ruzyni to nejspíš necháme...
Baláž: Já bych ji rád upravil, aby byla badatelna otevřena v pondělí delší dobu odpoledne, namísto třeba úterního dopoledne - aby tam byla větší variabilita pro lidi, kteří nemají dopoledne čas. Ale zatím je to jen úvaha, teď je předčasné to řešit či slibovat. Musíme to ještě promyslet.
Žikeš: Věřím, že jakmile se spustí normální provoz, dokážeme badatelskou veřejnost uspokojit. Nápor na nás teď pramení z toho, že lidé vědí, že budeme mít zavřeno. Navíc když lidé chtějí třeba znát "jen" osobní spis svého dědečka, tak to můžeme řešit písemně.
Pocítí pracovníci archivu samotní nějaké změny, nebo to bude stejné jako v Invalidovně?
Baláž: V jedné zásadní věci se to změní. Půjde tam pracovat celoročně, zatímco dnes se můžeme mimo léto zdržovat ve skladech jen pár minut, jinak je to na rukavice, ušanku a vaťák. Nemůžu do té zimy poslat lidi, aby tam trávili celý den na nějaké evidenční práci, generální inventuru musíme udělat mezi květnem a zářím, jinak by to bylo na revma. V nových prostorách bude optimální vlhkost a teplota 16-18 stupňů. Osmnáct mám já v kanceláři už druhý měsíc a dá se to vydržet. Takže už se nebudou moci na nic vymlouvat (úsměv).
Máte už v harmonogramu, kdy v roce 2014 znovu začnete přijímat žádosti badatelů?
Baláž: Ještě letos, pokud badatelé pošlou žádost včas, se ji pokusíme do konce května aspoň písemně vyřídit. Pak už ne, pokud bychom odpovídali v plném rozsahu dál, tak se nikdy nepřestěhujeme. S provizorním otevřením badatelny počítáme 1. června 2014.
Žikeš: Plně pak chceme otevřít na podzim 2014. Rád bych badatele - a čtenáře - poprosil, aby měli s tím, co nás čeká, pochopení. Kdo se někdy stěhoval, ví, že si na dobu stěhování určitě nepozve návštěvu, udělá to, až se zabydlí. Obdobně bych chtěl požádat veřejnost, aby s požadavky, které mohou počkat, počkala. Rádi se jim budeme věnovat v nových prostorách a běžném pracovním režimu.
Baláž: Zaplísněné materiály musíme ošetřit, protože jdeme do prostoru s centrální ventilací - ta by plísně roznesla po celém objektu a to si nemůžeme dovolit. Některé stěry zde v Invalidovně odhalily i karcinogenní plísně a podobné věci. Těch 140 tisíc krabic nezkontrolujete za týden, za dva, na to je potřeba aspoň půl roku. Proto prosíme o pochopení a shovívavost. Výhledově chceme také zprovoznit digitální portál s vlastním serverem, kde bychom zdigitalizované archiválie zveřejňovali on-line, buď přes uživatelské účty, nebo v pracovním rozlišení. I to by snížilo zátěž na badatelnu... My to máme promyšlené. Jen to nejde tak rychle.
