Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Expertka: Neučme děti jen dopravní značky, ale hlavně toleranci a klid

  7:01aktualizováno  7:01
Děti by se spíše než pravidla dopravního provozu měly učit tolerantnímu a neagresivnímu chování a osvojit si pud sebezáchovy. Jenže podle dopravní psycholožky Vlasty Rehnové v dopravní výchově stále převažuje výuka nad výchovou. To, že mladý řidič umí odříkat pravidla, totiž nutně neznamená, že řídí bezpečně.

(ilustrační snímek) | foto: Jaroslav Šnajdr, MF DNES

Dopravní výchova se nově zavádí již pro malé děti v mateřských školkách. Kdy je podle vás ideální začít dítě v tomto ohledu vzdělávat?
Od narození. Už když rodiče přijedou do porodnice pro miminko, mají mít příslušný zádržný systém. Tam to začíná. Dítě musí získat návyky, jak se bezpečně chovat v dopravě, stejně jako si zvyká čistit si zuby. Rodiče musí dbát, aby bylo správně připoutané, aby vystupovalo z vozidle bezpečně, musí s ním přecházet jedině na zelenou. A tyto návyky mají být normální, bez diskuzí.

Jaké je v tomto ohledu rozdělení rolí mezi rodiči a školou?

Změny v dopravní výchově

Od září bude dopravní výchova na školách vyučována výrazně intenzivněji než dosud. Stane se součástí rámcového vzdělávacího programu. S výukou se bude začínat již v mateřských školkách a pro děti jsou připraveny nové pomůcky. (více o změnách čtěte zde)

Základy dítě získá v rodině. Škola a různé kroužky pak na to mohou navázat. Mohou využít látku z různých předmětů, třeba z fyziky. Učitel může například vysvětlit, že když se auto řítí do zatáčky, tak ho to vyhodí, že nezabrzdí na místě. Na to rodič nemá čas. Škola může využít i kolektivu a nacvičovat na dopravních hřištích nebo přímo ve městě.

Od září se dopravní výchova ve školách i školkách výrazně rozšíří, do určité míry však byla vyučována i předtím. Byla dosavadní výuka nedostatečná?
Já pamatuji dobu, kdy se tomu školy hodně věnovaly. V každé byl jeden nebo dva odborníci, kteří to měli na starost a chodili se školit, měli pomůcky, materiály. Bylo to ústřednější téma. Po revoluci dopravní výchova polevila. V té době se měnila celá koncepce škol, rozvolnily se osnovy a už na to nebyl takový důraz. Dnes chybí zejména experti z řad učitelů.

Vlasta Rehnová

PhDr. Vlasta Rehnová - dopravní psycholožka

PhDr. Vlasta Rehnová - dopravní psycholožka

Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v oboru dopravní psychologie působí od roku 1980, pracovala v Centru dopravního výzkumu, kde se podílela na řešení tuzemských i evropských projektů zaměřených na bezpečnost silničního provozu. Nyní se věnuje psychologickému poradenství a diagnostice.

Od září se tedy na výchovu začnou školy opět více soustředit, ale už nepůjde o speciální předmět vyučovaný experty, nýbrž o rámcový vzdělávací program...
Ano, to je v pořádku, musí se to provázat. Nestačí totiž jen teoretické znalosti, děti hlavně musí vědět proč se chovat tak a tak. Škola to může provázat s ochranou přírody, fyzikou a dalšími předměty. Učitelé ale musí být proškolení.

V čem vidíte v současnosti největší mezery v dopravních znalostech dětí?
Mně pořád připadá, že to je spíše výuka než výchova. Učí se dopravní značky, pravidla. Například žák autoškoly většinou není vychovaný řidič, on je naučený. Nejde jen o pravidla, děti se musí učit toleranci, osvojit si pud sebezáchovy a nebýt agresivní.

Jak jim ale tyto zásady vštěpovat v praxi? Stačí na to školy?
Nedávno jsem třeba byla na dětském hřišti, kde se děti učily dávat přednost. Chlapeček tam na kole čekal, přijeli za dva další a začali na něj pokřikovat: "Jeď, jeď, zdržuješ!" To je přesně to, co dělají agresivní řidiči ve skutečném životě. V tu chvíli je měl dospělý napomenout. Nejen učit děti, jak dát správně přednost, ale i je pokárat třeba za to, že na sebe pokřikují. Učit se to musí při každé příležitosti. Když třída třeba jede do divadla, v tramvaji, ve městě.

Problém není v neznalosti pravidel, ale spíše v celkovém chování. Nechceme přece, aby dítě umělo odříkat pravidla, ale aby se umělo chovat bezpečně, aby spoléhalo na samo na sebe.

Myslíte tedy, že intenzivnější dopravní výchova dětí bude mít skutečně hmatatelné výsledky? Tedy například, že poklesne nehodovost?
Určitě. Já to obrátím: Jakékoli zanedbání této problematiky by bylo tragické. Podle mě je velmi pozitivní, že se opět podařilo dát tomu váhu. Já mám totiž pocit, že dlouhodobě děti moc nechráníme. Nehodovost ve vyspělejších zemích je velmi nízká. Lidé si tam třeba organizují hlídky u škol, a nejen policie, ale třeba důchodci a dobrovolníci. Víc ty děti chrání.

Podle čeho se rodiče mají rozhodovat, kdy "vypustit" dítě do provozu a nechat ho chodit samostatně do školy?
To je velmi individuální. Záleží, kde bydlí, jak moc to potřebují. Poprvé by měli dítě potají sledovat, aby zjistili, jestli už to zvládá. Je samozřejmě lepší, když chodí se staršími kamarády. Na děti totiž číhá mnohem víc nebezpečí než jen doprava.

Je rozdíl mezi dopravní výchovou dětí ve městě a na venkově? Měli by učitelé klást důraz na rozdílné aspekty?
Vždycky se primárně musí naučit chovat se svém prostředí, naučit se znát okolí. Zároveň by ale venkovské školy měly určitě dělat časté výlety do města a učit se vnímat městský provoz.

Co se týče starších dětí, je podle vás vhodné, když rodiče sami iniciativně učí řídit děti mladší 18 let?
Těžko říct. Z praktického hlediska to může být dobré. Ale jde o to, jak je to rodiče naučí. Později je totiž těžké přeučovat navyklé chyby. Další problém může být, že jakmile dítě jednou sedne za volant, už je tam nebezpečí, že si samo vezme klíčky a vyrazí na silnici.

Je hranice 18 let pro získání řidičského průkazu optimální? Jaký máte názor na model některých zemí, kde dítě může získat oprávnění v šestnácti?
Já bych hranici rozhodně nesnižovala. Jde hlavně o to, že řidičský průkaz musí jít ruku v ruce s právní odpovědností. Člověk, který není právně odpovědný, nemůže být odpovědný řidič. To by se muselo změnit mnoho pravidel.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.