Univerzita Jana Amose Komenského se v pondělí ostře ohradila proti důvodům, kvůli kterým Akreditační komise navrhla odebrání státního souhlasu s působením školy (více zde). Nevycházela prý ze správných informací, například v otázce počtu studentů či „rychlostudentů“. Zmýlili jste se v něčem?
Nemyslím si. Ohledně studentů vycházíme z podkladů UJAKu či z matriky, kterou vede ministerstvo školství, do které dává údaje sama univerzita. Náš podnět ale nevychází jen z aktuální situace, ale z toho, že UJAK není dlouhodobě schopná plnit funkci vysoké školy jako centra vzdělanosti. Opakovaně se tam objevují stejné problémy. Akreditační komise na ně upozornila, případně navrhla nějaké sankce pro určitý obor, UJAK bezprostředně problémy nějak formálně řešila, ale vzápětí jsme obdobné problémy zjistili v jiném oboru.
Vladimíra DvořákováProf. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc je česká politoložka a bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Od roku 2004 působí jako členka Akreditační komise České republiky, jejímž posláním je péče o kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Roku 2006 se stala její předsedkyní. Do povědomí širší veřejnosti vstoupila v souvislosti s nekompromisním postojem ve skandálů s tzv. turbostudenty na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. |
O jakých problémech hovoříme?
Hlavní problém se vždycky týkal velkého množství studentů a malého počtu učitelů, kteří působili na pracovní úvazek. Převažovali spíš externisté. Na UJAKu se neustále opakovaly problémy při vedení prací. Například neexistovaly oponentní posudky, učitelé vedli neúměrné množství prací, protože to při množství studentů vlastně nešlo zvládnout. To pod tlakem Akreditační komise univerzita v základním rozměru napravila, ale kvalifikační práce nyní vedou ve velké míře zase externisté. To by mělo být spíš výjimkou než pravidlem. Pro nás jsou opakované problémy dokladem, že univerzita zkrátka není schopná ani ochotná vytvářet a hlídat vlastní systém nastavení hodnocení kvality.
Podle školy ale některé konkrétní výtky nejsou založeny na faktech, třeba problém rychlostudentů. UJAK vysvětluje, že na ni přestupují studenti z jiných univerzit nebo z vyšších odborných škol a jejich studium je proto logicky kratší...
V našem podnětu neříkáme, že jde o něco nezákonného, ale že to ukazuje na možný další vážný problém. Vycházíme z údajů oficiální matriky, z níž je jasné, že asi čtvrtina studentů UJAK dokončí tříleté studium za méně než dva roky a velká část z nich za méně než rok. To není typické pro jiné školy. Akreditační komise se nemůže najednou sebrat a zkontrolovat, kteří konkrétní studenti a z jakých důvodů dokončili studium rychleji. To číslo v tomto okamžiku vypovídá pouze o tom, že škola se zřejmě výrazněji orientuje na určitý typ studentů, kteří mohou studium ukončit rychle. Nejde tedy o „náhodné“ řešení situace jednotlivých studentů, ale spíše o marketingovou strategii. Možné to je, ale z hlediska udržení kvality, chcete-li udržení hodnoty diplomu, je to náročné. Takže množství takových studentů vyvolává samozřejmě otazníky.
Zdá se, že poslední kapkou pro Akreditační komisi byl problém oboru Speciální pedagogika.
Asi ano. Univerzita nám vždy posílala spoustu nejrůznějších informací, ty ale byly často vytrženy z kontextu toho, co akreditační komise potřebovala vědět. Škola dala třeba informaci, že přijala tolik a tolik nových učitelů, ale už neřekla, že jiní odešli. Stále jsme se nemohli dopočítat ani počtu studentů ani počtu učitelů. U speciální pedagogiky jsme s ohledem na počty vyučujících a studentů a některých dalších dílčích problémů odmítli doporučit prodloužení akreditace. To se škola jasně dozvěděla 2. října loňského roku. Nevím o tom, že by to studentům oznámila. Naopak zahájila další akademický rok s tím, že v prvním ročníku bylo devět set studentů, což bylo ještě o čtyři sta více než rok předtím. Komise to vnímala jako velmi nezodpovědné a neetické chování. Vypadá to, jakoby přijetí těch studentů mělo vytvářet tlak, aby akreditace byla prodloužena. Byla to jedna z posledních kapek a Akreditační komise na únorovém jednání doporučila, aby byl připraven návrh na odebrání státního souhlasu s působením UJAK jako vysoké školy.
Škola komisi rovněž vyčítá, že v řadě otázek vychází z hodnocení provedeného v roce 2010.
Sledujeme dlouhodobé problémy, v roce 2010 zaznělo první vážné varování z hlediska zabezpečení kvality a v roce 2015 přitom narážíme na obdobné problémy. Za pět let škola nebyla schopna nastavit fungující systém kontroly kvality. Vidím samozřejmě rozdíl v tom, když se nějaká škola náhle dostane do problémů. Může najednou odejít několik učitelů, někdo třeba vážně onemocní či zemře, někdo odejde na mateřskou dovolenou. A nějaký obor se tak dostane do problémů. Pokud ale škola do té doby problémy řešila a má dobře nastavené kontrolní mechanismy, dá se očekávat, že najde řešení a není důvod, abychom dávali podnět k odebrání státního souhlasu. Jestliže ale vidíte opakovaně stejný problém, znamená to, že škola nechce zvyšovat kvalitu, zřejmě proto, že takový systém snižuje zisky obchodní společnosti.
Mít dostatek interních vyučujících, mít uzavřeno dostatek smluv s pracovišti, kde studenti vykonávají praxi, pracovat s malými skupinami, zaplatit supervize, prostě stojí peníze. Ale tomu pak odpovídá kvalita. Přednášku můžete mít najednou pro stovky studentů, ale semináře, praxe, kvalifikační práce, to chce individuální přístup.
Rychlostudenty ani plagiáty prací nevedeme, brání se UJAK Představitelé Univerzity Jana Amose Komenského během tiskové konference (4. 5. 2015) |
Má ještě UJAK nějakou šanci na nápravu, nebo pro ni rozhodnutí komise znamená definitivní konec?
Akreditační komise dává doporučení, ale rozhoduje ministerstvo. My jsme považovali za svoji povinnost upozornit na problémy a dát podnět k odebrání státního souhlasu. Dál do toho nevstupujeme.
Nicméně ministerstvo školství obvykle doporučení akreditační komise respektuje...
Ministerstvo nemůže udělit akreditaci, kterou nedoporučí Akreditační komise. Ale co se týče podnětu, to není nijak speciálně upraveno. Proběhne to ve správním řízení a škola bude mít jistě možnost se vyjádřit.
A je podle vašeho názoru otázkou času, kdy UJAK skončí?
Nevím. Nemusí jít o odebrání státního souhlasu. Pokud by novela zákona o vysokých školách dokázala prosadit větší tlak na kvalitu, tak generovat zisk nebude jednoduché. Je otázkou, jestli by Univerzita Jana Amose Komenského chtěla působit i v momentě, kdy její zisky by byly podstatně nižší. Nevím, jestli bude mít obchodní společnost zájem dále provozovat školu, která přestane být ekonomicky zajímavá.
Stalo se již někdy, že by byl státní souhlas s působením vysoké školy odebrán?
V minulosti k tomu došlo, ale bylo to hodně náročné. Školy se brání i právní cestou. Moje zkušenost je, že čím větší má škola problémy s kvalitou, tím dražší má právníky. Možná by se vyplatilo ty finance věnovat spíš na rozvoj školy než na právníky, ale to samozřejmě záleží na škole. Způsob právní obrany je někdy až absurdní. Vzpomínám si na jeden, který zdůrazňoval, že v zákoně není napsáno, že kvalifikační práce mají být kvalitní, tak jak jim můžeme nekvalitní práce vytýkat.
Obrázky usmívajících se studentů na webu školy nestačí
Které další školy by tedy mohl čekat osud podobný UJAK?
To bych nerada rozebírala. Odebírání státního souhlasu je bolestný a zdlouhavý proces.
Další škola, která se momentálně topí v problémech, je Literární akademie. Jak vidíte její budoucnost?
Její budoucnost není dobrá, protože je návrh na insolvenci školy. Přitom jde o případ, kdy Akreditační komise neměla problémy s kvalitou výuky. Problém je, že ji koupili noví majitelé. Ti byli mimochodem kdysi spjati s Bankovním institutem, kde jsme před pár lety konstatovali obrovská pochybení, podle našeho názoru i trestního charakteru. Literární akademie se v rukou nových majitelů postupně dostala do dluhů, zřejmě nebyly vypláceny mzdy ani se neplatilo sociální a zdravotní pojištění. Řešení nebude jednoduché. Dávala jsem přes média radu studentům, aby si všichni nechali udělat výpis svých zkoušek, aby se nestalo, že systém evidence spadne a studenti zůstanou bez jakéhokoli dokladu, jaké zkoušky vlastně absolvovali.
Problémy se ale netýkají pouze soukromých škol. U čtyř oborů Národohospodářské fakulty vaší domovské VŠE na podzim komise navrhla omezení akreditace...
To byla situace, kdy Akreditační komise už rok předtím varovala, že personální zabezpečení čtyř oborů na dané fakultě je problematické a dala fakultě rok na řešení problémů. Fakulta ale problém neřešila, situace za rok byla spíše horší. Až poté, co Akreditační komise schválila návrh na omezení akreditace, tedy zákaz přijímat studenty, se začalo něco dít. Škola personálně doplnila dva obory, které mohou fungovat standardně, u dalších dvou oborů - regionálních studií a veřejné správy - předložila novou žádost, která z nich vytváří jeden obor. Tato žádost se posuzuje. Upřímně řečeno, pokud by na problémy fakulta reagovala hned, nemusela se do takových problémů dostat.
Na co bych si jako čerstvá maturantka, která si vybírá vysokou školu, měla dát pozor, abych měla jistotu, že je škola skutečně věrohodná, a že po roce studia nepřijde o akreditaci?
Je dobré se podívat na stránky Akreditační komise a zjistit si, zda byla, případně jak, v posledních letech daná škola hodnocena. Doporučila bych také, aby se zájemci podívali na webové stránky školy, na obor, na který chtějí jít. Pokud máte webové stránky, kde neobjevíte ani katedru, natož jména vyučujících, témata prací a tak dále, nešla bych do toho. Znamená to, že škola něco nechce uvádět. Může tam být spousta hezkých obrázků usmívajících se studentů, které jsou ale stejně stažené a většinou se ani nejedná o studenty této školy. Na webech transparentních škol běžně najdete informace o učitelích, kurzech, vědecké činnosti, publikacích a podobně. Úplně bych už váhala v momentě, kdy zjistím, že škola nemá českou akreditaci. U nás je totiž spousta škol, které fungují pod ukrajinskou nebo fiktivní americkou akreditací.
Kompetence Akreditační komise se na tyto školy nevztahují?
Ne, my rozhodujeme pouze u českých akreditací a nemůžeme hodnotit školy se zahraniční akreditací.
České soukromé školy bývají jen nástroj výdělku
Bakalářem za půlrok a výuka v hangáru (Ilustrační snímek) |
Ve Spojených státech či v Británii jsou mezi nejkvalitnějšími a nejprestižnějšími univerzitami školy soukromé, zatímco veřejné jsou často v pozadí. U nás je to spíš naopak. Proč tomu tak podle vás je?
Je velký rozdíl, jestli škola působí několik staletí nebo jen pár let. Školu totiž nevybudujete za pět let. U nás mají nejstarší soukromé školy patnáct let. Druhá věc je, že soukromé školy na západě vznikaly jinak. Ve Spojených státech je řada škol, které na počátku dostaly určité pozemky, na nichž podnikají a z toho se živí. Často vznikaly jako nadace: někdo školu založil, dal jí peníze, určitý kapitál, se kterým škola hospodaří a rozvíjí se. To je obrovský rozdíl proti situaci, kdy máte školu, která má soukromého majitele, ten určuje kdo bude rektorem, někdy se sám rektorem přímo stane. Kdykoli může školu prodat. Vlastnická struktura je i u soukromých škol různá, často jde o obchodní společnosti, které jsou samozřejmě orientované na zisk. Nemyslím si, že s přístupem minimalizace nákladů a maximalizace zisku se dá vybudovat kvalitní škola, která přetrvá desetiletí či dokonce století.
Domníváte se, že jsou u nás i skutečně kvalitní soukromé školy?
Myslím, že jsou školy, kde to je nastaveno poměrně dobře, za krátkou dobu své existence se dokázaly vyprofilovat, hlídají kvalitu a standardní akademické postupy. Ovšem, jak ukázal příklad Literární akademie, tak i školy, které jsou budované dobře, mohou skončit v momentě, kdy je majitel prodá.
Podle novely vysokoškolského zákona by místo Akreditační komise měl vzniknout silnější Národní akreditační úřad, který bude mít i rozhodovací pravomoci. Co o této změně soudíte?
Řekla bych, že většina změn, které novela přináší, by mohla posílit nezávislost akreditačního procesu i jeho kvalitu. Klade ale mnohem větší důraz na zodpovědnost škol, což je správné, ale ne vždy jsou školy na to skutečně připraveny. Jedna věc mi ale vadí. Národní akreditační úřad má mít menší počet členů než nyní Akreditační komise. Tam se otevírá prostor pro menší pestrost oborů, pro větší vazby na konkrétní zájmy či mohou zesílit tlaky různých skupin. Není to dobře.
Budete působit i v novém úřadu?
V žádném případě. Bude mi končit mandát druhého období. Do této funkce už bych ale nešla, ani kdyby to šlo, protože dvanáct let je opravdu dlouhá doba. Těším se, že budu dělat jiné věci. Osobně bych byla ráda, kdyby se z lidí, kteří jsou v současnosti v Akreditační komisi první období, vybralo několik, kteří by přešli do nového úřadu, aby byla zachována kontinuita.
