Jak si elektronický podpis zřídí naprostý počítačový laik?
Podle našeho původního návrhu jednoduše: vybere si společnost YX, která bude mít licenci k tomu, že může ověřovat podpisy. V této organizaci mu proti občanskému průkazu vydají disketu s programem, který si doma nainstaluje do počítače. Potom, když bude chtít poslat například žádost na finanční úřad, klikne na ikonku “elektronicky podepsat,” a na úřadě pomocí klíče, který bude veřejně k dispozici, poznají, kdo opravdu žádost podepsal.
A jak poznám, že to za mě nepodepisuje například moje manželka nebo že mi neukradli notebook, kde jsem měl tento podpis nainstalovaný?
Podobně jako je to s PINem u platebních karet. Když si někdo napíše PIN na kartu a ztratí jí, tak se nesmí divit, když mu vyberou celé konto. Podobně by to mělo být i s vaším notebookem. Podpis by se měl autorizovat heslem a navíc měla by být k dispozici služba, kam zavoláte a vás podpis okamžitě deaktivují.
Vláda váš návrh zákona odmítla s tím, že je nesrozumitelný a že podává svůj vlastní…
Očekával jsem to. Na našem návrhu se podíleli lidé z Úřadu pro státní informační systém, nicméně v polovině léta jim na tom pan Berka práci zakázal a rozhodl se, že jeho úřad si za každou cenu udělá svůj vlastní zákon.
Náš návrh vznikal 7 měsíců. Dělali ho odborníci a byl vystaven veřejné diskusi na internetu, a přibližně 70 těchto připomínek jsem do zákonu zapracovali. Nesmutnější je vládní argumentace, která ukazuje, že vláda vůbec nerozumí tomu, co to vlastně elektronický podpis je. To, co nám vytýkají, jsou jenom dílčí záležitosti, které se klidně mohli připomínkovat v druhém čtení v poslanecké sněmovně.
Vláda nám například vyčítá, že není jasné postavení Úřadu pro elektronické podpisy, protože my jsme ten úřad situovali pod ministerstvo dopravy a spojů. Tam nyní existuje například Drážní správní úřad. Tak stejně by tam mohl existovat Úřad pro správu elektronických podpisů.
Od začátku jsme říkali, že nechceme velký úřad. Byl jsem proto také proti, aby se to jmenovalo úřad. Chceme pár lidí, kteří by celou situaci s elektronickým podpisem kontrolovali.
To, co tomu zákonu vyčítá vláda, se ale objevilo i na internetu, kde se k zákonu vyjadřovali odborníci.
Ano, na stránkách SPISu (Sdružení pro informační společnost) se objevila ve veřejné diskusi spousta příspěvků. Ale jak jsem už řekl, sedmdesát z nich jsme do tohoto návrhu také zapracovali.
V čem se tedy bude lišil ten vládní návrh?
Jsou tady dvě cesty, kterými se dá jít: jednou je téměř doslova přijmout legislativu EU. To je cesta, kterou chce jít vláda. Druhá cesta je vytvořit něco, co by bylo pro nás, jako nečlena EU, mnohem jednodušší a nebylo vázané přímo direktivu EU. To, co chce přejmout vláda, totiž direktivu EU, obsahuje přesné technické specifikace.V případě, že přijdou nové techniky identifikace – identifikace lidí z DNA či očních duhovek - direktiva se jednoduše změní. Náš zákon ale nikoliv. Proto my navrhujeme zákon, který by nepočítal s ničím technicky konkrétním. Byl přesně pro situaci v ČR a přesně by ho vymezil až Úřad pro elektronický podpis.
Navíc, co vládě na zákoně vadilo, mohli připomínkovat ve druhem čtení při projednávání sněmovnou. Vláda už dva roky mluví o tom, že zákon připraví, ale zatím nic neudělala. Mě to spíš připadá, že vláda stranický přistup, teď bude návrh narychlo připravovat předseda komise informatiky ČSSD pan Kofránek, který je poradce šéfa Úřadu pro státní informační systém Karla Berky.
Vaši verzi zákona připravovali odborníci a příprava trvala sedm měsíců. Kdo ji vlastně platil?
No, naše poslanecké prostředky by na to nestačili, to je pravda. Na tomto zákoně jsme proto spolupracovali se SPISem (Sdružením pro informační společnost), který platil odborníky, které se na přípravě zákona podíleli. Ale kolik stál celkem, to nedokážu říct.
