Kde se vlastně teď nacházíte?
Na kapitanátu v Bezdanu (malé město na srbské straně hranic, nedaleko „Liberlandu“, pozn. red.). Vyřizujeme papíry pro další loď do mezinárodních vod, registraci na srbské straně. Je to komplikované kvůli jazykové bariéře, ale mám schopné překladatele a všichni se nám snaží vyjít vstříc. Potřebujeme pro tuto akci víc lodí, které se mohou plavit v mezinárodních vodách (po Dunaji, který je vzhledem k blokádě území policií jedinou přístupovou cestou, pozn. red.).
„Liberland“ a Vít JedličkaTakzvaný „Liberland“ vyhlásil Čech Vít Jedlička, člen Strany svobodných občanů, na sporném břehu Dunaje mezi Chorvatskem a Srbskem. Označuje jej za svobodný stát s minimem státní regulace a odvolává se na princip „zemí nikoho“, které je možné obsadit a zabrat. Jen necelých 30 kilometrů severně odtud se nachází maďarské město Moháč, u nějž v roce 1526 prohrál český a uherský král Ludvík Jagellonský bitvu s Osmany a zahynul. Moháč by se podle Jedličky mohl stát místem, odkud bude možné dostat se do „Liberlandu“ lodí. |
Co přesně se stalo v sobotu večer, kdy si pro vás přišla chorvatská policie? Bylo to předvedení kvůli podání vysvětlení, zadržení, zatčení? Co vám řekli?
Šli jsme s chorvatskými novináři - z největšího deníku a státní televize, v ní to pak proběhlo - na hranici s Liberlandem, abychom ji přesně určili. Policisté s námi hráli takovou „hru na schovávanou“. Došli jsme na hranici a redaktor zavolal policisty, aby přišli také - bylo pro nás důležité si přesně říci, kde Liberland končí a kde začíná, protože tam není žádný hraniční kámen.
Všichni mě oslovovali ‚pane prezidente‘, ale pokud nemáme chorvatské uznání, neumí se mnou jednat jako s partnerem, takže nejjednodušší způsob, jak si sednout k jednacímu stolu, bylo vzít mě do vazby kvůli nelegálnímu přechodu hranice. My jsme ale nic takového neuskutečnili.
Takže oficiální zdůvodnění tvrdí, že to byl přechod hranice, ale podle vás jste na území, které označujete jako Liberland, nevstoupili a vše se odehrálo na nesporně chorvatském území?
Hranici jsme nepřešli. Ono je to zvláštní a Chorvati si s tím nevědí rady, protože opustit schengenský prostor mimo hraniční přechod by neměla být trestná záležitost. Předtím byly pokuty udělovány za přechod směrem do ‚Schengenu‘. Ale ten přece není železnou oponou, kde by lidé měli být zavíráni a pokutováni za to, že ho opouští. (Chorvatsko nicméně není plným členem schengenského prostoru, i když k plnému členství směřuje, pozn. red.)
Byl to způsob, jak jsem si mohl pět hodin promluvit s hlavami lokální policie, seznámit se s nimi osobně, zjistit, že spousta policistů projevila zájem podílet se na Liberlandu i v budoucnu, protože to pro ně také je zajímavá věc.
Když tedy přišli chorvatští policisté na hranici, tak vás vyzvali, abyste šel s nimi?
Ta hranice prochází lesem, policisté přišli a vyzvali nás, abychom šli s nimi. Oni nám vlastně ušetřili asi sedm kilometrů chůze tím, že nás odvezli do města Beli Manastir. Bylo to vlastně tak, jak jsem plánoval. Podle chorvatské policie se tu hranici pokusily přejít stovky lidí, někteří uspěli, především Švýcaři jsou v tom nelegálním přechodu hranice velmi aktivní. Ovšem policie na obou stranách hranice tvrdí, že to je území někoho jiného a že je to nezajímá. (Mapy serveru Google dávají za pravdu chorvatské definici, určené původním tokem Dunaje, území prohlašované Jedličkou za Liberland tedy přisuzují Srbsku, pozn. red.)
Proto je to ‚terra nullius‘ (země nikoho, více jsme o nich psali zde) a proto je z hlediska mezinárodního práva v pořádku přijít a to území zabrat.
Ve městě Beli Manastir jste strávil noc a v neděli odpoledne vás pustili. Objevila se zpráva, že kvůli vám zasedal přestupkový soud...
Absolvovali jsme soudní přelíčení, kde jsme se jako první věc od soudce dozvěděli, že i jeho děti se pokusily minulý týden dostat do Liberlandu. Celé to bylo ve velmi přátelském a pozitivním duchu, nedovedu si představit přátelštější rozhovor...
Počkejte, byl to tedy soud, nebo rozhovor?
Přestupkový soud. Ale charakterizoval bych to jako přátelský dvouhodinový rozhovor na téma Liberlandu a jak se ta věc dá co nejlépe realizovat. Soudce řekl, že jsem všem zamotal hlavu, že politici nevědí, co si s tím počít, že se mu ta myšlenka také líbí - a dal nám nejnižší možnou sazbu 1 200 kun (asi 4 300 Kč, pozn. red.), přičemž nejvyšší pokuta za nelegální přechod hranice je 10 tisíc kun. Zaplatili jsme kauci a odvolali se k vyššímu soudu. I ten zmíněný soudce nám totiž řekl, že není jisté, zda lze pokutovat za nelegální přechod směrem ven.
Kolik lidí nyní je na území, které prohlašujete za Liberland?
Vím o třech. Ale může jich tam být podstatně více, jen jim třeba došla baterie v telefonu.
Co tam dělají?
Dělají piknik, stanují, užívají si léta. Máme úžasné počasí, 35 stupňů, dá se koupat v Dunaji... V podstatě se rekreují. A dělají také to, co potřebujeme pro naplnění podmínky trvalého osídlení. Jsou to naši (dle Jedličky liberlandští, pozn. red.) občané, kteří ode mě dostali občanství a teď tam bydlí. Přišli ze Švýcarska, Češi tam byli také, ale měli horší zkušenost s chorvatskou policií, nepodařilo se jim dosáhnout toho, aby je nechala na pokoji.
Líbí se vám Jedličkův nápad založit stát Liberland?
Jak se ti lidé plánují zásobovat, aby mohli být - jak říkáte - trvalým osídlením?
Právě proto vyřizujeme všechny dokumenty pro mezinárodní plavbu, je to složitý byrokratický proces, budeme teď muset lodí do Moháče pro další ‚papíry‘. Potřebovali bychom víc lodí, co se vypraví pro mezinárodní plavbu pro Dunaji. Plout tam z Moháče, ještě navíc s vlajkami EU, by mělo být bez problémů.
Jste v oficiálním kontaktu s českými úřady, ať už z vaší, nebo jejich strany?
V sobotu jsme si vyměnili vizitky s velvyslancem v Chorvatsku, dozvěděl jsem se, jaké jsou reakce chorvatské strany vůči české, jakým způsobem to komunikují. Pak jsem se potkal s lidmi z ministerstva zahraničí. Takže kontakt jsem navázal. Co se týče kontaktů s veřejností, máme na srbské straně trvalou kancelář v Bački Monostoru.
