Dlouhodobě se zabýváte ověřování zpráv týkajících se situace na Ukrajině. Jak při tom postupujete?
Proces verifikace zpráv hodně závisí na tom, o jaký typ propagandy se jedná. Nejjednodušší na ověření jsou propagandistické fotografie. Ty dokáže ověřit téměř každý s pomocí internetových nástrojů. Návod dokonce najdete i na našich stránkách (návod v angličtině zde).
Mnohem komplikovanější jsou textové propagandistické zprávy, protože jen výjimečně přijdou v podobě zcela jasného výmyslu. Kombinují část pravdivých informací, polopravd a čisté propagandy. Například mají titulek, který však neodpovídá článku. Nebo odkazují na sekundární zdroje, které neexistují. U těchto zpráv se zaměřujeme na detaily, snažíme se je ověřit z dalších médií či oficiálních stránek úřadů. Nejčastěji se však setkáváme s materiály, které nejsou nijak sofistikované.
Jevhen Fedčenko Jevhen Fedčenko je spoluzakladatelem webového portálu StopFake.org a ředitelem kyjevské žurnalistické školy Mohyla. V novinářské branži se pohybuje více než dvacet let. Je zakladatelem několika univerzitních programů zaměřených na online žurnalistiku. V minulosti spolupracoval například s britskou stanicí BBC, CBC, Sky či Radio Canada International. V letech 2010 až 2011 přednášel na USC Annenberg v Los Angeles. |
Změnila se ruská a ukrajinská propaganda od vypuknutí protestů na Majdanu?
Před rokem se ještě o propagandě vedla debata, zda vůbec v ukrajinské krizi existuje. Nyní ji můžeme zaznamenat, vystopovat k původci, analyzovat základní témata, kterých se týká, jak se proměňuje a jak je spojena s vojenskými snahami Kremlu.
Mnohem čitelnější je také struktura propagandy. Že například není pouze produktem špatné novinářské práce, jak mnozí tvrdí. Není to jen o novinářích, propaganda je zinscenovaná a placená vládou.
Je tedy možné říct, že novinařina trpí následky propagandy?
Rozhodně. Propaganda je určitě nebezpečná v tom, že zabíjí novinařinu. Lidé si ji totiž často pletou se seriózní novinařinou. Ze všech stran se na ně valí propaganda a lidé pak nevědí, čemu mají věřit. Přestanou se o věci zajímat. V tomto je ruská propaganda velmi úspěšná.
Současnou situaci v novinářské branži v Rusku rád porovnávám se situací za Sovětského svazu. Tehdy byli novináři velmi skeptičtí a cyničtí ohledně sovětského systému vládnutí. Proto veškerá sovětská propaganda vypadala tak trochu podivně. Lidé věděli, že sdělení v tisku mnohdy nemá se skutečností nic společného. Propagandě nevěřili.
Nyní je tomu jinak?
Myslím si, že ano. Internet do celé problematiky přinesl určitý paradox. Člověk by si pomyslel, že s internetem budou mít lidé v Rusku neomezené možnosti, jak konzumovat informace. Až na výjimky nejsou zpravodajské servery v Rusku blokované. Lidé na ně však z nějakého důvodu chodí minimálně. Místo toho stále přijímají informace z televize a dále už si je neověřují. Proč tomu tak je? To je pro mě velká neznámá.
Jak propagandu ovlivňují sociální sítě a internetové diskuze?
Sociální sítě tvoří ve své podstatě druhou úroveň propagandy, žije na nich vlastním životem. V minulosti jsme mohli propagandu jednoduše lokalizovat. Mohla být v novinách, rozhlasu či televizi. S nástupem internetu se pro propagandu vytvořil zcela nový prostor, jak ji rychle a cíleně přenést k lidem. Je to nezastavitelná věc. Internet vytvořil určitou horizontální síť, kde lidé sdílí informace mezi sebou.
Ruská propaganda infiltrovala čtenářské diskuse na britských webech |
Na internetu mnohdy nejde rozpoznat, kdo za původní informací stojí. Existují například webové stránky, které se tváří jako známá britská, česká či německá média. Když je však začnete podrobněji zkoumat, všimnete si, že mají například ruský původ. Internetové diskuze mohou být snadno zmanipulovatelné. Ve světě už jsou známé ruské továrny na internetové trolly, kteří chodí do diskuzí a šíří tam propagandu (více o nich zde).
Dokázal byste jmenovat některou smyšlenou zprávu či propagandu, která vám utkvěla v paměti?
Většina původních zpráv, které ověřujeme, jsou pro člověka, který k nim přistupuje kriticky, absurdní. Některé zprávy byly neuvěřitelné, například o ukřižovaném chlapci na Ukrajině. O té zprávě nikdo mimo Rusko téměř neví. Byla to propaganda směřovaná na Rusy.
Pamatuji si také na zprávu, ve které se tvrdilo, že jakýkoli Ukrajinec se vydá do boje se separatisty z Donbasu, dostane dva otroky z řad místních lidí a pozemek. Jsou to na první pohled vtipné věci, ale ve výsledku mohou zabíjet, protože mobilizují lidi, kteří se pak vydají bojovat na Ukrajinu.
Proti propagandě Ruska i Ukrajiny se snažíte bojovat na webových stránkách StopFake.org. Jak jste se k tomuto projektu dostal?
Byl jsem ve skupině lidí, která StopFake.org založila. Před rokem a půl, kdy začala okupace Krymu. Byli jsme znepokojeni tím, že zpravodajství pomalu nahrazovala propaganda. Falešné a nepravdivé zprávy byly součástí této propagandy. Spolu s kolegy z žurnalistické školy Mohyla jsme si usmysleli, že bychom s tím něco mohli udělat.
Rozhodně jsme však nechtěli bojovat s propagandou tak, že bychom vytvořili další vlnu propagandy. Položili jsme si otázku, co s tímto problémem můžeme udělat jako novináři. Rozhodli jsme se, že budeme ověřovat zprávy a čtenářům je pak nabídneme v opravené či zcela vyvrácené podobě.
Takže v počátcích se jednalo spíše o nadšenecký projekt.
Ano. Mysleli jsme si, že to bude dočasný projekt. Pak se však ukázalo, že je potřebný po mnohem delší dobu, než jsme si původně mysleli. Množství propagandy se za tu dobu nikdy nezačalo snižovat. Stala se mnohem více institucionalizovaná, sofistikovanější. Začala se do ní zapojovat stále častěji větší média.
Jak hledáte propagandistické zprávy, které následně verifikujete?
Zprávy jsme v začátcích získávali crowdsourcingem. Na stránkách máme stále tlačítko, kterým mohou lidé nahlásit podezřelou zprávu. Později začali naši editoři procházet „média“, kterým my říkáme „producenti propagandy“
Když mluvíte o „producentech propagandy“, koho tím myslíte?
Je jich celá řada. Od Russia Today, Sputnik News až po RIA Novosti. Zaměřujeme se také na média, která cílí čistě na ruské diváky. V tomto ohledu je zdaleka nejvýznamnější televize. Tak Rusové konzumují propagandu. Významné jsou také servery, jejichž jediným cílem je přispět k reprodukci propagandy. Zaplavit internet.
Co spolupráce s ostatními novináři?
S ostatními novináři pochopitelně také spolupracujeme. Přichází nám například materiály od ruských novinářů. Tím myslím opravdových novinářů, kteří stále dělají svou práci poctivě.
Propaganda, sestra války: čím nás klame a přesvědčuje Rusko i Ukrajina |
Při procházení vašeho portálu jsem si všiml, že se snažíte vyvracet i propagandistická sdělení ukrajinských médií a vlády. Proč je to podle vás důležité?
Ano, kontrolujeme zprávy jak z Ruska, tak Ukrajiny. Je to otázka naší věrohodnosti a našeho jména. Chceme tím ukázat, že StopFake.org je projekt novinářů, kteří se nepřiklánějí na žádnou stranu.
Pokud se však podíváme na objem propagandy, který proudí z Ruska a Ukrajiny, tak 95 procent smyšlených zpráv je ruských a pouhých pět procent ukrajinských. Ukrajinská propaganda vlastně ani není opravdovou propagandou. Jedná se spíše o určitou „patriotickou novinařinu“ plnou emocí, nemanipuluje s fakty.
Váš portál už na první pohled není založen komerčně. Jak ho udržujete v chodu?
Problémem je, pokud jste čistě nadšenecký projekt, nemůžete zaměstnávat profesionály. Takoví lidé jsou součástí trhu, lákají je dobré platy. Nás zprvu podporovali jen čtenáři, jak jsme však začali růst, museli jsme najmout lidi, kteří svou práci dělají na vysoké úrovni, jinak bychom přišli o věrohodnost. Začali jsme proto hledat granty a podporu nevládních organizací. Nedávno nás podpořila například česká ambasáda v Kyjevě.
Na chodu vašeho portálu spolupracuje mnoho lidí. S jakými problémy se musíte aktuálně potýkat?
Hlavním je podle mě to, zda je náš projekt stále relevantní. Je to vidět například na tom, jak se mění naše zaměření. Původně nás zajímalo výhradně dění na Ukrajině a sním spojená ruská propaganda. Nyní se zaměřujeme na veškeré zahraniční působení Ruska. V Sýrii, Turecku. Všude využívají stejné nástroje jako na Ukrajině.
Rusko vypustilo propagandistický Sputnik, nově má i českou verzi |
Zajímavé je, jak se Rusko snaží propojit dění na Ukrajině s dalšími mezinárodními problémy. Po sestřelení ruského bitevníku se například začal v médiích objevovat pojem „turečtí banderovci“. Obviňují také Ukrajinu, že vysílá do Sýrie své lidi.
Důležitá je pro nás také udržitelnost a hledání nového publika, abychom, nadneseně řečeno „nekázali těm, co už konvertovali“. Z našich statistik například víme, že nás stále častěji čtou lidé z Ruska. Přichází k nám přes sociální sítě i vyhledávače.
Pokoušel se vás někdo cenzurovat?
Náš server byl několikrát terčem DDOS útoků. V komentářích pod články se objevuje mnoho nenávistných příspěvků. Chodí nám spousta osobních urážek přes sociální sítě, a to i od lidí, kteří například pracují pro Russia Today či ruské ambasády.
Jak by se podle vás lidé měli bránit propagandě?
Lidé by si měli rozšiřovat obzory, nepřemýšlet v malé bublině. Je to otázka sebevzdělávání v oblasti médií. Lidé by si měli nastudovat, jak jednotlivá média tvoří, že nejsou stejná. A ověřovat si zprávy, což by už předtím měla dělat i samotná média.
