Fond ohrožených dětí (FOD) dluží na výplatách zaměstnancům a za sociální a zdravotní odvody desítky milionů korun. Má ještě šanci vymanit se z dluhů a obejít se v budoucnu bez mimořádných státních dotací?
Šance samozřejmě je, ale také za předpokladu, že se změní novela zákona o sociálně právní ochraně dětí tak, aby financování nebylo přidělováno za dítě, které se momentálně nachází v zařízení, ale za kapacitu daného zařízení. Myslím, že pak bychom byli schopni tu situaci zvládat.
Jednali jste o tom s ministerstvem práce a sociálních věcí?
Zatím ne. V poslední době jednáme hlavně o možnosti mimořádné dotace (vláda o ní rozhodne ve čtvrtek, pozn. red.). Diskuzi o změně financování ale určitě budeme chtít navázat. Klokánkům i dalším zařízením pro děti, které vyžadují okamžitou pomoc, jsou podle novely zákona o sociálně právní ochraně dětí přidělované finance jen na přítomné dítě. Když zrovna nemáme plnou kapacitu, dostaneme méně peněz, ale i tak samozřejmě musíme dál platit zaměstnancům. To je jeden z důvodů, proč se fond dostal do finančního propadu. Nemůžeme plánovat. Nevíme, kolik budeme mít dětí, takže ani netušíme, jaké budou naše příjmy a náklady. Novela nás poškodila a ztráta, která kvůli ní za dva roky fondu vznikla, je mezi třiceti a pětatřiceti miliony korun. To jsou splatné závazky, které právě řešíme. Pokud spočítáte dluh na správě sociálního zabezpečení, finančním úřadu a zdravotních pojišťovnách, vyjde přesně částka, o kterou fond přišel kvůli oné novele.
Jan Vaněk (1982)Vystudoval Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální v Praze. Ve Fondu ohrožených dětí pracuje od roku 2007. Začínal jako sociální pracovník v Klokánku Chabařovická. Později se stal vedoucím tří Klokánků - v Chabařovické, ve Kbelích a Štěrboholech. |
Proč byste měli dostávat peníze jinak, než nařizuje novela zákona o sociálně právní ochraně dětí?
Sloužíme totiž jako první pomoc. Pokud v noci někdo zavolá, že je potřeba dítě umístit, jsme připraveni. A pokud máme být připraveni, musíme na to mít také finanční prostředky. V současné době je dostaneme až poté, co dítě dorazí. My bychom je ale měli mít už předtím, právě proto, abychom mohli být dlouhodobě připraveni na příjem. Je to jako kdyby záchranná služba dostávala peníze podle toho, kolik za den odveze pacientů. Za chvilku by došly prostředky na naftu a už by nikdy žádného pacienta neodvezla. Těžko se dá něco naplánovat, když nevíme, co a kdy dostaneme.
Nemůže za nahromadění dluhů také špatné hospodaření fondu?
Značnou část odpovědnosti určitě nese Fond ohrožených dětí, s tím souhlasím. Na druhou stranu velkou měrou nás poškodila už zmiňovaná novela zákona. Ale je pravda, že fond v minulosti hodně investoval do vzniku nových zařízení a ne vždy na to měl dostatečně zajištěné finanční krytí. Ale bylo to vždycky na základě potřebnosti toho zařízení v daném kraji.
Nebyly v minulosti kapacity v některých klokáncích naddimenzované?
To je otázka. V současnosti všechny kraje s kapacitou klokánků souhlasí. Naší kapacitu nevyužil pouze Jihočeský kraj v Jindřichově Hradci, proto tam Klokánek nemá smysl a zrušili jsme ho. Objíždíme nyní kraje, abychom zjistili, kde jsou naše služby nezbytně potřebné.
Dluhy se hromadily delší dobu. Proč někdo nezasáhl?
To je legitimní otázka. Dluh se skutečně neobjevil ze dne na den. Pokud žádné orgány, které provádí kontroly, neshledaly nic špatného, pak je na místě otázka, jestli pracovaly správně. Žádné kontroly, které ve Fondu ohrožených dětí proběhly, neshledaly chyby.
Čtvrt století klokánkůFond ohrožených dětí (FOD) vznikl v roce 1990 na pomoc týraným, zneužívaným, zanedbávaným, opuštěným či jinak sociálně znevýhodněným dětem. Současným předsedou je Jan Vaněk, který vystřídal dlouholetou ředitelku Marii Vodičkovou. FOD provozuje klokánky, tedy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Klokánky přijímají děti na základě žádosti rodičů, soudního rozhodnutí, žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádosti dítěte samotného či nezúčastněné osoby, která dítě nalezne. K umístění dítěte do klokánku tak není třeba rozhodnutí soudu, může tam pobývat i proti vůli rodiče, do doby, než soud rozhodne jinak. FOD kromě klokánků provozuje krizovou linku pro matky, které tají těhotenství a porod, vyhledává náhradní rodiny pro nesnadno umístitelné děti, podílí se na chodu azylových domů pro rodiny s dětmi a pro mládež bez domova. V květnu 2015 vydala Česká správa sociálního zabezpečení na FOD exekuci. Dluhy fondu dosahují asi 22 milionů korun. |
Ptám se také, proč do hospodaření bývalé šéfky Marie Vodičkové nezasáhl nikdo z fondu.
Je to mimo jiné z toho důvodu, že paní Vodičková byla poslední rok jediným statutárním orgánem. Co rozhodla a podepsala, platilo. Nebyla nutnost spolupodpisu kohokoli jiného. Právě proto členské shromáždění nově zvolilo pětičlenné předsednictvo. Nyní rozhoduje nadpoloviční většina. To znamená, že pokud se mnou v něčem nebudou souhlasit minimálně dva z mých kolegů, tak sice jako předseda můžu mít nějaký názor, ale neprosadím ho. To je zásadní změna.
Příští týden bude vláda rozhodovat o mimořádné dotaci. Pokud ji schválí, půjde o poslední mimořádný příspěvek? Dokáže si pak už fond poradit samostatně?
Věřím, že to bude poslední mimořádná dotace. Velmi stojíme o to, aby problémy s bezdlužností do budoucna nebyly. To je náš základní cíl. Pak budeme schopni fungovat dál. Ale samozřejmě, jak už jsem zmínil, je tu i legitimní diskuze ohledně změny financování všech zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aby situace byla stabilnější.
Nyní jsme opravdu ve špatné situaci. Pokud se nám do konce srpna nepodaří dosáhnout bezdlužnosti, přijdeme o devatenáct milionů korun, které leží na krajích a které nám byly přiznány, ale nebyly zatím vyplaceny. My tu službu provozujeme v podstatě sedm měsíců zdarma.
Jednáte o prodeji tří budov Klokánků. Kam se přesunou děti z těchto zařízení?
V Klokánku Havlíčkova v Kroměříži je v současné době dvanáct dětí a prodej se plánuje na konci roku, takže je ještě čas, aby děti samovolně odešly. V Klokánku v Dubí u Teplic je pět dětí. Ty odejdou do náhradní rodinné péče nebo do Klokánku v Teplicích. Ve Kbelích máme dvanáct dětí, které budou přecházet buď do jiných našich zařízení, nebo do dětských domovů za sourozenci. Snažíme se k tomu přistupovat maximálně citlivě. Chceme, aby děti byly prvního září tam, kde budou chodit do školy delší dobu.
Tato situace mě netěší, ale předsednictvo muselo začít konat, aby nečekalo s nataženou rukou, jestli vláda mimořádnou dotaci dá, nebo nedá. Proto jsme se rozhodli i pro prodej Klokánků. Přesto, pokud dotaci nedostaneme, obávám se, že velká část Klokánků musí zaniknout. Pokud by situace nebyla kritická, tak o mimořádnou dotaci nežádáme.
A jaký bude osud zaměstnanců z končících Klokánků?
Všem nabízíme, aby přešli do jiného zařízení. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se, aby přešli i s dětmi, o které se dosud starali. Například plánujeme, aby do volného bytu v Litoměřicích přešly děti z Klokánku ve Kbelích i tety, které se o ně starají.
Jaký je smysl Klokánků? V čem mají být jiné než dětské domovy?
Především jsou schopné okamžité pomoci. Ve tři ráno zavolá sociální pracovnice, že se někde našlo miminko, že rodiče se opili, a že je potřeba to dítě umístit. Klokánek je schopen dítě okamžitě přijmout. To v dětském domově nejde. Je tam i další problém. Před nástupem do dětského domova je nutné zdiagnostikovat dítě v diagnostickém ústavu. Pokud jde do Klokánku, tak to není potřeba. To je také zásadní věc. Když si představíte, že budete jako dítě nejprve šest až osm týdnů v nějakém diagnostickém ústavu a teprve pak vás přesunou do dětského domova, určitě vám to po psychické stránce neprospěje. Další rozdíl je, že přijímáme děti od narození do osmnácti, to znamená, že u nás můžou žít společně i velké sourozenecké skupiny. Ve státním systému jsou děti do tří let v denním centru, to znamená v bývalých kojeneckých ústavech, teprve od tří let jdou do dětského domova. Pak dochází k situacím, že se sourozenci v dospělosti hledají navzájem v pořadech typu Pošta pro tebe.
Bývalé vedení fondu kritizovalo profesionální pěstounskou péči, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí podporuje. Jaký na ni máte názor vy?
Nemělo by to být o žádném souboji mezi dětským domovem, Klokánky a pěstounskou péčí. Připadá mi, že je s dětmi někdy zacházeno jako s komoditou a mezi zařízeními dochází ke zbytečné rivalitě, která nemá smysl.
Klokánky dostal do dluhů stát. Platí pozdě a málo, říká Marie Vodičková |
Každá forma pomoci má svou váhu a všechny typy péče mají své místo. U přechodné pěstounské péče vidím jednu nevýhodu - pokud se objeví nějaký akutní problém, jde dítě stejně nejdřív do Klokánku, nemůže jít rovnou do pěstounské péče. Myslím si, že pokud je smysl péče, aby byla na přechodnou dobu, tak má pomáhat okamžitě. To by se do zákona mělo vtělit. Nedovedu si ovšem moc představit, že když se ve tři ráno objeví dítě, tak se hned odveze pěstounovi, který se o ně okamžitě začne starat, i když o situaci dítěte nic neví. V tom je právě výhoda klokánku, který je na takovou situaci připraven.
Pokud je dítě několikrát přemisťováno, tak ho to poškozuje. Je velmi vystresované. Další problém je, že přechodná pěstounská péče může trvat maximálně rok. To mi připadá nesmyslné, protože, co když se do té doby problém dítěte nevyřeší? To se přesune do další pěstounské rodiny?
V Klokánku je ale přece dítě také maximálně jeden rok.
Ano, ale za ten rok by se mělo najít řešení, které bude dlouhodobé. Nemá smysl, aby dítě bylo v Klokánku rok, pak přešlo do jiného a tak dále. Do přechodné péče by měly chodit děti, u nichž je pravděpodobné, že se problém v jejich rodině do roka vyřeší. U dětí, kde je problém dlouhodobý, je přechodná roční péče nesmyslná.
Co si myslíte o prezidentově srovnávání podpory klokánků s podporou lidí, kteří prchají před válkou?
Je pravda, že veřejnost to velmi citlivě vnímá. Nemá ale cenu tu situaci vyhrocovat. Pokud uprchlíci utíkají z důvodu, že hrozí ohrožení jejich života, pak je to samozřejmě nesrovnatelné. I když na druhou stranu, děti, které přicházejí do klokánku jsou často také ohroženy na životě třeba tím, že se k nim jejich rodiče nechovají správně. Takže jistá paralela tu může být, ale samozřejmě jsou to dvě různé problematiky, které nemůžeme směšovat.
Bývalé vedení fondu bylo v minulosti kritizováno za to, že zjednodušeně řečeno, lehkovážně odebírá děti z biologických rodin a „nadržuje“ adoptivním rodinám. Co si o tom myslíte?
K tomu se nemůžu vyjádřit, protože jsem nikdy nezažil, že by se něco takového dělo. Vím, že se v médiích objevují různé články o tom, jak fond v minulosti „obchodoval“ s dětmi. Myslím, že to jsou nepodložené informace. Nikdy jsem nic takového nezažil a nevěřím, že se to dělo. Kdyby se to dělo, tak je to samozřejmě špatně.
