Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Strach z našich dětí je nepřiměřený, říká nová ředitelka ústavu v Chrastavě

  12:41aktualizováno  12:41
Nečiním zatím radikální změny, říká dočasná ředitelka výchovného ústavu v Chrastavě Soňa Cpinová. Jejím hlavním úkolem je zklidnit rozjitřenou atmosféru. „Systém postupně měníme tak, aby byl postaven více na pozitivní motivaci,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.cz. Zrušila povinné jednotné účesy i přidávání jídla pouze za odměnu.

Dočasná šéfka Výchovného ústavu v Chrastavě Soňa Cpinová (8. 6. 2016). | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Ministryně ve středu oznámila, že výchovný ústav v Chrastavě skončí. Zůstane jen dětský domov se školou pro děti do patnácti let. Jak toto rozhodnutí hodnotíte?
Je to jedna z cest, které mohou tomuto zařízení pomoci. Zůstanou tu jen děti školou povinné. Děti z výchovného ústavu, kteří letos dosáhnou zletilosti, půjdou domů. Dětem, které se vrátit domů nemohou, nabídneme jiné zařízení.

Co ze zrušení ústavu vyplývá pro personál? Bude se propouštět?
K tomu se teď nemůžu vyjadřovat, protože ta informace je úplně nová. Samozřejmě i snižování stavu zaměstnanců je možné. Místa v dětském domově se školou ale potřebujeme a stále je v jednání, kolik skupin zde bude do budoucna fungovat.

Soňa Cpinová

Narodila se v roce 1955 v Prešově. Střední školu vystudovala v Nitře. Vystudovala pedagogiku a psychologii na filozofické fakultě brněnské univerzity a speciální pedagogiku v Olomouci. Má praxi 35 let v různých specializovaných zařízeních.

Na konci května ji ministerstvo školství jmenovalo dočasnou ředitelkou výchovného ústavu v Chrastavě poté, co rezignovala bývalá ředitelka Markéta Sochorová.

Předtím Cpinová působila jako ředitelka Diagnostického ústavu pro mládež a Střediska výchovné péče v Brně, kam se hodlá v budoucnu vrátit.

Můžete vysvětlit, kdo jsou v současnosti klienti chrastavského ústavu a jaký podíl z nich má za sebou kriminální minulost?
Jsou tady děti ve věku od dvanácti do osmnácti let. Máme tu pro ně základní školu a dva učební obory. Všechny děti sem byly umístěné na základě soudního rozhodnutí.

Mezi mladšími dětmi do patnácti let je v současnosti klientela podobná jako v jiných dětských domovech se školou. U většiny z nich je problémem dlouhodobé záškoláctví, které nelze řešit jinak než umístěním sem. U některých byla v minulosti drobná trestná činnost. Jsou to většinou děti s ADHD syndromem, hyperaktivitou, někdy s lehkou mentální retardací nebo drobnou psychiatrickou poruchu. Některé proto mají předepsanou medikaci. U starších kluků k tomuto přibývá ještě experimentování s drogami, zejména s THC, tedy s marihuanou.

A pak jsou tady tři děti, kterým soud nařídil tzv. ochrannou výchovu. To znamená, že mají za sebou závažnější trestnou činnost. Dva chlapci jsou ještě na základní škole, jeden je starší. Do ochranné výchovy se dostali kvůli častější trestné činnosti, zejména krádežím a útěkům, které jsou považovány za maření úředního rozhodnutí.

Jsou zde v současnosti umístěni, popřípadě jsou na útěku, vrazi nebo sexuální devianti?
To opravdu ne. Pokud má chlapec opravdu rozsáhlou trestnou činnost a je mu více než patnáct, může být odsouzen do výkonu trestu pro mladistvé. Takové děti k nám tedy nepřijdou. Do budoucna už zde nebudou žádné děti s ochrannou výchovou. Ti tři, kteří tu jsou dnes, budou přemístěni do jiných výchovných zařízení, například do Boletic.

Před týdnem jste převzala vedení ústavu. Jaké změny jste po svém nástupu učinila?
Dohodli jsme se, že nebudeme systém okamžitě radikálně měnit. Jednak by tomu nerozuměly děti, a velice těžko by se s tím vyrovnávali dospělí, kteří jsou zvyklí na určité stereotypy a jsou přesvědčeni, že to tak je správně.

Systém začneme upravovat postupně tak, aby byl postaven více na pozitivní motivaci dětí a především, aby se dodržoval zákon. Dosavadní pravidla byla totiž v rozporu se zákonem. Nemohou to, na co má dítě právo, vydávat jako výhodu za odměnu. Na postupné změně motivačního systému spolupracují vychovatelé, aby to bylo srozumitelné pro ně i pro děti. Systém by měl být individualizovaný na míru každému dítěti.

Budova výchovného ústavu Chrastava v Libereckém kraji

Budova výchovného ústavu Chrastava v Libereckém kraji

Jsou tu například děti, které mají obrovský odpor ke škole. Pro tento typ dětí je tu nastavená laťka strašně vysoko, nemají šanci na ni dosáhnout. V minulosti tu proto takové děti byly zavřené třeba i dva měsíce, kdy se vůbec nedostaly ven.

Které konkrétní kroky jste učinila hned?
Svolala jsem poradu, promluvila jsem s vychovateli, informovala jsem je o situaci, která nastala, a co ústavu vytýká poslední zpráva České školní inspekce. O tom, že zde opravdu nebyl dodržován zákon. Řekla jsem, co bychom měli napravit, nastavit jinak do doby, než bude jmenován nový ředitel. Domluvila jsem se s paní doktorkou z Dětského diagnostického ústavu v Liberci, že nám pomůže vytvořit nová pravidla.

Zeptám se ještě konkrétněji: platí stále například zákaz mluvení v jídelně, povinný jednotný sestřih chovanců nebo přidávání jídla jen za odměnu?
Ono to neplatí, ale samozřejmě děti mají zažité určité zvyky. Teď už za mluvení při jídle děti nedostávají mínusové body, ale mají to zažité, takže v jídelně je více méně stále ticho. Povinné účesy ani přidávání jídla za odměnu už také neplatí.

A změnila se pravidla návštěv rodičů?
Rodiče mohou dítě po předchozí dohodě navštívit kdykoli. Když rodiče požádají o dovolenku, tak dítě může odjet. V případě, že by to bylo v jeho neprospěch, jednáme s rodiči i dítětem o posunutí pobytu v rodině.

Jak vás přijaly děti?
Myslím, že velice dobře přijaly, že je nějaká změna - že mohou jít na samostatnou vycházku. Je to pro ně motivační. Vůči mně jsou děti otevřené, mluví se mnou. Je důležité pracovat na vztahu. Vztah je důvěra. Když dítě věří dospělému, lépe slyší jeho názory a lépe se nechá doprovázet při nastavování změn chováni.

Když jsem nastoupila, bylo na útěku devatenáct dětí

Část zaměstnanců zaslala dopis prezidentovi s tím, že se jim nelíbí probíhající změny. Říkají, že jim zde může jít o život. Všichni mají stále v paměti vraždu vychovatelky, ke které zde došlo před osmnácti lety. Je tento strach odůvodněný?
Strach můžeme mít z různých situací, můžeme potkat nepříjemného člověka, ale obava z našich dětí je nepřiměřená. Když je vybudován profesionální tým, který zná dokonale anamnézu dítěte, tak lze předcházet spoustě věcí - slovní i jiné agresi. Samozřejmě může dojít ke konfliktu, napětí, ke stresu. To je běžné.

Děti vnímají, že se v ústavu něco děje a řekla bych, že jsou teď otevřenější, více mluví a projevují svoje emoce. Ale když je budeme potlačovat, tak se v životě nenaučí se svými pocity zacházet, pojmenovávat je.

Polepšovna v Chrastavě

Změny v chrastavské polepšovně vyvolala kontrola, kterou podnítila kancelář ombudsmanky. Při ní se zjistilo, že ústav dlouhodobě porušoval práva dětí. To potvrdila i kontrola ministerstva školství a České školní inspekce.

Na základě bodového systému, v němž byla výrazně vyšší šance získat negativní hodnocení, byly chlapcům omezovány vycházky i kontakt s rodinou. Řídila se tím i možnost přidávání jídla.

Kritika zaznívá i od starosty Chrastavy. Nepřeje si, aby měli chovanci volný pohyb po městě. Domníváte se, že děti představují nebezpečí pro obyvatele města?
Děti, když jdou ven, jsou nějakým způsobem připraveny. Pracujeme s nimi, říkáme jim, jak se mají chovat. Úplně stejně jako u dětí z rodiny. Ví, že kdyby udělaly průšvih, budou mít procházky omezené.

Kromě toho ven chodili kluci i dříve - na hodinu v neděli. Teď mají během týdne čtyři vycházky. Nemonitoruji dopodrobna, co venku dělají. Včera měli poprvé úterní vycházku - říkali mi pak, že byli ve městě, něco si koupili. A za hodinu byli zpátky. Nechodí v žádné velké tlupě, ale po dvou po třech.

Narostla od minulého týdne, když jste převzala vedení ústavu, útěkovost?
Když jsem sem přišla, tak bylo na útěku devatenáct dětí. Teď je jich šestnáct, tedy vlastně třináct, protože včera tři zadrželi. Útěky tu byly vždy velmi časté.

O víkendu jste pustila domů jednoho z chovanců poté, co jej policisté chytili na útěku. Chlapec se nevrátil (více čtěte zde). Byla to chyba?
Nemusí to být považováno za zcela správné řešení, v tu chvíli to ale bylo nejpřijatelnější řešení. Ten chlapec má obrovský odpor vůči tomuto zařízení. V případě, že je zadržený, brání se agresivně všemi možnými způsoby tomu, aby ho sem vrátili. Za sebou má 23 útěků, na útěku je v podstatě neustále. Probíhá to většinou tak, že si pořeže ruce, zavolá se záchranka a v tu chvíli má větší možnost utéct.

Tohoto kluka opět o víkendu přivezla policie. Měl katastroficky rozřezanou ruku a byl v těžkém odporu. Nechtěl tady v žádném případě být, chtěl jen domů. V ten moment, abych zklidnila atmosféru v zařízení, jsem zavolala jeho tátovi, jestli nic nemá proti tomu, když ho pošlu domů. Věděla jsem, že je tu pravděpodobnost dalšího útěku, ale bylo to v tu chvíli nejlepší možné řešení, protože hrozilo, že opět poškodí sebe nebo i někoho jiného. On skutečně dorazil ke svým rodičům. Druhý den ale utekl... Momentálně je v cele předběžného zadržení, protože kradl v nějakém obchodě.

Proč tu nechce být? Kam utíká?
Jsem tu chvíli, takže ho téměř neznám, ale dělala jsem si analýzu jeho útěků a u většiny z nich je jako důvod v dokumentaci uveden stesk po domově. Z počátku utíkal hlavně k rodičům. Rodinné prostředí ho ale příliš nepřijímá, protože je skutečně náročný, hyperaktivní, nestabilní atd. Tím jak roste a stále se brání světu, jeho agresivita stoupá. Sem už se nevrátí, půjde do jiného výchovného ústavu.

Kluci z pasťáku v Chrastavě si podřezávali ruce, aby se dostali ven

Je ještě možnost v tomto věku ho napravit?
Prognóza takového dítěte není dobrá. Tento kluk sem přišel, když mu bylo jedenáct, dnes je mu patnáct. A během těch čtyř let se něco zanedbalo.

Děti sem přichází s určitými handicapy, se zanedbanou výchovou. Toto zařízení jim může nastavit jiný pohled na dospělé i na svět. Dospělý pracovník se pro ně může stát identifikačním vzorem. Musí ale dítěti projevit respekt, ať je jakékoli. Být s ním v jeho problémech. Já říkám, že za každou zlostí je vždy kus bolesti. Když se dítě začne vztekat, tak něco není v pořádku. Měli bychom znát způsob komunikace s dítětem, tak aby nedocházelo k přenosům, které můžou způsobit, že se dítě opět dostane do traumatu a začne se bránit buď agresí, hlavně slovní, nebo únikem. V případě, že se nám to nedaří, tak máme možnosti k získání náhledu na situaci: první je sebereflexe, pak intervize v zařízení a supervize, tedy pohled odborníka, který nepracuje v zařízení

Budete se v příštích měsících ve výběrovém řízení ucházet o pozici nové ředitelky chrastavského ústavu?
Rozhodně ne, to říkám od začátku. Vrátím se do svého domovského Dětského diagnostického ústavu v Brně.

Atmosféra kolem chrastavského ústavu je velmi rozbouřená a vaše pozice jako dočasné ředitelky je spíše nevděčná. Vidíte stále smysl své práce?
Kdybych ten smysl neviděla, tak už jsem pryč. Každopádně mě zaskočily některé reakce okolí, zejména od zaměstnanců. Dostávám také spoustu negativních mailů od cizích lidí... Taková reakce okolí mě ale příliš nepřekvapila. Bavit se o způsobu výchovy a menší represi v situaci, kdy u dětí stoupá agresivita i v běžných školách, je těžké. Je samozřejmé, že hodně lidí bude považovat za nejlepší způsob výchovy represi. Ale my jsme profesionálové, kteří by měli umět k dětem přistupovat jinak.

Náš úkol je vypěstovat u nich sociální dovednosti. Jednou totiž z tohoto ústavu odejdou do světa, který nebude takto strukturovaný, nikdo jim nebude říkat: teď choď vpravo, teď udělej toto nebo tamto.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.