Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Psycholog: Zabít nepřítele je pro vojáka jako dávka pervitinu

  20:30aktualizováno  20:30
Když voják při bojové akci usmrtí člověka, vyvolá to v něm libé pocity. Mnozí váleční veteráni, kteří sloužili v zahraničních misích a zabili nepřítele, přirovnávali své pocity k prožitkům narkomanů, nebo dokonce ke slastným pocitům při sexu, říká v rozhovoru pro MF DNES psycholog Daniel Štrobl.

Psycholog Daniel Štrobl | foto:  Michal Šula, MAFRA

Vojenskému psychologovi a psychoterapeutovi Danielu Štroblovi vojáci odhalili svoje nitro, když jezdil zkoumat psychiku veteránů do muslimských zemí - Afghánistánu, Iráku a Kosova.

Při své práci pod hlavičkou armádního Centra pro výzkum stresu ho zprvu zajímalo, co vojáky na misích nejvíc zneklidňuje. Zabýval se jejich spokojeností s ubytováním a výstrojí či vztahy v jednotce. Nakonec se však zaměřil na málo známý aspekt války a zjišťoval, jaký vliv má zabití na psychiku člověka.

„Vojáci, kteří o tom vůbec dokázali hovořit, se mi přiznali, že usmrcení člověka pro ně byl neuvěřitelný a v první fázi pozitivní zážitek. Veliký adrenalin. Není to až tak překvapivé. V mužích se totiž v takovém okamžiku potkávají pocity lovce, když skolí zvěř, i vědomí obrovské moci nad životem, kdy si člověk potvrdí svou sílu,“ líčí psycholog.

Podle něj tato teze platí v obecné rovině, ale samozřejmě to tak neprožívá každý voják. Například ti, kdo jsou více ukotveni v rodině, brali misi více jako práci, a pokud někoho usmrtili, euforie je míjela.

Psycholog války

Daniel Štrobl (41) vystudo-val psychosociální vědy na Husitské teologické fakultě UK a psychologii v Olomouci. Pro armádní centrum pro výzkum stresu dělal výzkum mezi českými vojáky v misích v Afghánistánu, Iráku a Kosovu. Absolvoval kurzy zaměřené na práci s lidmi s posttraumatickými problémy. Nyní pracuje jako soukromý psycholog a psychoterapeut.

Výsledky desetiletého zkoumání shrnul Štrobl do svých odborných textů pod názvem Válka jako past nebo Psychoanalytický pohled na zabití. „Válku jsme zvyklí vnímat jednobarevně jako něco strašného, pro mnohé vojáky je to ale droga. Nemůžete říkat, že je vám po pervitinu pouze špatně. Ono je vám nejdřív nádherně a teprve pak zle,“ popisuje Daniel Štrobl.

Zároveň totiž zjistil, že prvotní libé pocity záhy mizí a s odstupem času mnohé vojáky může pronásledovat až mučivý pocit viny. „Ti lidé se necítí provinile za to, že někoho zabili, ale za to, že se jim to líbilo. Že je to bavilo. Z toho pak vznikají posttraumatické symptomy,“ vystihuje psycholog klíčové poznatky.

Podle odhadů Sdružení válečných veteránů má psychické problémy každý desátý voják, který byl v misi. Většinou se k nim však přiznají až po odchodu z armády.



Témata: Drogy, Pervitin, Psycholog




Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.