Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Horáček: Jako kdyby tady probíhala soutěž v tom, kdo koho víc urazí

  13:41aktualizováno  13:41
Rozhodně nejsem kandidát „pražské kavárny“ a nebudu brát v kampani peníze od žádných korporací ani od vymahačů dluhů, deklaruje textař a producent Michal Horáček, který ve čtvrtek oficiálně vyhlásil kandidaturu na prezidenta. „Jako kdyby tady probíhala soutěž v tom, kdo koho víc a bolestněji urazí,“ charakterizoval v rozhovoru pro iDNES.cz situaci v Česku.

Textař a hudební producent Michal Horáček se chce na začátku roku 2018 utkat v přímé volbě o post prezidenta republiky. Oznámil to na tiskové konferenci uspořádané ve staré čistírně odpadních vod v Praze. (3. listopadu 2016) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Při oznámení své prezidentské kandidatury jste řekl, že vaším cílem je, aby zmizela mstivost z veřejného prostoru. Před tím jste sice prohlásil, že se nechcete nijak vymezovat vůči prezidentovi Miloši Zemanovi, ale tohle přece vymezení je, nebo ne?
Vy si to tak vykládáte, to je vaše svaté právo, ale můj záměr je mnohem ambicioznější. Aby mstivost, zášť, zloba zmizela z veřejného prostoru obecně. Takovou zášť a zlobu mohou mít lidé v Praze Na Příkopě, stejně tak jako v Českých Budějovicích na trhu. Ale mně se to příčí, já si myslím, že máme na víc.

Také jste řekl, že byste si přál, aby se země úsměšků změnila v zemi úsměvů. Není to další narážka na styl současného prezidenta?
Klidně si to tak vykládejte, ale to platí obecně. Je tady příliš mnoho úsměšků. Jako kdyby tady probíhala soutěž v tom, kdo koho víc a bolestněji urazí. A takovou soutěž já nechci.

Domníváte se, že Zeman bude vašim nejtěžším soupeřem, že vůbec bude kandidovat?
Nevím, to je jeho svobodné rozhodnutí. Opravdu se tím nezabývám.

Celou svou prezidentskou kampaň si chcete financovat úplně sám. To je docela překvapivé, že žádné dary nechcete v kampani přijmout.
Nechci. Ten, kdo přijímá dary, je zavázán tomu, kdo daroval, v každém případě, ať už přímo, nebo přinejmenším citově. Vztah k voličům musí být přímý, nikým nenarušovaný, nikým nezprostředkovaný. Takže žádné peníze třeba od korporací, ani od těch, kteří se věnovali vymáhání dluhů, od těch už vůbec ne, ale ani od jiných. Lidé mají často hluboko do kapsy a musí si vybrat, jestli si koupí cédéčko nebo punčocháče. To je běžné rozhodování kdejaké rodiny. Proč by měli člověku, který je známý jako milionář, něčím takovým přispívat, to za prvé. A za druhé - já chci vlastně od lidí ještě víc. Chci od nich případnou asistenci, aby oslovili své kolegy, kamarády, zdali by přece jenom nezvážili, že svůj podpis dají na ten petiční arch. To je víc, než kdyby mi poslali tři stovky.

Nikdy jsem nebyl komunista ani svazák

Já jsem se ptal na peníze i proto, jestli jste připraven, že protikandidáti budou možná útočit na to, jakým způsobem jste přišel k penězům, abyste si svou kampaň mohl zaplatit sám. Bude se rozebírat vaše minulost před rokem 1989, působení v Chuchli, vaše působení v sázkové kanceláři Fortuna. Neobáváte se, že tohle může být vaše slabší místo směrem zejména k chudším voličům?
Před rokem 1989 jsem stál před volbou, před kterou stáli všichni lidé mé generace. Po nastolení normalizace, po okupaci naší země buď emigrovat, nebo kolaborovat, nebo zvolit jiný způsob. Já jsem zvolil alternativní existenci, kde jsem musel rezignovat na konvenčně pojímanou kariéru ve veřejném prostoru. Dostal jsem se na samé dno společnosti, kde jsem strávil dvacet let s lidmi, kteří neměli většinou velké vzdělání, nefigurovali v úřadech a funkcích. Tam jsem měl svobodu. Ať se mě tedy každý spíš ptá - byl jsi před rokem 1989 komunista? Byl jsi svazák? Nic z toho jsem nebyl nikdy.

Křišťálová Lupa 2016

Byl jste hráč.
Jasně. Když jsem přišel koncem osmdesátých let do Mladého světa, byli tam komunisti, svazáci, neustále podnikali ponižující rituály, kde hlásali, že je v pořádku žít v okupované zemi a já jsem se toho neúčastnil. Zaplatil jsem za to, že jsem měl jinou existenci. Je lepší být komunista, který schvaluje okupaci vlastní země, nebo v Chuchli hrát za své peníze? Hráčský život je takový, že vyhráváte, prohráváte. V roce 1989 jsem neměl vůbec žádné prostředky. Všechny peníze jsem získal tím, že jsem napsal knížku Jak pukaly ledy, měl jsem nakladatelství, které mělo další úspěšné publikace. Tam jsem získal značné prostředky na tu dobu a mohl jsem je vložit jako svůj podíl do akciové společnosti. Podnikal jsem v legálním prostředí. Fortuna byla a je jeho součástí dodnes. Zásadně jsem brojil proti hazardu, kterým je provozování herních automatů, které vytvářejí závislost. Varoval jsem lidi, aby se tomu vyhnuli, že je to může zdevastovat. Fortuna nikdy automaty neprovozovala a neprovozuje je dodnes. Není tedy důvodu si myslet, že ta činnost je nějaká neetická. Moje prostředky pocházejí z toho, že jsem prodal tu firmu jako entitu.

Lidé se mohou podívat i na stav mých jater

Ptám se proto, že si určitě vzpomínáte na dosti ošklivý závěr poslední kampaně, kdy se řešily i takové věci jako rodinné poměry manželky Karla Schwarzenberga či jeho život v emigraci. Vidíte nějakého kostlivce, který na vás může vypadnout?
Rozhodně ne. Předložil jsem dnes veřejnosti bezprecedentní otevřenost své minulosti i současnosti. Tam se můžete v lékařských zprávách podívat třeba na stav mých jater. Myslím, že to je zrovna pro politiku dost dobré vědět, jak vypadají játra nějakého kandidáta. Kdybych měl nějakého kostlivce, něco, za co bych se musel stydět, tak bych přece nikdy nemohl vyjít na veřejnost s takovou slabinou.

Nespáchal jste třeba ani nikdy dopravní nehodu, při které jste někoho přejel?
Ne. To bych tam dal. Napsal bych - podívejte se, spáchal jsem dopravní nehodu.

Pomáhal jsem s programem Bursíkovi. Považuji to za pěkné

Kromě toho, že se každý bude moci podívat, v jaké stavu máte játra, což já osobně dělat tedy nebudu, bych se rád podíval na váš politický background. V poslední prezidentské volbě jste podporoval Zuzanu Roithovou, ve druhém kole Karla Schwarzenberga. Ale co mě zajímá víc, vy jste také zakládal jednu politickou stranu, spolu s Martinem Bursíkem stranu LES, nebo jste byl aspoň jejím ideovým spolutvůrcem.
Necharakterizoval jste to přesně. Martin Bursík měl tu představu, že chce spojit to, co je politicky nespojitelné. Ekologické hledisko s liberálním. Mně se zalíbila ta myšlenka, protože je odvážná. A když mě pan Bursík oslovil, abych byl mezi asi deseti až patnácti lidmi, kteří by přispěli k formulaci programu, velice rád jsem se toho ujal a dodnes to považuji za čestné a pěkné.

Průhledný Horáček

Michal Horáček na svém webu ve čtvrtek uveřejnil lustrační osvědčení, kopie ze spisu, který na něj vedla Státní bezpečnost (StB), výpis plnění povinností během studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy či odkaz na svou disertační práci včetně všech posudků a záznamu o obhajobě. Z dokumentů se vztahem k současnosti nabídl veřejnosti informace o svých majetkových poměrech a lékařské zprávy z několika posledních let.

Přispíval jste té straně i finančně?
Ne, proč? Ale mimochodem, kdyby se na mě obrátila sociální demokracie, abych přispěl k jejich programovému dokumentu, udělal bych to taky.

Chodíte k volbám?
Samozřejmě.

Koho volíte?
To přece nebudu říkat, naše volby jsou tajné, to se nesmí ani říkat. Já si pamatuji, jak se v šedesátých letech chodilo demonstrativně volit před plentu. Kdo nešel před plentu, tak se vědělo, že má jiné úmysly. Zásadně odmítám narušovat demokratický princip tajné volby.

Pyšním se, že jsem dokázal zhasnout Staroměstské náměstí

Nebylo podle vás chybou, že jste stál jako moderátor mítinku na Staroměstském náměstí, takže vás část veřejnosti bude spojovat s lidmi jako Petr Gazdík nebo Marian Jurečka?
Dnes jsem od deseti hodin a deseti minut kandidátem. Je to jiná role, je to jiný žánr, jiné paradigma. Ano, byl jsem na Staroměstském náměstí, kde jsem to připravil jako producent. Pyšním se tím, že jsem dokázal zhasnout Staroměstské náměstí a způsobit, že mezi lidmi bude dost svíček, aby je mohli v té tmě zapálit a tak přispět k rituálu. To není žádný kýč. Kýč přece není, když jdeme na Dušičky zapálit svíčku na hrobu své babičky. Přispěl jsem k tomu. Ptáte se na to, že jsem tam byl s nějakými konkrétními lidmi. Já vám na to řeknu, že si vážím těch lidí. Vážím si Petra Pitharta, vážím si rektorů našich vysokých škol, vážím si starostů a primátorů. Je pro mě čest, že jsem tam s nimi mohl být.

Fotogalerie

Chodíte rád do pražských kaváren?
Já v Praze nežiju, žiju v Roudnici nad Labem.

Když jste v Praze, chodíte rád do kavárny?
Jako kdokoli jiný, ale málo. Nepiju alkohol, kávu piju jednu denně, já většinou pracuju, neposedávám po kavárnách.

Otázka směřuje k tomu, zda počítáte s tím, že asi mnohokrát, než bude prezidentská volba, uslyšíte pravděpodobně od různých lidí, že jste kandidát „pražské kavárny“.
Je jejich svobodné právo mě označovat, jak chtějí. Nejsem. Nebydlím v Praze. Léta, čtvrt století bydlím v malém chudém severočeském městečku.

Co si myslíte, že rozhodne prezidentskou volbu?
Ponechávám to na svobodné volbě svých spoluobčanů. Budu se snažit ze všech sil, aby ten program, který předkládám, byl zajímavý a inspirativní pro ně. A vůbec se nebudu zlobit, když dají přednost někomu jinému.

Věříte, že se vám může povést to, co Andreji Kiskovi na Slovensku?
Samozřejmě. Podstupuji tu kampaň s úmyslem vyhrát.





 




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vyhlášený havlíčkobrodský klub Vagon musel před dvanácti lety ustoupit nově...
Ve Vagonu začala sláva mnoha kapel. Dnes na místě klubu jezdí autobusy

Před dvanácti lety musel ustoupit novému autobusovému nádraží kultovní havlíčkobrodský klub Vagon. Zlatou éru zažil v letech 1999 až 2005. Začínala tam celá...  celý článek

Otto Chaloupka, poslanec Věcí veřejných
V páté Otázce zvítězil Chaloupka. Inspirují ho Masaryk, Churchill a Reagan

Vítězem pátého kola projektu Otázka pro prezidenta se stal politik a podnikatel Otto Chaloupka. Inspiruje ho Masarykova schopnost sjednocovat, Churchillova...  celý článek

Aktuálně zateplovaný dům v Okružní ulici ve Žďáře nad Sázavou o labutě nepřišel.
Labutě na domě v sídlišti Stalingrad zůstanou, jinde je skryl polystyren

Nejstarší sídliště ve Žďáře nad Sázavou, kterému i přes pokusy o přejmenování nikdo neřekne jinak než Stalingrad, v minulosti kvůli zateplování přišlo o kus...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.